Již po jedenácté se letos konalo velké letní soustředění Školy Taekwon-do ITF Tong-il, které většina členů školy považuje za vyvrcholení celého roku. Ani letos počet účastníků osmidenní akce zdaleka neklesl pod 50 (a další třicítka členů dětské skupiny se zúčastnila svého dětského tábora!). Tentokrát se v našich řadách objevili i zájemci ze Zlína a z Brna.
V letošním roce nám však po mnoha krásných nejen letních soustředěních strávených v Sezimově Ústí poskytl útočiště areál ISŠ Hněvkovice. V S. Ústí totiž nyní během letních prázdnin probíhají četné stavební úpravy areálu COP.
Podmínky, které nám poskytly Hněvkovice však byly též vynikající. Obrovská tělocvična dobře vybavená sportovním nářadím, čisté ubytování, dobrá strava doplněná letos i druhou večeří, venkovní sportoviště, stoly na stolní tenis umístěné venku v areálu i v budově…
Náročné třífázové tréninky doplněné i ranní rozcvičkou zvládli všichni tongiláci na výtečnou, přestože hlavně pro nováčky to nebyla žádná procházka rajskou zahradou. Vždyť se našemu bojovému umění nevěnují ani celý jeden rok, někteří dokonce jen několik měsíců. Tréninky byly věnovány samozřejmě procvičování základních technik a technických sestav, důraz byl kladen na zdokonalení rytmu nejen celých tulů, ale i jednotlivých technik, ověřování jejich účinnosti při cvičení na lapy, na programu nechyběly ani všechny typy řízeného matsogi dle technických stupňů jednotlivých cvičenců, polořízený i volný sparring, silové přerážení a sebeobrana. Nejstarší technické stupně se zdokonalovaly i v boji s nožem. Tentokrát nebyly z několika důvodů do tréninkového plánu soustředění zařazeny speciální techniky.
Rozvoji všeobecných pohybových schopností byly věnovány především večerní tréninky, zlými jazyky nazývané „posilovací mučení“, nejspíše proto, že občas přišlo na řadu i zlepšování silových a vytrvalostních parametrů tongiláků 🙂 O „posilovacím mučení“ však tito zlí jazykové mluví neoprávněně, neboť někdy byl na programu „pouze“ rychlostní trénink.
V tréninkách našly své místečko samozřejmě i velmi oblíbené míčové hry, především „všichni proti všem“ v Tongilem skoro patentovaných modifikacích a vylepšeních.
Ohromná taška oddílových míčů pro nejrůznější sporty našla své uplatnění i mimo tréninky, resp. hlavně mimo tréninky. Hrálo se všechno možné (někdy i nemožné)…
Tradiční turnaj v odbíjené se letos nekonal, neboť řada našich megastars se tentokrát soustředění nemohla zúčastnit (J. Čech, H. Hanousková, L. Vaněk…) a bez nich se potencionální týmy necítily na účast v tak prestižním turnaji jako je Letní turnaj Tong-il. Hrálo se tedy jen nesoutěžně.
Namísto volleybalového turnaje se ale konal neméně dramatický turnaj v košíkové. O medaile a melouny se utkaly 4 týmy: „Gottwaldov“ (název si jeho členové zvolili podle svých dvou zlínských opor; zlí jazykové opět zkoušejí tvrdit, že ve skutečnosti jim byl ten název přiřazen… možná) ve složení Hanák, Doležal, Líbenek, Dlouhý, Zeman a Babka, „Tým 160“ (soupeři posměšně vykřikovali, že se jedná o součet věku 6 členů toho týmu, občas dodávali, že by to mělo být ještě vyšší číslo. Ale musel to být nesmysl, protože tak staří sportovci by nemohli hrát tak skvěle 🙂 . Členy byl Pour, Kavalír, Pražák, Rubeš, Stojan a Kaňka. Dalším družstvem byl „Tým 506“, název laikům nic neříkající – Dvořák, Šesták P., Šesták J., Vrchota T., Štětina a Chaloupka. A čtyřlístek přihlášených týmů doplnili „Saláti“, družstvo, jež bojovalo snad s největším nasazením a nezkrotným duchem, byť by se podle průměrné výšky svých členů mohlo nazývat „Tým 140“ 🙂 Turnaj byl chvílemi jako opravdová show, nikoliv jen našimi basketbalovými výkony:-), ale dvě přestávky byly zpestřeny i skvělým vystoupením gymnastky a současně taekwondistky-tongilačky Renáty Chaloupkové. Mohutný aplaus zněl nejen na konci, ale i v celém průběhu její gymnastické ukázky.
