Budweis Fight Cup 2010, České Budějovice, 6.2.2010 Tak jako loni, i letos se konaly závody v českobudějovické Gerbeře. Když budu neobjektivně počítat i příbuzné závodníků a Kaňkovi, přišlo nás podpořit hned jedenáct našich diváků! Původní termín z 16. ledna byl přesunut na 6. února, což pro nás bylo jen dobře, mohli jsme se protáhnout týden před našimi svazovými závody. Netýkalo se to repre, ti absolvovali protahování jinde. Sraz byl v 8.15 hodin s tím, že se ještě před konáním závodů vyfotíme, abychom byli zvěčněni všichni. Na fotografiích chybí Vendulka, která si načasovala příchod s ohledem k jejímu všeobecně známému odporu k fotografování přesně (přišla těsně po) a Verča, která ještě příchody na závody musí doladit. Na fotkách je Kuba G., který si na závodech prošel procesem převlékání, protahování a zopakoval si tuly, ale ještě před jeho soutěžemi ho odvelely pracovní povinnosti. Pepa K. a Honza P. jsou v rozhodcovském (Honza P. na závodech střídal poměrně rychle kravatu/dobok/kravatu), trenér MUDr. Kaňka ve sportovně-koučovském. Jednalo se o 1. kolo České Národní Ligy Taekwon-do ITF, takže my jsme tam byli hosty, kteří v některých chvílích chytali zvyklosti ze vzduchu. Bylo nezvyklé, že rozhodčí neměli striktně bílé košile, že si středový rozhodčí smí vyhrnout rukávy, že kouč nemusí být ve sportovním, což jsme, pravda, velmi rychle očíhli a hodně využívali. Bylo jen jedno třetí místo. Taky pro nás bylo divné, že středový rozhodčí nereagoval na zásahy do zad a pod pásek. Pokud se podíváte do rozpisu, uvidíte nižší výšky pro t-ki, jiné váhové kategorie a jiné bodování v matsogi. Kolo matsogi trvalo minutu, finále 2 x 1,5 min. V tulech systém každý soutěží s každým (tedy ne náš vyhlazovací pavouček). Koukla jsem na počet soutěžících a odhadla konec závodů tak kolem 16. hodiny (spletlo se nás víc), ale to jsem nevěděla, že pořadatelé mimo jiné počítají s 12 finálovými zápasy. Když napíšu, že závody skončily v 19 hodin, prohádám 10 minut. Pokud pořadatelé a rozhodčí používali mikrofony, bylo opravdu dobře slyšet, v tomhle bodě bych chtěla pořadatele hodně pochválit (např. při vyhlašování výsledků). Při nástupu na začátku závodů (který začal v docela dobrém čase) jsme se dozvěděli, že se nejprve úplně odbudou žáci a potom se bude postupovat k dalším kategoriím. Od 16 hodin pak budou probíhat finále. Ale nikde nevisel žádný rozpis – dost na draka, seniorky se někdy slučují s juniorkami, ani kluci ani holky nevěděli v jaké jsou skutečně váhovce pro matsogi. Před večerním finále (cca v 17 hodin) sice pořadatelé přečetli seznam jak to půjde za sebou, ale vím určitě, že to bylo trochu jinak. Do té doby jsem taky nevěděla jistě, že půjdu rovnou do finále matsogi. Celkově dost nepříjemné, jak kvůli rozcvičení, tak i třeba kvůli jídlu. Určitě byla výhoda, pokud jste se alespoň mohli zeptat rozhodčích, kdy mají oběd a risknout to. Stejně jako na podobných závodech rozhodčí hlavně pro t-ki počítali s tím, že pro soutěžící někdo musí nejprve doběhnout a že dotyčný dorazí letos. Navíc většina rozhodčích měla opravdu kvalitní hlasivky :o)Závody bych rozdělila do tří částí – v první části proběhly soutěže v žákovských kategoriích, t-ki juniorů a modelové sparingy. Tato část měla spád. Potom se rozhodčí vystřídali na obědě a následovaly soutěže pro juniory a seniory (vyjma finále matsogi). Ke konci soutěže probíhaly jenom na dvou rinzích. Ptala jsem se na to jednoho rozhodčího a bylo mi řečeno, že se tomu taky divili, že se i nabídli, ale bylo jim řečeno, že to není potřeba. Úplně na konci druhé části ještě proběhl wirok seniorů. Tato část se tím pádem neskutečně táhla. Cca od 17 hodin probíhala finále jednotlivých kategorií matsogi a to bylo pěkně udělané. Na jediném nasvětleném ringu pořadatelé vytvořili atmosféru, kdy byli soutěžící podporováni i ze strany publika, hlasatel vůbec nepůsobil rušivě, představoval nám průběžně pány Machotu, Máchu, Chaloupku a Kaňku, vyhlašoval 1., 2. a 3. místa v matsogi, povzbuzoval publikum. Rozhodčí se zajímavě střídali po každém zápase do kolečka vždy o jednu židli s tím, že „pátá židle“ byla funkce středového rozhodčího. A soutěžící soutěžili.Během dopoledne si vybojovali zlato v žákovských disciplínách Roman a Tomáš Vondřejcovi a Eva Klimentová. V juniorském t-ki, při