Pondělí 16.2.2009Thajsko, Laos, Kambodža – 1. dílAhoj vsichni, tak jsme v poradku ve Vientiane, hlavnim meste Laosu. Prekvapilo nas, ze je tu celkem cisto, lidi strasne mili, vubec ne takovy vterky a otravove jako treba v Indii. Hlavne ta cistota je asi o 10 trid vyssi nez v Indii:-]. Ve stinu tu mame 36 stupnu, takze se trosku potime, oproti CR jsme 6 hodin napred, takze u vas je ted poledne. Ale od zacatku….Dostali jsme se sem letem z Prahy do Moskvy, kdy uz na odletu z Prahy mel Aeroflot hodinu zpozdeni. V Moskve jsme pristavali v 19:10 a odlet navazujiciho letu byl v 19:40, takze kdyz jsme v 19:25 opustili letadlo, meli jsme to akorat. Letadlo pro let Moskva – Bangkok byl Iljusin – 96. Kdo je zvykly jen na trosku nejaky komfort, tak tady zaplace….neni tu vubec nic. Ani video, ani hry, ani hudba….proste prvnich asi 10 rad erste klasse a potom zbylych 27 rad jeden obrosky economy velkoprostor [zadne prepazky, pricky, fakt nic, obrovska roura se sedackama], kde se sedi v usporadani 3-3-3. Jidlo bych rekl spise prumerne, file s rejzi, pivo se muselo dokonoce platit [to nas fakt nasrali, tretinka Tuborga za 2 Eura nebo 3 USD], jedine, co bylo dobre, byly moucniky s ovocem. Nakonec jsme tech 9 hodin ve vduchu nejak prezili a s mirnym zpozdenim pristali rano v Bangkoku.To, ze jsme v Moskve stihli letadlo my, ovsem automaticky neznamenalo, ze stihly prestoupit i nase batohy. Marne jsme cekali u pasu, nepriletely:-]. Bohuzel ty lemry line to v Moskve nestlihli prelozit, ackoli jsme tam nakonec meli casu dost, startovalo se nakonec s asi 40ti minutovym zpozdenim. Takze jsme vyrazili na reklamace, kde si pani ofotila pasy, letenky, vyplnila formulare a nechala si batohy popsat, aby nam pak rekla, ze mozna dorayi dalsim letem za 3 hodiny. Nemelo cenu nekam jezdit, tak jsme se usidlili na letisti a v duchu doufali. Za 4 hodiny [taky to melo zpozdeni] jsme si mohli oddychnout, krosny se objevily. Pak uz nezbyvalo nez se prevlect do letniho a vyrazit na nadrazi, kde jsme si koupili jizdenky na nocni vlak do Nong Khai [1.trida luzka, tj. 2 lidi v kupe s vlastnim umyvadlem a perinama, vzdalenost 651 km, cena cca 700,- CZK]. Protoze to jelo az v osm vecer, zvladli jsme jeste kratkou prohlidku Bangoku.Cesta vlakem uplna pohodicka, ani se nam rano nechtelo z nej [ale to spis bylo tim pivem, co jsme tam v noci vypili:-]. Je sice pravda, ze vlak mel byt v Nong Khai v 8:25 a misto toho jsme z nej vystupovali po 11, ale uz si zvykame, ze tady je na vsechno casu dost a hodina neni zadna mira. Proste az to pojede, tak to pojede a fertig. Ale na jejich obhajobu musim rict, ze se nam pokousel pruvodci sdelit, ze snad byla na trati nejaka nehoda. S batohama na zadech jsme dosli k Mostu thajsko-laoskeho pratelstvi, kde jsme se nechali odbavit na vystupu, busem prejeli pres polovyschly Mekong a vystali asi hodinovou frontu na laoske strane na viza. Viza stoji 30 USD, za to ze je nedele se uctuje 1 USD navrch, takze kdyz po vas celnik v okynku chce 36 USD je vse v nejlepsim poradku, to je takova mistni odlisna matematika:-]. Busem jsme pak dorazili do Vientiane, kde sme se ubytovali. Pokoj pro dva, s vlastnim prislusenstvim, ventilatorem, a TV stoji 14 USD, na osobu 7 USD je celkem prijatelna cena {i kdyz ta koruna furt padu, cetl sem zpravy, ja vim..:-]]]]]].Dneska jsme stihli navstivit mistni nejznamejsi chramy, pak obdobu francouzskeho vitezneho oblouku, ktery si tu Laosani postavili z cementu, ktery jim Americani poslali na stavbu noveho letiste:-], pak jsme zajeli do Beerlao factory, coz je tovarna, kde se vyrabi mistni, hodne dobre, pivo Beerlao. Prohlidka byla zadarmo, mohlo se fotit a jeste jsme dostali ochutnat. Pruvodkyne tam dost machrovala a byla pysna, kolik se tam denne stoci hektolitru, naplni flasek a prepravek, takze jsme ani nemeli silu ji kazit radost a rict, ze to zname z Budvaru, akorat ve vetsim:-]]]]. Po pivovaru jsme jeste meli silu navstivit Laoske narodni muzeum, ktere tak ze tretiny tvori sbirka zbrani z valky z Vietnamu, tretinu fotky z valky a ten zbytek ani nestoji za rec. Je tam na fotkach krasne ukazano, jak byl laosky lid tvrde utlacovan zapadnimi imperialisty, nejdriv Francouzema [kterym mimochodem vdeci za to, ze se tu jezdi v pravo, zatimco Thajci jezdi vlevo jak Britove], pak Amikama. Abysme si spravili naladu, vzali jsme to z muzea kolem americke ambasady, takova mala pevnost uprostred mesta. No a nakonec jsme tesne pred patou dosprintovali na kambodzskou ambasadu, kam jsme rano dali svoje pasy a za 20 USD si nechali vystavit viza. Kdyz nam rekl, ze to bude ten samy den, tak se nam tomu ani nechtelo verit….rychlost na mistni pomery naprosto nezvykla:-]. Tak to je pro dnesek asi vse…..jdeme si dat neco k jidlu a nejako to beerlao, preci jen jsme uz dneska naslapali asi 15 km. Zitra rano se pokusime dostat do nejakeho busu do Phonsavanu, kde se nachazi znama Planina Dzbanu.HonzaPS: Je tu asi 5 mobilnich siti, bohuzel Vodafone nema s zadnou uzavrenou smlouvu, takze roaming je mi tu uplne na h……, vsechny site nas odmitly pripojit.Sobota 21.2.2009Thajsko, Laos, Kambodža – 2. díl Ahoj vsichni,diky moc za vsechny maily, poctive sem je precetl, ale omlouvam se, ze neodpovidam jednotlive, ale to bych asi casove fakt nedal. Na neco se pokusim odpovedet v hromadnem mailu, zbytek kdyztak po navratu.Nase cestovatelske duo Honza a Honza se z Vientiane presunulo nasledujici den do Phonsavanu. Cesta byla asi hodinu dobra, pak se najelo do kopecku a kopcu a pak uz to nevedlo snad ani pul kilometru