Domluva s Tongiláky zdá se mi snadná. Týden před závody mě spolu s dalšími rozhodčími z oddílu oslovil náš mistr s nabídkou jet soudcovat STM. Na tři sms jsme se domluvili, ve čtvrté jsem za dva dny měla telefonní číslo na řidiče auta. Když jsme se potkali s Honzou Pospíšilem na tréninku, domluvili jsme se tak za dvacet vteřin. Většinou jezdím s Jakubem, funguje to hodně podobně.
Odjíždělo se až v sobotu v poledne, protože jsme nevezli soutěžící. Pro mě ještě pár minut k dobru díky startu v Lišově. Byla jsem kde jsem měla být, kluci přijeli v očekávaný čas a v super tempu jsme razili k Brnu. Přiznávám, že název Šalingrad jsem slyšela prvně. Na pohodu cestou zastávka na kafe. Říkala jsem si, že přednášku o historii taekwon-da od půl čtvrté nestíháme a pustila jsem ji z hlavy. Do haly, kde byl sraz, jsme dorazili chvilku po třetí, prakticky okamžitě jsme potkali Hanku, takže jsme věděli včas, že nás historie vždycky zajímala. Nevím, co tato přednáška dala zasloužilým černým páskům, ale historii tkd v podání pana Zámečníka jsem nikdy neabsolvovala. Dost mi to narovnalo souvislosti. Už jsem slyšela, že má encyklopedické znalosti nejen dat. Pro Evropany nezvyklá jména sázel neuvěřitelně. Obecně mě na českém taekwon-du baví, že jeho členové nadprůměrně nazývají věci pravými jmény.
Po přednášce, která trvala cca hodinu a půl a účastnili se jí v roli posluchačů i vedoucí škol, byla večeře. Svíčkovou nejím. Nebylo moc zbytí. Svíčková byla fantastická. Klukům ve vývinu porce nemohla stačit. Dopředu s tím počítali. Na mě to zase bylo brzy. Tesco bylo logickou zastávkou. Protože je jídelna z menších, tak už před večeří. Výhodou bylo, že jsem si v obchodě zajistila dostatek kováků na nedělní kafata z automatu u tělocvičny. Po jídle jsme absolvovali bleskový přesun k ubytovně. Kdo řekl „bleskově se přesuneme“, asi sám nečekal, jak to bude doslovné. Nestěžuji si, informuji. V prvním hotelu se ukázalo, že bychom se jako středisko museli rozdělovat do dvou hotelů, tak bylo jednodušší se všichni přesunout do hotelu jiného. Asi to šlo, protože se to tak udělalo. Vyrazili jsme do hotelu Brno. Podotýkám, že kdykoliv – a prakticky kdekoliv – byla trochu volná chvilka, junioři secvičovali týmové tuly. Všechna čest Chajdovi a Mrakovi, když už jsme stáli u správné recepce, šlo ubytování na jednotlivé pokoje dost fofrem. Vyšla jsem coby lichá sama na pokoj. Vzhledem k tomu, že na závody nejela Iva Fryčová (kterou k tkd přivedl její syn Lukáš a na kterou se moc těším někdy příště), a potřebovala jsem si ještě zopakovat pravidla na zkoušky pro rozhodčí, byla to dost idyla. Zvlášť, když mě čekal voňavý pokoj s čistou koupelnou a dvěma ručníky na osobu. Nebyla jsem jediná, kdo ručník nevezl a asi se někdy budu divit. S teplou vodou jsem problém neměla, někdo ano, asi ještě odpouštěl studenou vodu z hotelových trubek. Brajgl na hotelu podle mě nebyl, drobné haló bylo, když se pokoje scházely na secvičování tulů a když se scházelo na devátou hodinu večer do vestibulu kvůli informacím o programu nedělního dne.
V neděli snídaně od 7 hodin na hotelu, v 7:45 hodin odjezd z hotelu do tělocvičny, v 8 hodin porada rozhodčích a potom začátek závodů. Plánovaný konec závodů na 18. hodinu, poměrně přesný odhad.
