Na letošním ME nechyběli samozřejmě ani členové Tong-ilu. Podrobnou a velice zajímavou reportáž z chorvatské Poreče pro Vás připravil Jan Chaloupka ml. (II. Dan). Tongiláci na ME v chorvatské Poreči Ve dnech 30.5 až 1.6 se v blízkosti malebného přístavního městečka zvaného Poreč konalo již 23. seniorské a 14. juniorské Mistrovství Evropy v Taekwon-Do ITF. Barvy České republiky a zároveň českobudějovického Tong-ilu hájili 4 závodníci, 1 trenérka a 1 rozhodčí. Byli to Jan Chaloupka (Chajda), Tomáš Jungwirth (Jungi), Jan („Malej“ Jingi) a Přemysl („Velkej Jingi“) Šestákovi, Hana Hanousková a Rostislav Kaňka. (přezdívky uvádím proto, že nás někdo pod našimi jmény ani nezná) Vše pro nás začalo ale mnohem dříve. A to již v pondělí 26.5, kdy jsme se, ještě s ostatními Jihočechy z reprezentace, setkali okolo 10. hodiny dopoledne na tradičním odjezdovém místě – českobudějovického výstaviště. Díky menším problémům při jízdě autobusu z Prahy k nám jsme tam čekali ještě téměř hodinu. Ale to by nebyli Jihočeši, aby se nechali nějak znudit. A tak jsme vytáhli malý míček a už to jelo. Za tu hodinku jsme stihli prostřídat volejbal, fotbal a místy to připomínalo i ragby. Ihned po příjezdu autobusu jsme se nalodili k ostatním reprošům a vyrazili na „ velice dlouhou“ cestu ke Kauflandu, který jsme, jak již tomu tradičně bývá, téměř vykoupili. Jen si to představte: Kolik asi tak vod a jídla za téměř 12 hodinovou cestu autobusem spořádá česká repre v čele se seniory. Jedním slovem „HAFO“. Poté jsme se již mohli opravdu vydat na tu pravou dlouho cestu při níž nás ale čekala řada nástrah, včetně nutné téměř 2 hodiny trvající zastávky, kterou vyvolal vařící se motor našeho Renaultu. J Ale nakonec jsme všichni v pořádku dorazili na pěkný hotel někdy kolem 2:30 v úterý ráno. Ani pomalu nevím jak jsem se dostal na pokoj a do postele. Druhý den ráno, no ráno, spíše dopoledne, kdy jsme se probrali z komatu díky řvoucím prázdným žaludkům, jsme museli chtě nechtě vyrazit na snídani. A byli jsme opravdu příjemně potěšeni, když se na nás usmívalo velké množství různých salámů, klobásek, párečků, sýrů, na několik způsobů udělaných vajec a zeleniny. A tak jak jsme rychle přišli, tak jsme pomalu odcházeli, protože jsme se prostě jako správní Češi přecpali. A tak nám nezbylo nic jiného než se převléknout a vyrazit k bazénu nebo k moři, kde jsme sebou pleskli o zem a nebyli schopni dělat nic jiného než přijímat sluneční paprsky teplého jižanského slunce, ze kterého nás vyhnal opět náš starý známý zvuk volající po další nemalé dávce potravy. A opět jsme se od stolu ani nemohli zvednout. Ale nakonec jsme se přeci jen opět na sluníčko a do moře dostali. A to byl pro nás program až do večera, dokud nezašlo. Vlastně tam byla malá pauza na velkou večeři.Další den ale pro seniory začal hezky zrána. Byla to středa ráno, kdy jsme se všichni seniorští kluci sešli před vstupem do hotelu již v 7 hodin ráno, abychom si poprvé od příjezdu zacvičili. Respektive aby si Velkej Jingi zacvičil s týmem pořádně všechny sestavy, protože se díky zranění jednoho ze základních členů týmu posunul právě na jeho místo. A tak to neměl vůbec jednoduché, během 2-3 dní nacpat do hlavy složité choreografie 13 tulů a také několika způsobů nástupů a odchodů. A také pro mě, abych se pokoušel ještě co nejvíce zarýt do těla držení nohou a celkově 3 sestavy, které jsou základem pro cvičení ve II. danech, protože jsem zastupoval toho samého reproše jako Přema. Také jsme si prošli choreografii sebeobrany, ve které jsme já i Malej Jingi doufali v nějaký úspěch. Po tréninku jsme dodrželi přejídací rituál, po kterém jsme vyrazili s celou reprezentací, včetně trenérů, do centra Poreče. Tam jsme vyrazili všichni pěšky, což bylo docela daleko. Asi tak hodinu chůze. A protože jsme museli být pro příští dny v pohodě, tak jsme zpátky jeli lodí. Moc nás to bavilo. Poté jsme vyrazili na obídek. No a po něm kam jinam než k moři, kde jsme naposledy chytali sluneční paprsky. A tak jsme užívali dosytnosti. Večer, když už nebylo takové horko, jsme měli ještě jeden trénink, který měl stále stejnou náplň.