rovne. Jedna zatacka stihala druhou, lidi co nemaj radi cestovani v buse by tu byli nadseni:-]. Musime nalezite ocenit schopnosti mistnich ridicu, protoze dokazi s velkym busem ala Student Agency na ceste, ktera je mozna jen o 2 metry sirsi nez bus a polomer zatacek je roven delce busu, neuveritelne kousky. Krom toho, ze se jim podari udrzet bus na ceste a v patricne rychlosti se jeste dokazi mistrne vyhybat vsem protijedoucim truckum, busum, detem, drubezi, buvolum, zkratka vsemu, co se na silnici priplete. Nakonec cesta do Phonsavanu trvala cca 9.5 hodin, km je to 374, takze prumerna rychlost zadna slava. Cestou se jednou stavelo na jidlo v nejake mistni vesnicce, se kterou je ridic domluven a dostane jidlo gratis:-]. Jidla na ulici se tu pohybuji okolo 5.000 – 10.000 [1.000 laoskych kipu je na nase cca 3 Kc, takze skoro nula nula nic:-], v restauraci okolo 20.000 – 35.000 kipu, pivo Beerlao stoji 8.000 – 10.000 kipu [ale je to lahev 0.64 litru velka]. Tradicni jidla jsou tu obvykle polevka s nudlema a nejakym masem a zeleninou nebo lepiva rejze, ze ktere si rukou hnetete kulicky a k tomu nejake maso, zelenina, palive primesy. Jelikoz tu nejsou cestou benzinky, u kterych by se stavelo na zachod, resi se to tak, ze si ridic vybere misto, ktere je trosku sirsi, aby ho ostatni busy mohly objet a vypusti lidi ven. Chlapi z jedne strany busu, zeny z druhe, nikdo s tim nema zadny problem.V Phonsavanu jsme se ubytovali v dvouluzaku s vlastnim socialem za 5 USD na osobu, opet i s TV a horkou sprchou. Jelikoz nas chteli natahnout za vylet na Planinu dzbanu [chteli po nas 50USD na osobu], koupili jsme si to u jine agentury pres ulici. Cena byla 22 USD za navstevu 3 mist, obeda, dopravy a navstevy vyrobny mistni palenky lao-lao. Navsteva samotna byla pekna, ale ze by to zase bylo neco extra, to se rict fakt neda. Omlacene sutry do podoby dzbanu, sem tam i s poklickou. Navstivit se daji ty 3 mista kam nas vzali, jinak tech mist je tu asi 50, ale jen u techto trech probehlo odminovani do te miry, ze jsou pro turisty bezpecne, kdyz se drzi vyznacenych cest. Ty jsou vynaceny bilocervenymi betonovymi patniky a nedoporucuje se chodit za ne:-]. Jinak odminovaci tymy, nebo tez UXO tymy [unexploded ordnance] jak se jim rika, a kterych tu pusobi 11 [z toho 35 procent tvori zeny, ty dokonce vytvorily dva kompletne jenom zenske tymy], maji plne ruce prace a o svou praci se rozhodne bat nemusi. Dle dochovanych zaznamu tu Americani nad Laosem schodili pres 2 miliony tun bomb, cimz se Laos dostal na prvni misto jako nejbombardovanejsi zeme vsech dob. Navic se udava, ze az 30 procent shozenych bomb nevybuchlo, takze se tu v zemi stale daji najit tezke pultunove bomby, mensi bomby, kanystry s fosforem, a male kazetove a stromeckove bombicky, kterych tu bylo dle zaznamu UXO shozeno pres 250 milionu kusu a ktere ve valne vetsine pusobi zraneni detem, ktere si s nima zacnou hrat. No kazdopadne – dzbany jsou pekne, asi nejpodivnejsi na nich je to, kdo si dal tu praci je vyrobit a proc, jelikoz to musela byt hrozna pakarna. Prosli jsme si vsechny tri mista, pekne v prachu a vedru, stavili se ve vyrobne palenky lao-lao, coz je v podstate jen jedna chyse, kde venku v plastovych lavorech kvasi ryze asi pet dni, pak to scedi, prepali, ochladi a rovnou na miste vam daji ochutnat. Asi neco jako nase slivovice, hruskovice…. jen o neco slabsi. Na zaver pak ridic jeste nadsene vykladal, ze nas vezme k vraku ruskeho tanku, jestli ho chceme videt. S Honzou jsme nemeli tu silu mu zkazit radost a rict, ze jsme je 30 let meli u nas v republice a nebyli to jen vraky. Z tohodle se nakonec vyklubal naprosty srot, zbytek totalne zrezle spodni korby, uvnitr uplne vybrakovany, udajne s prustrelem bazukou [ale ta dira v boku byla az podezrele pravidelna a neprohnuta dovnitr, ani bych se nedivil, kdyby ji tam kvuli turistum dodelali:-]. Ale jinak vylet peknej, vecer jsme si pro zmenu dali rejzi s masem a nejake to Beerlao – je fakt dobre a navic vyrabi i tmavou verzi, ktera chutna jako nas tmavy Master.Dalsi den jsme v 8 rano vyrazeli z Phonsavanu do Sam Neua. Cesta mela trvat 7.5 hodiny, nakonec z toho bylo hodin 10. Km je to asi 250. Jestlize sem si myslel, ze ty zatacky do Phonsavanu bylo neco, tak tohle byla extratrida. Neustale nahoru a dolu po hrebech kopcu dychavicnym busem, ktery mel vetsi spotrebu vody nez benzinu [listr benzinu je tu za 750 kipu, litr nafty za 570 kipu, na CZK asi 3 koruny:-]]]]]]], takze ridic to nakonec resil fikane tak, ze z kanystru na strese svedl okenkem vodu plastovou hadickou rovnou do motoru, kam byl pristup mezi ridicem a zavoznikem. Vodu jsme cestou prubezne doplnovali z ruznych zdroju. O tom, ze tyto motory nepotrebuji destilovanou vodu, sem si nedelal iluze. Ale ze snesou i vodu z kaluze s rasama a mistnim planktonem, to sem netusil. Zrejme to netusili ani puvodni vyrobci. Ale mistni lid je tvorivy a dokaze vytvorit a svarit neuveritelne konstrukce na autech i motorkach. Navic male mopedy tu ridi uz i male deti, ono totiz do skoly to leckdy maji pres kopce peknych par kilometru. K tomu naberou jeste mensiho sourozence, dalsiho kamose a ve trech si to svisti po ceste. Nikdo se tu nad tim nepozastavuje, male deti tu jsou bych rekl mnohem samostatnejsi nez u nas. Uz od malicka museji umet prezit u silnice, kudy se vali busy a trucky a tak je zivot nauci vcas uhnout. U nas doma by se asi rodice posr… strachy, kdyby si jejich dite hralo primo na silnici a jenom uhybalo pred autobusem, aby se tam pak vratilo. Ale