své premiéře, obsadil Luky 3. místo. Rozhodčí překvapil požadavkem, že chce nopi skákat bez testu. Potom okoukal ostatní a procházel i testem, ale sám říkal, že to pro něj bylo těžší. Nopi-chagi, které kopeme docela často, skočil asi nejlépe a měl 40 cm rezervu. Rozhodčí tam v jednu chvíli něco na 5 m vyprávěl o tom, že kdyby byl, kde má, že by věděl, co má dělat – reakce na to, že se Luky chtěl ujistit, že ho při poučení správně pochopil. Tohle se mi tedy moc nelíbilo. Později během dne si Luky prošel ještě další premiérou – ve wiroku. Předvedl jistý výkon při Ap Joomuk Jirugi. Výkony juniorů při t-ki už zvědavě okukoval dvoumetrový Roman. Našeho trenéra tím viditelně potěšil. Roman předvedl fakt pěkné tuly. Taky vyhrál. S jedním konkurentem jsou 1:1 na vítězství a porážky, tak se oba těší do Nymburka. Mirka byla jedna z prvních vítězek na závodech, gratulace! Verča si zabojovala v tulech s Péťou. To mohlo být pro obě docela těžké. A taky pro rozhodčí. Moc jsem to nesledovala, těsně před tím proběhla i moje soutěž, kterou vyhrála při své premiéře Šárka. Měly jsme ten samý sbor rozhodčích, který měl chvíli před tím i Radek Růžička, Honza Pavlík a Kuba Weiss. Smála jsem se zkušenému závodníkovi Radkovi, co tam dělá, že ho kluci poráží. Z legrace říkal, že ho rozhodčí nemá rád. Celkově ale byl Radek se závody spokojený, i tak působil. Sice si neodvezl samá první místa, ale říkal, že si dobře zazávodil. A taky fungoval jako ochotný kouč, díky. Kubovi W. gratuluji k vítězství, plně si ho zasloužil. Výýborné bylo sledovat finále tulů mezi našimi Davidy. Na těchto závodech byla nejprve povinná a potom volitelná sestava. Kluci šli v naprosto stejném rytmu nejprve povinnou sestavu a potom zrovna tak i volitelnou. I naše zkušená rozhodčí Vendulka (posuzovala je) na chvíli nevěřila vlastním očím. Oba si zvolili Chon-Ji. Když jsem se na to ptala, David Strnad pokrčil rameny, David Bříza řekl, že to chtěl mít rychle za sebou. Jak už jsem psala, kolo matsogi trvalo 1 minutu. Už jen pro oko to bylo něco úplně jiného. Kdo jen chvíli stál, už stál opodál. Přitočit se zády taky nemělo smysl, jenom do nich dostal. Mohlo se sázet i více než 2 rány po sobě. Dan je docela zkušený závodník, ale tohle ho zjevně hodně překvapilo. Dostal se těsně před postup ze skupiny. Zase platilo, že každý bojoval s každým. Lidi si to docela – ufuněně – pochvalovali. Do večerního finále jako první od nás nastupoval Luky. Hodně, opravdu hodně se v matsogi od listopadu zlepšil. Sice nevyhrál, ale byl docela dobrej. Koučoval ho Radek. Později šel z našich na řadu David Strnad. Docela pěkně ho podporoval i hlasatel, byl to jestli ne nejlepší, tak jeden z nejlepších zápasů večera. David s modrým páskem sice na svého rivala s černým páskem neměl, ale chytal se. Spousta lidí si jasně uvědomovala, že to zase tak běžný výkon není. Myslím, že David v tomhle zápase potkal člověka, který ho zase posunul dál. Koučoval ho pan Maršálek, kterého trenér Kaňka dobře zná a požádal ho o pomoc, protože potřeboval nutně na hodinu odejít a bohužel správně odhadl, že nepřijde včas. O to víc mě mrzí, že pořadí klání, které četli na začátku, neodpovídalo realitě. Náš trenér byl na Davida logicky zvědavý a taky se znají. Jak už jsem zmiňovala, hlasatel představoval některé trenéry. Tohle byla chvíle, kdy měl být náš trenér představen (byl představen později). Škoda, dorazil chvilku po tomto zápase. V předposledním zápase nastoupila na svoje první soutěžní matsogi Jitka (proti soupeřce s druhým matsogi ve své závodní kariéře), koučoval trenér Kaňka. Dala by hodně za to, aby si premiéru odbyla v mnohem obyčejnější atmosféře, ale zase měla rozumnou soupeřku. Zajímavé bylo, že se obě jmenovaly stejně, tak povzbuzování vyznělo trochu na prázdno :o) Ve večerním finále mě bavilo sledovat pravé sestry v akci. Nevěděla jsem, že se dá tak rychle běhat pozadu. Může to být užitečná dovednost.Honza P. odmítl vyfotit sotva chodící dítko z jiného oddílu, poměrně slušně ověšené medailemi. Nahlas jsem uvažovala, jestli by nám půjčila potomka Žaneta. Dostalo se mi oprávněné kritiky, že by naše medaile jakémukoliv dítěti tohohle věku poškodily kostru. No dobře, fakt se docela dařilo. A to jsem nepsala o Kubovi K., Honzovi K…. Zvláštní poděkování Monče, Zuzce a Lucce. j.