Na ringu jsem se potkala se zkušenými rozhodčími a den rychle uběhl v celkové pohodě. Sice jsme měli smůlu na nebývale vyšší množství šotků, ale všechny zvládnutelné. Třeba zlobil jeden tablet, protože přeskakoval. Přestože dva lidi udělali co měli, dokud si nevzal tablet do ruky pan Vrábel, který udělal úplně to samé, tak toho nenechal.
I protože rozhodčí byli zkušení a dobře věděli co a kdy, byl prostor na zdokonalování. Předseda poroty Vláďa Švanda po nějakou dobu i s panem Teslíkem a hlavně ještě spolu s Honzou Kratochvílem si toho nabrali docela dost, věnovali na ringu opravdu hodně času středovým rozhodčím, zaučovali na počítači matsogi a ještě si dva rozhodčí (od nás z ringu) došli napsat testy. Byla jsem jedním z lidí, kteří psali test. Psalo se v ruchu závodů na hale, myslela jsem si, že mi to bude vadit víc. Ostatní pokud vím tohle taky neřešili.
Viděla jsem cvičit jihočeské juniorky týmový tul. Bylo vidět, že jsou secvičené. V podstatě ve stejnou dobu cvičili junioři na vedlejším ringu. U nás na ringu nešlo přehlédnout matsogi v podání Jirky Klimenta. Pro JČ škoda, že se v individuálech sešel s dalším Jihočechem, na potrénování výborný soupeř, byť jeho postup pozdější vítěz kategorie Pavel Kučera zastavil. Oba byli skvělí. Roman Vondřejc si mohl vybrat jestli matsogi a tuly nebo nic, tak matsogi tedy taky absolvoval. Po pumelenici na střední pásmo by mu účast v matsogi jakože stačila. Dneska možná ne, ale nepochybuju, že časem bude rád, že se s ním Chajda nepáral a nechal ho v zápase pokračovat. Jenom kratičce mezi zápasy na našem ringu jsem zahlédla na sousedním ringu matsogi jen půl metru vysokých žáků, nevím, o koho šlo. Zrovna za tenhle zápas by se nemuseli stydět ani lepší závodníci ze seniorů. Po obědové pauze jsme chvilku přihlíželi finálovému zápasu juniorů v matsogi, kde oba byli ze stejné školy. Chvíli jsem nevěděla, na co se vlastně dívám. Natáhnout 2×2 minuty zápasu v matsogi, kde oba ví, kdo vyhraje, se dá různě. Řekněme, že oba cvičili velmi zpomaleně. Těžko jim něco vytknout. Pan Vrábel takový problém neměl. Zavolal si oba kouče a show tak ukončil. U nás na ringu nastala při tulech málo vídaná situace, kdy oba závodníci cvičili stejný tul, ale jiný, než byl zadaný. Jj, rozhodčí byli zkušení, celkový výsledek – tedy remíza – byl v pořádku. Zaujal mě zápas v matsogi, kdy závodnice měla velmi výraznou převahu, hnala soupeřku před sebou, ale nebodovala, její údery končily cca 2 cm před soupeřkou. Na těchto závodech se s vysvětlením, co bylo nedokonalé, nemohla stihnout srovnat, protože jí to muselo otřást základy jejího přístupu k matsogi (což bylo v dalším zápase vidět), ale jsem velmi zvědavá, co předvede příště.
Nejlepší dva jednotlivci-junioři byli Jihočeši. Nejlepší tři jednotlivci-juniorky byly Jihočešky. Nejlepší jednotlivec-žákyně byla Jihočeška. STM JČ mezi středisky zvítězilo, ač z pěti STM mělo téměř nejméně soutěžících (21).
A pozor: nejlepší juniorka byla Adéla Bicanová z Tong-Ilu.
Závody skončily po půl šesté, večeři jsme si nenechali ujít, vařili výborně, a pak jsme svištěli domů. Cestou ještě jedna zastávka v Mekáči, někdo na kafe, někdo na gáblík. Byli tam nejspíš na zpáteční cestě, dříve či později, všichni.
Další závody: MČR v Nymburku 13.-15.11.2015