autobusaci jsou ohleduplni, a kdyz z dalky vidi deti [nebo zvirata, dospele, cokoliv co prekazi], tak sice moc nebrzdi, aby pred dalsim kopcem neztraceli rychlost, ale o to vic pouzivaji houkacku, cimz davaji dostatecne najevou, ze se blizi. Ono s tema detma do skoly je to tu asi jako s lekarema……tady lidi moc nebrblaji jako u nas, ze MUSEJI u doktora ci ucitele platit, tady sou radi, ze k lekari nebo uciteli MUZOU chodit, co by tu dala kazda vesnice za vlastniho doktora. Socialni ani zdravotni system tu neni, stejne tak neco jako duchody. Kdo nepracuje, neji, pokud ho nezivi vesnice ci deti. Nakonec jsme pred sedmou vecer byli v Sam Neua, ubytovali se za 35.000 kipu za pokoj [100 CZK] a sli se najist. V hospode necekali vic stravniku, takze doslo chlazene pivo. Kanadanky s Australanem, ktere jsme tu potkali, to resili tak, ze si do piva davali led mistni vyroby. S Honzou jsme radeji ozeleli teplotu piva a s diky led odmitli.V patek jsme rano vyrazili ze Sam Neua do Vieng Xai, kde jsou v krasne krajine v kopcich vybudovane jeskyne, kde se za valky v letech 1964 – 1973 skryvala kralovska rodina i nejvyssi predstavitele Laosu, strana Pathet Lao, ktere CIA potrebovala odstranit. Jeskynni komplex je uctyhodny, uvnitr jeskyni jsou i vzduchotesne komory s filtrama. Ty se tam zacali instalovat pote, co Amici poznali, ze klasicke bomby nezabiraji a zacali sem hazet plyn. Je zvlastni, ze tady jsme zadneho turistu z USA nepotkali, aby se podival a mohl doma vypravet. Narazili jsme tu akorat na Australany a Bulharku. V jedne jeskyni za valky mohlo byt az 2.000 vojaku, problem byl, ze vzduchotesne kapsle byly jen pro ty nejvyssi a jeich bodyguardy, ostatni meli smolicka, kdyz nemeli masku. V poledne uz jsme zase na dodavce svisteli zpet do Sam Neua [cestou jsme dvakrat staveli, protoze se ridici uvolnovalo zadni kolo a musel ho neustale dotahovat] a jednou, protoze na ceste byla havarka. Ale nic vazneho, jen zakladni silnicni pravidlo, ze kdyz je mistni zatacka stavena na prujezd max. jednoho kamionu nebo busu, tak se do nej dva nevejdou. Doplatil na to ridic, co rozvazel Beerlao a z boku najel do tahace. Ten mel na valniku akorat odstiple trisky, druhej mel u kabiny promackle plechy a vysipane blinkry. Pevne verime, ze misti technici to spravili driv, nez se ridic stacil naobedvat. Ze Sam Neua jsme se rozhodli vyrazit ten samy den, ve dve odjizdel VIP bus primo zpet az do Vientiane. Akorat jsme se rychle nasedli do VIP busu, ktery VIP byl asi jen podle toho, ze Very Important Person pro nej byla kazda osoba u cesty, kterou nabiral nebo od ni bral naklad. Jinak otlucenej vrak, malo mista na nohy, nefunkcni klimatizace. Tam kde maji normalni busy zachod pod schodama, cca uprostred busu, tak tady to bylo bez zachodu [na co, kdyz se kazde 2 hodiny stavi nekde u cesty], oni ho normale vybourali a udelali z toho dalsi ulozny prostor. Je fakt, ze oni jsou tady schopny prekvapit cokoliv kamkoliv, slovo ne tu neznaji. Motorka, lednicka, susak na pradlo, kolo, batohu a na zaver nahoru do ulicky mezi nas jeste asi 8 velkych pytlu s ryzi a hura na cestu. Dali jsme si si na cestu Lariam, zapili ho dvema pivama a pevne se drzeli sedacek, kdyz ridic vjel do prvni zatacky. Jelikoz toto nebyl dychavicny bus, umoznoval ridici projet zatacky vetsi rychlosti, coz jsme jako cestujici nalezite ocenili. Jak jsme zjistili pri jedne pauze na curani, nekteri z domorodych cestujich to nalezite ocenili i poblitimu busu z venku. Okynka tu totiz nejsou jako u nas nahore, ale naopak dole, takze za jizdy bez problemu vyklonite hlavu. Zajimavy to pak bylo jeste vecer, kdy padla tma a jelo se se svetlama. Pri potkavani ridic vzdyckz ohleduplne ztlumil dalkova na potkavaci, pak mu tam uz ale ty dalkovy nesly, tak to resil tim, ze cely svetla vypnul a postupne zase zapnul potkavaci a dalkovy. Takova laoska obdoba ruske rulety, kdy se vzdycky tak 2-3 vsteriny jelo uplne potme [to ze nejdou svetla ale neznamena, ze se kvuli tomu musi snizovat rychlost busu, to by musel zbytecne podrazovat:-]]]. V zatackach, kdy 180 stupnove zatacky jdou treba 3, 4 za sebou vzdy tak 20 metru po sobe docela adrenalin. Uz jsme jen cekali, kdy rozsviti a pred busem uz neuvidime nic, jen ten sraz 100 – 500 m dolu. Ale byli to kluci sikovni, asi uz ty zatacky znali jako svoje boty a vzdyckz to vcas vytocili. Je pravda, ze obcas kola cvrnkla o kameny, oznacujici hranu silnice, sem tam i betonvy obrubnik [ocelova svodidla a zrcadla v zatackach jsou tu asi stejen caste jako navstevy papeze, to by se nedoplatili, kdyby je museli davat do kazde zatacky]. V noci jsme taky dvakrat staveli u rozbitych busu pred nami. Ten prvni mel neco s motorem, jeden technik lezel pod motorem zespodu, druhej do nej byl vnorenej z boku a jen vyndavali nejake soucastky. Vzehlem k tomu, ze ale byli bez lidi, tak sme se nezdrzovali a jeli dal. To ten druhej byl plnej a zrejme prorazil predni kolo, kdyz jsme k nemu dojeli, tak uz nasazovali nove. Resp. jeden ridic drel jako kun, ruce po lokty od vazeliny a oleje, zbytek busu, jejich i naseho, na nej pak jen koukal a radil:-]. Kdyz jsme videli, jak se tam s tim mori, ve 3/4 na jednu v noci, v absolutni tme uprostred krasne laoske noci, jen s jednou modrou bodovkou a starou socialistickou baterkou, ktera vic hrala nez svitila, tak se mi jich zzelelo a dosel sem do batohu pro celovku. A blba celovka od Hudyho za par stovek tu zapusobila, jak kdyz Temelin pripoji oba bloky do site….najednou bylo svetla habadej, kluci laoskych jen nevericne