Čtvrtek už byl pro Jungiče posledním dnem, kdy musel hlídat, co sní, protože večer bylo vážení, na které mnoho reprezentantů čekalo jako na smilování. Jinak celý den probíhal asi v takovéto osnově: trénink – snídaně – pokoj – oběd – pokoj –trénink – večeře a pokoj. Jak to, že jsme nebyli na sluníčku u moře nebo u bazénu? Hlavní trenér vydal přísný zákaz pobytu na slunci pro závodníky, abychom byli schopni podat pořádný výkon. Tak jsem se to až na občasné zchlazení se v bazénku snažil dodržet jako ostatní. Ještě po tréninku se pár reprošů, kteří se šli za pár hodin vážit, rozhodlo k velice silnému kroku. Šli běhat. Jejich tempo bylo vražedné, jejich cílem bylo vejít se do váhovky. A Jungimu se to povedlo! Večer ale už nezbývalo nic jiného než jít spát brzy, protože se již bude závodit.A je to tady! Pátek 30. května 2008 a všichni z české reprezentace byli již v půl osmé připraveni venku před halou čekající na povolení ke vstupu do haly. Někteří byli již převlečeni v dobokách a pomalu se začínali rozcvičovat. Včetně mě i Malého Jingiho, protože nás hned čekala první disciplína. Sebeobrana. V minulém roce se nám povedlo v této disciplíně zvítězit a tak jsme očekávali alespoň postup mezi elitní 4 týmy. Po prvním vstupu na tatami nás přímo zděsil jeho kluzký povrch. Bylo to něco jako při letním tréninku v tělocvičně ZŠ Baarova. Prostě kluziště. Ale i přesto jsme podali dobrý výkon a postoupili do finále, kde jsme nastoupili k druhému cvičení. V této scénce nám také všechno vyšlo, ale rozhodčím se to asi zřejmě nelíbilo a tak nás obsadili na „bramborové“ 4. místo. V této disciplíně jde o nacvičenou scénku sebeobrany jeden proti třem, ve které jsou předepsané určité druhy technik, které zde musí být v určitém časovém intervalu všechny zahrnuty. Byli jsme zklamáni, ale soutěž pro nás pokračovala dál. Po obědě nastupoval ke své první disciplíně i Tom. Byla to také sebeobrana, která juniorům vyšla lépe než nám. A tak si Tom ještě se třemi juniory vybojoval stříbrnou medaili. Během cvičení juniorských sebeobran se na vedlejším ringu rozjela disciplína tul senioři II. Dan, ve které jsem soutěžil já. V konkurenci 16 dalších závodníků z ostatních států jsem postoupil nejprve přes nizozemského borce a poté přes Španěla. V dalším kole, ve kterém se již rozhodovalo o postup do finále, jsem se utkal s borcem z Řecka. Bohužel pro mě byl stav zápasu 2 : 3 na rozhodčí a tak jsem se se soutěží rozloučil na třetím místě. O několik hodin později nastupoval další Tongilák ke svému prvnímu startu. Jingi (Velkej) cvičil s klukama týmové tuly. Všichni předvedli naprosto bezchybné výkony a tak na ně nestačili v prvním kole Estonci, v dalším kole Angláni a ani ve finále na ně nestačil tým z Ruska. A tak je na světě další medaile, o kterou se zasloužil někdo z Tong-ilu. A bylo to první zlato. A tak první den pro nás skončil se skóre 1 zlato, 1 stříbro a 1 bronz.V sobotu dopoledne se začala rýsovat další medaile, za kterou se zasloužil také někdo z naší školy. A byl to Jungič, který dopoledne nastupoval k týmovým tulům. Ti předvedli také velice dobrý výkon, díky kterému přešli nejprve přes tým Řecka, dále přes tým ze Skotska a ve finále se postavili proti týmu z Ukrajiny, který nakonec porazili! A tak je tu další zlatá