V systému, kdy hrál každý s každým, zůstával poslední zápas, který se stal opravdovým finálem, neboť do něho nastupovaly oba dosud neporažené týmy: „Gottwaldov“, mladí atleti na vrcholu svých sil, a „Tým 160“, v němž jsme spíše než na fyzické předpoklady spoléhali na zkušenost 🙂 a na svou hymnu. Tou byla nejmenovaná skladba, kterou můžeme zařadit mezi „budovatelské písně“. Není jisté, zda právě díky ní nebo spíše díky oněm zkušenostem, byl result více než překvapující. Očekával se velice vyrovnaný zápas, který však svým výsledkem, resp. výší skóre velice ohromil. „Stošedesátky“ i přes své „zkušenosti“ (rozuměj „věk“:-) dokázaly zvítězit 24:6 ! První místo a tedy zlaté medaile plus jedenáctikilový meloun je neminuly. Druhé místo obsadilo družstvo „Gottwaldov“, zasloužilo si stříbrné medaile a osmikilový meloun. Bronz si na krk pověsily „pětsetšestky“ a jejich meloun vážil 5 kg. „Saláti“ sice zůstali bez medaile, ale za jejich opravdu nebývalou snahu a vytrvalost při tak nízkém věku (a vzrůstu) jim byla předána plně zasloužená „cena útěchy“.
Možná tímto byla založena další „tradice“ při naších soustředěních…
A co by to bylo za soustředění, kdyby zde nebyla svedena také bitva za pingpongovými stoly… Do opět již tradičního turnaje ve stolním tenise se letos zapojilo rovných 20 hráčů! Po rozlosování do pavouka začali všichni s pálkami v ruce svádět boje o další sadu medailí a krabice zákusků. Letos se zde blýskly nové naděje našeho pingpongového světa – s velmi dravým a bojovným závodním stylem vystoupila jistě budoucí star Tomáš Vrchota. Skvělý technický styl představil také Pavel Dvořák. Bohužel bitvu o semifinálovou příčku mohl vyhrát pouze jeden z nich. A tak vedle svých starších kolegů Vaška Poura, Lumíra Stojana a Rosti Kaňky stanul na semifinálovém postu Tomáš. O postup do finále se spolu dle rozpisu utkali Vašek s Lumírem a Tomáš s Rosťou. Po napínavých zápasech (obzvláště tom druhém) byli známí finalisté – Vašek a Rosťa. Finále rozhodně nebylo nudnou záležitostí, ale dramatičnosti loňského duelu Rosťa x Jirka Čech nedosáhlo. Po dvou setech Rosťa zvítězil, Vaškovi náleží 2. místo a hromada zákusků, Tomášovi a Lumírovi bronz a jen o málo menší „hromádka“ zákusků:-) Ocenit je však třeba výkony všech účastníků a zejména pěti bojovnic ženského pohlaví, které se vými soupeři sváděly někdy až líté boje 🙂
Zbývá vzpomenout, že veškerá vyhlášení měla slavnostní formu, byla provedena na závěrečném posezení s malým chlebíčkovým „rautíkem“ pro všechny účastníky soustředění. Protože všechny vítězné týmy košíkové a medailisté turnaje ve stolním tenise byli štědří ke svým kolegům, nezůstalo jen u chlebíčků, ale i melouny a zákusky byly nakonec pro všechny. Všem byly předány také účastnické diplomy a suvenýry s motivy Taekwon-do.
Protože v Tong-ilu neceníme zdaleka pouze sportovní výkony (které jsou velmi slušné nejen v ping pongu, odbíjené a basketbalu :-), ale především v Taekwon-du), následovalo ještě další odměňování. A sice těch, kteří se spolupodílejí na výuce Taekwon-do v největší jihočeské škole tohoto bojového umění – Zdeněk Rubeš (I. Dan), Vendula Králová (I. Dan) a Žaneta Geberová (1. kup). Chybějící Eva Jiřincová (I. Dan) a Hanka Hanousková (I. Dan) budou odměněny dodatečně. Je třeba připomenout, že sportovní výkony sice prezentují naše bojové umění navenek, ale celé Taekwon-do i včetně své sportovní části, stojí na učitelích a trenérech, kteří toto umění předávají dále. To by si měl uvědomit každý taekwondista, a to tím více, čím vyšší úrovně mistrovství dosahuje.
Předposlední den soustředění se také konaly zkoušky na vyšší žákovské technické stupně. Přestože všichni kandidáti byli po týdnu tréninků a všech ostatních aktivit nemálo unaveni, pečlivá příprava byla téměř u všech zřetelně patrná, což se odrazilo i v tom, že úspěšnost byla 100%. Gratulace!
Ani poslední den se nezahálelo: Ranní rozcvička i dopolední trénink naplno, oběd, sbalit věci a nevyužity nezůstaly ani poslední 2,5 hodiny před odjezdem – poslední trénink byl věnován výhradně osmdesátiminutovému maratonu „všichni proti všem“. A to není žádná odpočinková záležitost v tak velké tělocvičně! Po osmi dnech náročného soustředění při tom leckdo sahal hluboko do svých sil… Ještě rychlá sprcha, předat pokoje a vzhůru do autobusu, který pro nás zrovna přijíždí…
V podvečerních hodinách jsme se všichni v pořádku (až na jedno podvrtnuté koleno 🙁 vrátili do Č. Budějovic. S Taekwondem se ale neloučíme nadlouho, hned druhý den je trénink…