koukali. Za potlesku mistiho publika kluci dokoncili opravu, sbalili cajk, my svetlo [pulka lidi z rozbiteho busu dekovala, jak kdybysme jim prinesli svetlo z Betlema nebo to kolo opravili za ne:-]]].No a ted rano jsme ve Vientiane, kam jsme se po tom brutalnim 18ti hodinovem presunu dostali, kdy celou noc bud hrala hoooodne hlasita hudba, nebo porad nekdo kaslal, chrchlal, plival, tak rozlamani na kasi, ale duchem stale pevne odhodlani, jsme si na vecer koupili listky na dalsi bus, tentokrat do Pakse na jihu Laosu, tentokrat snad JEN 14 hodin a snad v pohodlnejsim buse, uvidime. Jdeme neco polknout a projit jeste nejake pamatky tady v hlavnim meste republiky tech sympatickych lidicek, co furt za neco dekujou, porad uctive zdravi a preji hezky den.Mejte se krasne, pokud sem na neco zapomnel, tak to treba dopisu priste, v kostce by to asi melo byt vsechno.HonzaČtvrtek 26.2.2009Thajsko, Laos, Kambodža – 3. dílAhoj vsichni,jsme v poradku v Kambodzi, v Siem Reapu u Angkor Watu, v pet vecer tu je 35 stupnu ve stinu, uz neni rozdilu mezi sprchou a pocenim, mozna jen ten, ze ze sprchy neni clovek tak slanej a ulepenej, ale mokro je to stejny.Po tom nocnim 18ti hodinovem presunu jsme si prohledli pres den Vientiane, prezidentsky palac, nejake chramy, za praveho poledne presli Mekong suchou [zrovna je tu "dry season" a z puvodni sirky kilometr a neco se tu Mekong smrsknul na par desitek metru a hladina je o dobre 3 m niz], cimz jsme si malem zpusobili uzeh, je tu fakt teplo. Vecer nasledoval opet nocni prejezd busem do Pakse. Kdyz nam prodavali listky, tak rikali, ze to bude "sleeping bus", tak jsme tak nejak tise doufali, ze to treba nebude takovej dobytcak, jako minulou noc, ale treba sedacky pujdou vic sklopit, vetsi rozestupy mezi nima……..ale to co na nas cekalo na nadrazi nas absolutne dostalo. On to skutecne byl LUZKOVY autobus. Nemel zadna sedadla, ale jen postele. Za ridicem byla vetsi postel, pak ulicka a mensi postel, podelne za sebou a dve patra posteli nad sebou. Ze ta sirsi postel neni protekcni, ale ze je urcena pro dva lidi, casto i naprosto nezname, jsme poznali zahy, kdyz jsme si s Honzou zkontrolovali listky. Tam, kam se standardne vejdou dva mistni meli dva Evropani mista tak tak, Honza na dylku ani to ne, postele jsou dlouhe cca 175 cm. No co se dalo delat, po spolecne noci v jedne posteli mame k sobe zase o kousek bliz:-]]]]]]]], porad lepsi nez 18 hodin na sedaka. Byli tam ale par z Nemecka a pak jeden Ir, a Ti to nejak nechteli akceptovat, kvuli Irovi, kterej furt protestoval, musel nakonec prijit policajt a nabrali jsme pul hodiny sekyru.Ale polezenicko to bylo nadherny, takhle by se dalo cestoval dny a tydny, pekne vychlazene plechovky do ruky, lezite vedle okna, za nim ubiha laoska krajina, nad vama spi 4 Svedky s namakanyma stehnama [cela ulicka to bedlive sledovala, kdykoliv nektera z nich slejzala z horni postele:-]]]]]] a rano v 7 jsme byli v Pakse vyspali a svezi jedna basen. Jenom sme hodili batohy do namatkou vybraneho guesthousu a v 8 rovnou vyrazili na lod po Mekongu do Champasaku. Mekong krasnej, pereje, ostruvky, ale ty 2.5 hodiny sezeni bez hnuti v te uzke vydlabane kanoii mi bohate stacili, dekuji timto vsem pratelum a znamym, kteri me dopredu varovali pred dvoudenni cestou lodi po Mekongu, tohle mi bohate stacilo a zadky jsme meli dreveny jak po vyprasku. V Champasaku jsme si jiz za poledniho vedra prohledli chram Wat Phu, jeden z prvnich, ktere tu kmerska civilizace vybudovala. Pak jsme se preplavili zpet pres Mekong na dvou spojenych kanojich, pres ktere jsou polozene takove mistni palety, takze tam s vama najede i motorka, nebo dve, tri, proste dokud je misto:-]. Jelikoz za dopravu zpet do Pakse chteli mistni nekrestanske prachy [oni ale vlastne ani krestany nejsou, to me nenapadlo:-], tak jsme vyrazili kus pesky a stopovali. Celkem rychle jsme se chytli a nejaci lidi nas stahli az do Pakse, akorat jsme museli pul hodiny pockat u jedne krizovatky, kde nas vysadili a pak zase nabrali, odskocili si jenom nakoupit prouteny nabytek, meli toho plnou dodavku.Dalsi den jsme z Pakse vyrazili na vylet na Bolavenskou nahorni plosinu, ktera je proslavena pestovanim te nejjakostnejsi kavy, ktera se odtud vyvazi prevazne do Francie. Tady jsme jeste krome plantazi videli i vodopad, asi nejvetsi laoskej, Tat Fane, ma peknych 120 m na vysku a i ted, v dobe sucha je v nem vody celkem dost. Zpatky jsme jeli opet stopem, vzala nas dodavka s kavou. Jelikoz vevnitr bylo plno, sedeli jsme jeste s jednim mistnim laoskym mladikem nahore na nakladu, ktery tvorili pytle kavy, dve rezervy, par kanystru, dva proutene kose s drubezi, dva svazky kostat a pak nejake pytle s necim. Vyhoda bylo, ze se dalo dobre fotit, nevyhoda, ze na vas prazi slunce:-]. Nakonec jsme ale meli kliku a udelali si nechtenou exkurzi do vykupny kavy. Dodavka tam totiz vezla prodat urodu jedne rodiny, tak jsme meli moznost sledovat proces smlouvani a dohadovani o cene, vykladku a trideni kavovych zrn. Jinak, az si nekdy date kafe…..veskere privezene pytle tady zeny vseho veku, pocinaje tak 8-10 lety, rucne tridi a zrnko po zrnku prebiraji, sedela jich tam pod velkym pristreskem pekna parta. Sice to neni fyzicky narocna, ale musi to bejt hrozna pakarna. Takova laoska verze Popelky:-]. Navic kdyz k tomu pricteme tu detskou praci, proti ktere se vsude ve svete bojuje……..tak at vam chutna:-]. Vecer uz jsme si akorat dosli na veceri do mistni restauracky, opet jsme si z personalem prinesenych ingredienci museli uvarit polivku