medaile. Odpoledne se také závodilo s účastí českých reprezentantů a tím i reprezentantů z Tong-ilu. Nejprve k týmovým speciálním technikám nastoupili junioři, kde jednu z pěti technik skákal Tom. Bylo to dollimyo chagi, které bohužel skočil těsně pod desku. Ale i tak junioři dosáhli na bronzové medaile. Po nich se ke svému velkému výkonu nadechoval i tým seniorů, kde skákal i Přema jednu techniku, kterou bylo bandae dollyo chagi. Přema téměř povalil stojan, ale bohužel se deska neohnula. Ale i přes to se povedla seniorskému týmu další, v pořadí již druhá, zlatá medaile. Ke konci druhého soutěžního dne se ale z nenadání rozjela i váhovka juniorů do 63 kg, ve které startoval Jungič. Ten nastoupil v prvním kole proti borci z Walsu a nedal mu sebemenší šanci. A tak se Tom mohl těšit na další kolo, které mu ale bylo odloženo na další den. Druhý soutěžní den přibyla 2 zlata a 1 bronz.Třetí a tím i závěrečný den začal hezky z rána těžkými zápasy v Tomově váhovce. A výjimkou nebyl ani zápas Jungiče se slovinským reprezentantem. Po tvrdém boji, který trval 2 x 2 minuty, a který byl plný různých zvratů, nakonec bohužel pro nás Tom vypadl. Poté se rozběhla soutěž v týmovém boji jak u seniorů tak u juniorů. Senioři neměli vůbec jednoduchého pavouka, což potvrdil hned první zápas proti domácím Chorvatům. Po opravdu infarktových zápasech a prodloužení jsme si mohli ulevit. Naši postoupili. Ve druhém kole ale nastoupili proti estonskému týmu, kde to bylo ještě infarktovější. Po tvrdých soubojích a opětovném prodloužení jsme měli vyhrát. Ale estonský kouč podal protest proti proceduře zápasu, kterému bylo vyhověno, a tak se poslední zápas na první bodovanou techniku musel opakovat. V něm ale bohužel český borec podlehl a tak jsme byli vyřazeni. Současně s touto kategorií probíhala také soutěž juniorů. Čeští junioři se postavili svým mnohdy daleko větším a těžším soupeřům velice hrdinně. V prvním kole vyprovodili tým Běloruska a po té tým Řecka. V dalším kole ale nastoupili proti týmu Ruska, kterému sice také nic nedarovali, ale bohužel už na ně nestačili. Ale i tak z toho bylo krásné 3. místo. Odpoledne se rozjela i soutěž v silovém přerážení, ve kterém již soutěží pouze seniorská věková skupina. V týmu seniorů se ke stojanu postavil i Přema a to na techniku dollyo chagi. Ač to byla rána jako z děla, stojan se zachvěl celý, ale desky zůstaly celé. Ale i tak se seniorský tým mohl potřetí postavit na nejvyšší stupínek.Poté následovalo už jen vyhlášení dnešních kategorií, nejlepších jednotlivců, týmů a zemí. Nejlepším seniorským týmem byl vyhlášen samozřejmě tým českých seniorů, kteří se ziskem 3 zlatých medailí nedali nikomu žádnou šanci. Týmem seniorů se ale nechal inspirovat i tým juniorů, kteří se také stali nejúspěšnějším týmem Evropy se ziskem 1 zlaté a 2 bronzových medailí. Díky všem českým reprezentantům se podařilo obsadit 2. místo v celkovém pořadí všech zemí. Velkou zásluhu na tom měla ale i jedna z trenérek reprezentace, která připravovala tréninky na soustředění při přípravě, kterou není nikdo jiný než Háňa Hanousková. Na samotném mistrovství působila jako kouč a hlavně jako naše nabíječka dobré nálady. Mimo jiné i připravovala tým seniorek, které se staly také nejúspěšnějším týmem Evropy. Za všechno jí jménem kluků z repre děkujeme. Další díky určitě patří našemu trenérovi MUDr. Rostislavu Kaňkovi, který na celý šampionát pečlivě dohlížel z pozice rozhodčího, kterou zastával opravdu velice dobře a spravedlivě. A byl za to také odměněn cenou nejlepšího rozhodčího šampionátu. A poslední díky bych chtěl věnovat všem, kteří nás podporovali, jak během přípravy, tak během mistrovství. Jan „Chajda“ Chaloupka mladší