s nudlema, masem, vajckem, zeleniny sami, ale jelikoz nas to minuly vecer jeden ze zamestnancu restaurace naucil, tak uz jsme nebyli za debili a s prehledem to zvladli ukocirovat i hulkama. Navic tam tenhle vecer obsluhovali neuveritelne krasny Laosanky, porad strasne ochotny, usmevavy…..uz jsme pochopili, proc si tolik americkych vojaku privezlo z vietnamske valky nejakou Vietnamku, Laosanku, Kambdzanku… Nicmene, my jsme slusne vychovani, takze jsme se vecer rozhodli rozloucit pouze s Beerlaem, nakonec jich bylo pozehnane, coz se projevilo druhy den rano, kdyz jsme meli v 6 vstavat na bus.S tezkou hlavou jsme se dalsi den presunuli busem na laoskou hranici, vybrali jsme si jediny prechod, ktery mezi Laosem a Kambodzou funguje, tj. Voen Khan – Dom Khalor. V anglickem pruvodci na Kambodzu, vydanem v srpnu 2008 psali, ze to je prechod jen pro"opravdove fajnsmekry". Bus vas vysadi tam, kde konci asfalt a jede pak na ostrovy v Mekongu, ktere spadaji pod Laos. Vas se tady ujme parta prevadecu, ti vam ukazou drevednou budu, kde znudene sedi laosky celnici, kteri vam za "poplatek" 1 USD orazitkuji vystup ze zeme. Pak se zase s vystupnim razitkem vratite do Laosu, sednete do jedne ze dvou restauraci [nemyslim restauraci v nasem smyslu….ma to strechu, steny z prken, stoly, plastove zidle z Ciny, ale da se tam najist] a cekate, az se sejde vic takovych zoufalcu, co tudy chteji jet. Pak vas prevadeci roztridi na ty, co uz maji kambodzska viza a ty, co jen nemaji a budou zdrzovat. My frceli v terenni Toyote s jednim parem s Ciny. Cesta prasna, rozbita, houpava, pres potoky jen fosny, ale asi za 2 km dojedete k dalsi drevene boude a zavore a uz jste skoro v Kambodzi. Jenom musite chvilku pockat, je prave poledne a celnici maji siestu. Prisli dva, druhej si ani neobtezoval vzit uniformu, proste prisel v kratasech a bilym tricku. S sebou mel drevenej kufrik, ve kterem se skryvala dve zivotne dulezita razitka, opravnujici nas ke vstupu do Kamdobzi. Za jakysi "manipulacni" poplatek 5 USD nam poprali krasny pobyt v Kamobdzi a sli si asi zase lehnout. Je naprosto zbytecne mit pasy se strojove citelnou zonou nebo dokonce cipem, to potrebujou tak akorat Amici na kotrolu kohokoliv, tady to stejne neni cim zkontrolovat, nejslozitejsi veci v chatrci byl asi mobil:-]. Pak se jelo jeste asi pul hodiny po te silene ceste, kdy clovek nemel daleko ke kobre. Pak uz nasledoval peknej asfalt az do Stuang Tengu a odtud s prestupem po krasne asfaltce do Kratie, kde jsme spali.Z Kratie jsme vcera absolvovali 10ti hodinovy prejezd do Siem Riepu [na nadrazi rikali hodin 8, ale uz jsme zvykli, ze hodina sem, hodina tam, zadna mira], kam jsme prijeli za soumraku a ubytovali se. Dneska sme si dopoledne dali pesi turu k jezeru Tonle Sap, kde jsou plovouci rybarske vesnice, jezero je pekne vyschle a my pekny kreteni, protoze jsme tech 11 km sli v polednim vedru, coz zakonite odnesli nase krky a ruce. Kolik bylo stupnu netusime, ale kdyz ted v pet vecer je 35 ve stinu, ale bych tipoval tak k padesatce. Ale nejsme z cukru, dve rehydratacni tablety, 2 bagety s pastikou a 4 piva [vsechno mysleno na osobu:-]]]]]] nas postavili zase na nohy, takze jsme na patou vyrazili na vecerni Angkor Wat. Plati tu totiz, ze kdyz si koupite listek v pet vecer, mate vstup na tento vecer a cely zitrek. A jelikoz jsme chteli jen jednodenni vstupe [stoji 20 USD, tridenny 40 USD, tydenni 60 USD, trosku palky], a chramy tu jsou 4 hlavni velke a spousty malych, musime chodit vedro nevedro. Stihli jsme projit prvni z nich, Angkor Wat, po kterem ma cela oblast jmeno, je fakt peknej. O dost lepsi, nez Planina dzbanu. Z pruvodcu jsme se docetli, ze chramy tu byli staveny od 9 do 12. stoleti, jak to ale mohli zvladnout, s jejich technikou a v tom vedru nechapeme. Chodili jsme tam neco pres hodinu, totalne durch se pak nechali privezt zpet do Siem Reapu [chramy jsou 6 km za mestem], ted tohle napiseme a jdem se konecne poradne najist.Jinak ale pokud bych pominul Angkor Wat, tak Kambodza je o dost horsi nez Laos. Pokud bych mel jednu zemi nekomu doporucit, tak jednoznacne Laos na cele care. Lidi tam jsou o nekolik trid milejsi, vstricnejsi, ochotnejsi, pratelstejsi. Navic celej Laos, co jsme meli moznost videt, tak je uklizenej. Oni i kdyz jsou chudi, tak vsude maji uklizeno, cisto, zameteno, veci srovnane, odpadky vyvezene. To tady ne, tady je kolem domu a silnic neskutecnej bordel, zacina se to blizit [spolu s barvou obyvatel, ktera je tu o dost snedsi, nez v Laosu] tem sr………m v Indii. Oni asi byli zvykli hazet odpad kolem sebe, ale dokud to byly bananove a kokosove slupky, tak to bylo hej, priroda to za tyden rozlozila, ale na ty igelitove pytliky a pet lahve jednou cela nase civilizace dojede. Ale to je jen takovej postreh, abych furt nepsal o ceste.Mejte se fajn, pokud to mistama nedava smysl, tak se omlouvam, nemam silu to kontrolovat, hrablo mi z horka:-]]]]]]]HonzaPS: Pro zainteresovane – jeste v Phonsavanu, na severu Laosu, jsem objevil mistni klub Taekwondo. Bohuzel komunikacni bariera a to, ze tomu klucinovi, co mel na sobe jejich tricko, bylo asi tak 6 let, mi zabranilo o tom zjistit dalsi informace:-]]]]]PS 2: Tenhle mail mi trvalo napsat 1 hodinu a 7 minut:-]]]]] Čtvrtek 5.3.2009Thajsko, Laos, Kambodža – 4. dílAhoj vsichni,minule jsme skoncili v Siem Reapu, tak tam budeme pokracovat. Druhy den, tedy v patek 27.2. jsme vyrazili na kmerske chramy uz v 7 rano. Meli jsme domluvenoho tuk-tuka, ktery na nas v 7 rano cekal pred hotelem, pronajali jsme si ho na cely den za 12 USD, aby nas vozil mezi chramama. Chramu je tu spousta, pokud jich chcete aspon trochu stihnout, tak se to urcite vyplati, ten okruh, ktery my jsme najezdili mel tak 25 – 30 km. K tomu jsme jeste dalsich 17 km nachodili vzdy od silnice k chramum v dzungli a po chramech. Navstivili jsme Angkor Thom, kde je nadherny chram Bayon, ktery kdysi mival 49 vezi, dnes jich stoji jiz jen 37, ta nejvetsi uprostred ma 43 m na vysku a asi 20 m v prumeru. Pote jsme pokracovali Kralovskemu palaci, kde se na oprave a vykopavkach podili i Ceska republika, takze tu byla cedule v cestine, pak na Preah Khan, Ta Som, Me Bon, pak na Ta Prohm, ktery si zahral ve filmu s Angelinou Jolii – Lara Croft. Je zvlatni tim, ze jsou tu naprosto uchvatne chramy prorostle mohutnyma stromama, ktery jima prostupujou, obepinaji, obcas i rozbori. No meli jsme toho za celej den zase dost, opet zpoceni jako kone.Dalsi den nasledoval 5ti hodinovy presun ze Siem Reapu do hlavniho mesta Kambodzi, do Phnom Penhu. Tady sme si nasli ubytovani hned za rohem od nadrazi a vyrazili na prohlidku mesta. Stihli jsme jeste navstivit stupu Wat Phnom, projit se provokativne kolem plotu americke ambsady, ktera tu opet pripomina pevnost, a pak jeste navstvivit Kralovsky palac a Stribrnou pagodu, kde je na vysokem pozlacenem trunu umisteny Smaragdovy Budha. Pak uz jsme jen podle reky Tonle Sap, ktera vyteka z jezera Tonle Sap a schazi se zde s Mekongem dosli zpet do hotelu. Jinak jezero Tonle Sap je zvlastni tim, ze podle toho, jake je rocni obdobi a kolik je vody, tak bud tece voda z jezera do Mekongu nebo naopak Mekong plni jezero svoji vodou. Takova hricka prirody:-].V nedeli 1.3. jsme vyrazili na navstevu smutne proslule veznice Tuol Seng, zname tez jako S-21 [special prison 21]. Drive to bylo lyceum o 4 tripatrovych blocich, Pol-Potuv rezim ho zabral u udelal z neho mucirnu nejhorsiho kalibru. Vezenim proslo skoro 20.000 lidi, prezilo jich 7 [slovy SEDM]. To byli Ti nejstatstnejsi, kteri se dozili padu rezimu diktatora Pol-Pota a jeho blizkych. Pokud se nekdo do tohoto vezeni dostal, nebyla uz pro nej cesta zpet. Pokud nezemrel pri muceni, tak prezivsi veznove byli odvazeni na 15 km vzdalene Killing Fields za mestem, kde byli zlikvidovani. Ti stastnejsi umreli strelou do tyla, ale tech bylo malo. Vetsina lidi byla ubyta motykama, krompacema nebo umreli na vykrvaceni po usekani ruznych koncetin. Ono i samotne muceni neprobihalo s nejakyma dabelskyma pomuckama, opet stacili bezne pracovni pomucky jako zelezne roxory, kleste na ustipovani prstu nebo prsnich bradavek, motyka, krompac, lopata, sud na jiz tenkrat znamy waterboarding a jedna sibenice. A pak jedna spesl vodni poslel, kde jste ale nelezeli na, ale v posteli, ktera se kolem vas plnila vodou a vase prikovane nohy a ruce vam branili se vynorit. Kazdy vyslychany a muceny byl trapen tak dlouho, doku neprozradil dalsi jmeno nejakeho zradce. Resp…….ono o zadneho zradce ve skutecnosti ani neslo, proste vrazedna masinerie potrebovala dalsi maso do sveho mlynku a kazdej nejakej rekl. Nekoho to bolelo min, nekoho vic, ale vsichni rekli. Samotna navsteva veznice je hodne deprimuji. V prvnim bloku je ukazano, jak byli vezni muceni, privazani na zeleznych postelich, prerazeny udy a posten proud. Ve druhem bloku jsou stovky a tisice fotografii vsech zadrzenych a popravenych. Muzi, zeny, male deti, brali to naporad. Zdejsi rezim to mel zvracene propracovane a kazdeho vezne, ktery byl prijat, si poctive vyfotil. Casto tu jsou fotky pri nastupu do vezeni a pak po nebo z prubehu muceni. Za vsechny fotky, ktere jsme prohledli, si vybavim jednu, byla na ni krasna Kambodzanka, datum prijeti 20.2.1978. To mi byl presne mesic, kdy ji pohltila soukoli udavani a falesnych obvineni a rezim ji semlel, a to doslova. Ve tretim bloku jsou cely, kde byli vezni drzeni, casto prikovani k zemi, v celach, ktere nejsou vetsi nez na dospelou lezici osobu. Nektere byli zdene, jine drevene, u nas by do toho nedali ani kone nebo kravy. Nahore je potom reportaz jednoho sveda, ktereho sem rezim pozval a ktery jim nechtene udelal propagandu, protoze pro nej pripravili sehrane divadylko, jak se tu maji vsichni dobre a on jim to sezral i s navijakem a referoval pak po svete, ze v Kambodzi se vlastne nic spatneho nedeje a vsichni maji vseho dost. Je treba dodat, ze posledni cedule je autorovo omluva z roku 2008, kdy se tu byl podivat a pochopil, ze se stal smutnym nastrojem propagace zdejsiho rezimu. Ve ctvrtem bloku je pak vystava fotek z te doby, fotky lidi, kteri rezimu slouzili, co si o tom mysleli tehdy a ted….Jinak trocha historie….kolo dejin se v pripade Kambodzi ne zastavilo, ale spis zacalo vracet zpatky do praveku od 17.4.1975, kdy Pol-Pot a jeho strana Angor ovladli Phnom Penh. Od tohoto data se Kambodza zacala vracet do praveku. Byli zruseny penize, soukrome vlastnictvi, rodiny, deti byli odebrany rodicum a vychovavani politruky, nebylo treba radii, zubnich kartacku, knih, televizi….proste nic. Ani kytky a ovoce se nepestovalo, zakladnim heslem strany je, ze nejdulezitejsi je prace a revoluce. Trimiliony Phnom Penh byl uplne vylidnen, vsichni lidi poslani pracovat na ryzova pole a stavbu prehrad a zavodnovacich kanalu, vse v prisernych pracovnich a hygienickych podminkach. V Phnom Penhu zbylo asi 40.000 lidi, hlavne urednici, vojaci, par delniku v tovarnach na gumu. Rezim mezitim pokracoval v totalni likvidaci vsech ucitelu, pravniku, vedcu….proste kazdeho, kdo mel vzdelani. Strana nikoho takoveho nepotrebovala. Dalsim jejim heslem bylo: Radeji zabijeme 10 nevinnych, nez abychom pustili 1 vinneho. A stejne tak strana hlasala: Vas zivot pro nas nema zadnou cenu, proto nic nezttratime, kdyz Vas zabijeme. Svatby se konaly jenom na oko, strana k sobe nahodne vybirala muze a zeny, obrad probehl behem 3 minut a jedinym ukolem tzv. manzelskeho paru bylo mit co nejdrive co nejvice deti, ktere by se dali jiz radne politicky vychovat a pouzit v armade. No bylo toho hodne, co jsme se dozvedeli, urcite sem na spoustu veci jeste zapomnel, ale snad vam pro udelani obrazku staci tohle.Hodne zdeptani jsme si dosli na obed a pak uz dali jen volnou prochazku k velkemu mostu Kambodzsko-Japonskeho pratelstvi, ktery se klene pres Tonle Sap v uctyhodne vysce [kvuli velke vode v obdobi destu].V pondeli rano jsme prejeli busem do Sihanoukville na pobrezi more. Cesta super, konecne se nam taky jednou rozbil bus, doted jsme jen pomali u jinych. Proste najednou chcipnul a nejel. Oba ridici ale byli kluci sikovny, sundali kosile a jen v tilkach se ponorili do motoru. A to doslova. Mam na fotce jednoho z nich, jak dvirkama z boku vlezl do motoru, ze mu ven couhali jen pantofle. Je fakt, ze mistnich nejsou z nejvzrostlejsich, hubenouri to sou taky [ono se snad ani z te ryze a nudli pribrat neda], ale preci jen se nasoukat nekam kolem motoru do utrob chce kumst. Kluci neco kutili asi pul hodiny, jeden vzdycky dosel nastartovat, druhy vevnitr neco ladil a po pol hodine jsme s potleskem pokracovali dal. Pak uz to byla nuda. Pustili nam film o Pol-Potovi, asi aby nam ozivili vcerejsi zazitek. V Sihanoukville jsme se ubytovali asi 70 m od nadrazi, [hostel s TV, vlastni koupelnou za 2.5 USD na osobu:-],abysme to nemeli daleko s batohama a odpoledne vyrazili na plaz. Taky tu maji more slane:-].V utery kamarad vyrazil na vylet do dzungle s cestovkou, ja si dal pochodovou turu podel pobrezi, asi tak 11 km. Vlezl sem na plaz 5ti hvezdickoveho hotelu Independence, kde krome dvou turistu nikdo jinej nebyl, zato plaz byla dlouha jak ty 4 zdejsi zbyle dohromady. Pekne sem se prosel, i mistni rybarskou vesnickou, protoze tudy vedla cesticka, ale mistni jsou strasne mili a vubec jim to nevadilo. Akorat mistni toulavi psi se obcas osklive podivali nebo bafli. Ale mel se pro tyto pripady pripavene vlidne slovo a par nasbiranych kamenu z plaze. Odpoledne nuda, koupacka, pivko na plazi [tocene za 0.50 USD, to je skoro zadarmo:-]. Vecer jsme to meli tak tak, ze jsme stihli dojet do hotelu a spustila se silena prutrz mracen. Jestli to tu takhle vypada i v obdobi destu, ktere tu trva tak od kvetna do rijna, tak to potes koste. Na stredu pripadl krasny 13ti hodinovy prejezd Sihanoukville – Bangkok. V cestovce nas ujistili, ze je to "direct bus", takze kdyz jsme uz potreti presedali, tak jsme byli malicko nastvani:-]. Prechod hranice v pohode, ani nechteli dolarove "vsimne" a nez jsme se nadali, tak jsme byli zpet v Thajsku. Priroda tady dole je krasne, po obou stranach cesty krasna dzungle, preci jen sme asi jen 10 stupnu nad rovnikem. Akorat ty cedule podel cesty varuji, abyste se moc nekochali, ze jednak tu ziji divoci tygri a sloni, ale mnohem vetsi pravdepodobnost je, ze narazite na naslapnou minu, nebot hranice mezi Kambodzou a Thajskem patri dodnes k tem nejzaminovanejsim. Nakonec jsme se po devate vecer dokodrcali do Bangkoku, sehnali ubytovani v indickem hotelu s indickou restauraci, kde jsme jedini dva bili a vsichni nas tam okukujou a dneska smejdime po Bangkoku, jdeme se podivat na kralovsky palac, velkeho Budhu a nechat si usit nejaky ten oblek, kdyz to tu vsichni tak vychvalujou. Jinak hned vecer po prijezdu jsme se potkali s atakem co se tyka nahanecu do bordelu. Pruvodce udava, ze odhadovana suma, kterou prostituce prinese do zeme je asi 50 miliard USD rocne. Neni divu, ze spousta zen a divek, hlavne z vesnic, se sem vydava pracovat. Casto tady za tyden vydela vic nez doma za cely rok a muze tak podporovat svoji vesnici a rodinu. A thajska vlada, ktera oficialne proti tomu bojuje, je spokojena, protoze vesnice nezadaji o podporu a jsou samostatne a casto i docela bohate. Clovek se na to muze divat z ruznych pohledu, urcite ale bude porad platit, ze pokud bude po techto sluzbach poptavka, bude tu i nabidka. Jinak neni to jen sexualni turismus zapadnich cestovatelu, mistni thajska univerzita podle pruzkumu zjistila, ze min. 43% thajskych muzu jde 1 – 2x do mesice s kamaradama posedet a pobavit se do nevestince. Asi neco podobneho jako u nas chlapi na fotbal nebo na squash ci bowling:-]]]. Jiz od historickych cisaru a jejich haremu a konkubin tady plati, ze manzelka je klenot, ktery je potreba ctit, chranit a opatrovat doma, zatimco milenka je amulet pro stesti, ktery si muzete vzit na cesty s sebou. A spousta muzu to tak dodnes bere a nemalou merou tak prispivaji k zavratnym ziskum z prostituce.Uf, to tak asi vsechno, uz se nam to krati, v sobotu rano leti ruskej Sojuz zpatky, snad bude mit pilot pevnou ruku a nula promile vodky v krvi a nejak se dopravime zpet na rodnou hroudu. Docela casto si tu s Honzou rikame, ze jsme se narodili ve stastne zemi a stastne dobe a ze dokud mame co jist, kde bydlet, kde pracovat a muzeme si dovolit splachovat zachod pitnou vodou nebo s ni mejt auta, tak zatim jeste ani v zadne poradne krizi nejsme.HonzaNeděle 8.3.2009Thajsko, Laos, Kambodža – 5. dílAhoj vsichni,a mame tu posledn í, kratounkej dil, naší cesty. Dva dny v Bangkoku utekly jako voda, stihli jsme ten první den akorat obejit n ěkolik krejcovstvi a nakonec si v Toms Fashion rozhodnout nechat usit oblek. Z kvalitnich italskych latek do 24 hodin, presne na miru, cena cca 3.400 CZK, s jednema kalhotama navíc to vyslo na 7.000 THB (thajskych bathu), tj. na nase 4.200. Vzali si nase miry, mi pak vyrazili courat po meste. Bangkok je megamesto, kde silnice a dalnice vedou ve dvou nebo trech pruzich nad sebou, do toho je ještě na betonovych sloupech vedena zvlastni zeleznicni draha, Skytrain. To je v době dopravnich spicek, které trvaji v Bangoku od rana od 9 do vecera do 7 asi nejrychlejsi a nejbezpecnejsi zpusob dopravy. Vlaky jezdi v kratkych intervalech, jizdne je na zony, kolik zastavek pojedete. My jeli asi 8 zastavek s jednim prestupem a platili jsme 35 bathu, tj. asi 21 CZK. Dosli jsme se podivat na vysokeho stojiciho Budhu, měli tam zrovna nejakou slavnost a vsude byli kopice smazenych cvrcku, svabu, larev, pavouku…..ale odolali jsme, nejak nam to neucarovalo:-). Druhy den jsme rano vyrazili do krejcovstvi na první zkousku, uz to měli nachystane, kalhoty nam hned napoprve sedli jak pr… na hrnec:-), sou to fakt kluci sikovny (taky na nas včera premeril snad skoro vsechno, co se dalo), na torzu saka jsme doladili delku rukavu a sirku zad. Pak jsme opet pouzili Skytrain, kterym jsme se dostali k rece, kde jsme chytli vodni taxi, hlucne motorove lode, plujici po rece v pravidelne nepravidelnych intervalech, nastesti s pravidelnyma zastavkama. 4 km plavby vysli na 11 CZK, vystoupili jsme u Grand Palace a sli na prohlidku. Vstupne 350 THB (210 CZK), vedro jako prase, ale statecne jsme to cele prosli, nakoukli do chramu na Smaragdoveho Budhu, do Trunniho salu, do muzea zbrani a ještě asi dalsich x chramu a stup. Po Grand Palaci nasledoval ještě chram Wat Pho, kde je socha leziciho Budhy, je opravdu hooooooooooodne dlouha, tipoval bych tak 20 m urcite. Nasledoval pozdni obed a vecer opet navsteva krejcovstvi, kde nam na pockani doladili klopy u saka a mohli jsme fasovat kompletni kvadra i s prenosnym obalem. Nasledovala vecere v poulicni restauraci a zaverecne zabaleni věci na hotelu. Padla na nas nejaka deprese, ze ta dovolena uz fakt konci:-(.V sobotu rano na nas na hotelu ještě zkusili fintu, ze jsme nezaplatili za jidlo, které jsme si na pokoj objednali, ackoliv to tak ve skutecnosti vubec nebylo, něco podobneho uz se nam stalo jednou v Kambodzi. Nakonec jsme museli zvysit hlas, recepcni si zavolal poslicka a ten priznal, ze si není vubec jistej, ze to bylo na pokoj 501 (nas), ale nejak se mu nechtelo to uz vecer zjistovat, tak nam to tam napsal. Trosku rozladeni frcime na letiste, bus stoji 150 THB na jednoho, taxikari nabizeji, ze nas tam hodi za 300 THB. Na letisti odbaveni bez problemu, dokonce po nas ani nechteli odletovou taxu 700 THB (nebo jsme to nejak minuli, cert vi), takze jsme usetrene peníze prosnidali v letistni restauraci a nakoupili si plechovky Heinekena do letadla. Nas Iljusin Il-96-300 startoval skoro presne na cas v 10:25, pilot nas ale pekne vycukal a pockal si az na uplny konec drahy a i pak letel neskutecne dlouho v male prizemni vysce (on asi letel tak jak mel, ale nam cestujicim to pripadalo hodne nizko a moc dlouho:-)), aby se pooooomalinku vydrapal na letovou hladinu. Protože jsme leteli přes den, tak bylo na co koukat, pod nama se mihali delty rek, pouste i zasnezena pohori, abyhom po cca 10 hodinach letu a 10.000 km pod sebou spatrili Moskvu. Pilot nam opet dokazal, kdo je panem stroje a predvedl několik 90 a 180 stupnovych zatacek přes naklonene kridlo, opet uz v minimalni vysce, asi abychom dobře videli na zasnezenou maticku Rus dole pod nami. Jinak dosedni naprosto perfektni, prestup na letadlo do Prahy bez problemu, ještě jsme stihli jednu tocenou Baltiku:-). Startovali jsme z Moskvy sice poloprazdni, ale se 45ti minutovym zpozdenim, nicmene piloti bud leteli zkratkou nebo prekrocili konstrukcni rychlost letadla, v Praze jsme pristali jen s 5ti minutovym zpozdenim. A jelikoz k nasemu velkemu udivu priletely tentokrat i nase batohy, nic uz nebranilo presunu autem do Ceskych Budejovic, kde jsme byli kolem pul jedenacte vecer, ovšem mistniho casu, v Thajsku uz bychom pomalu zase vstavali, byli jsme na nohou (no…spis na zadku v letadlech) nejakych 23 hodin.Celkem jsme naletali okolo 24 tis. km, autobusama (ci variantou dodavka, minivan, auto, tuk-tuk……) jsme najezdili 4.700 km, vlakem 820 km, pesky naslapali 205 km a lodi ujeli asi 35 km. Za cestu jsme ochutnali 30 druhu piv a navstivili 3 ruzne staty (Rusko nepocitame, nevytahli jsme paty z Terminalu Seremetevo 2), z nichž absolutne bezkonkurencne nejlepsi byl Laos. Ne, ze by Kambodza byla tak spatna (nebo dokonce zivotu nebezpecna, jak se pise v pruvodci Rough Guide na Thajsko, str. 21, vydaneho nakladatelstvim JOTA v r. 2007: „vzhledem k tomu, ze hrozi nebezpeci unosu, zastreleni ci ozbrojenych loupezi, je turistum doporucovano, aby od cesty do Kambodze po silnici nebo zeleznici radeji upustili“), ale uz se zacina kazit a nabirat manyry Thajska, tedy pekne baksis, pokud něco chcete, one dollar, sir:-). Jinak me prekvapilo třeba i to, ze nas zastupitelsky urad v Bangkoku, pod jehož spravu spadaji i Laos a Kambdoza, ještě v unoru 2009 nevedel, ze viza do Kambodzi lze ziskat na všech pozemních hranicnich prechodech, a toto plati min. uz od lonskeho leta 2008. Zrejme není potreba takoveto „nepodstatne“ udaje zjistovat:-)))).Urcite sem ještě na spoustu věci zapomnel, když si vzpomenu, reknu vam to při prohlizeni fotek:-)).A dneska vzhuru do práce:-))).Honza