Czech Open 2010, Nymburk, 14.2.2010 Patnáctičlenná výprava z Tong-ilu přivezla za 10 zlatých, 3 stříbrné a 5 měďáků + dýžko 1 zlaťák a 2 stříbrné pohár pro nejúspěšnější klub. Dobrý kup. Při slavnostním nástupu v úvodu závodů jsem hodně znejistila, když jsem zjistila, jak na naše běžné počty relativně málo soutěžících si Tong-il na Czech Open přivezl. Na závody, kterých se účastnilo 245 soutěžících, přijelo z našeho klubu patnáct kousků. Slavnostní nástup byl dvojjazyčný – v češtině a angličtině. Vznikaly trochu legrační situace při potlesku, kdy část lidí tleskala na češtinu, část na angličtinu, část na obojí. Bylo to i trochu matoucí. Mile mě překvapilo, kolik Čechů se osmělilo mluvit anglicky před tolika lidmi. Samozřejmě, že hlavní část proslovu a představování tlumočila paní s profesionální znalostí angličtiny. Všechno super, jenom jí nějak vypadl hlavní rozhodčí. Leckoho hodně rozhodil slib taekwon-do v angličtině. V tu chvíli jsem byla hodně vděčná našemu trenérovi MUDr. Kaňkovi, že bazíruje na znalosti takových věcí (v češtině, místy v korejštině). Za žákyně soutěžila Péťa a Verča Š. Pétě nějak nevyšel tul, matsogi se tentokrát neúčastnila. Verča se rozhodla, že nám své matsogi po čumákovce ozvláštní alespoň změnou barvy doboku. Řekl jí někdo, že dalmantini nejsou bíločervení? Sice nepříjemné, ale zdálo se, že potom byla jinak naprosto v pořádku. Za juniorky bojovala Ivča a Mirka. Ivča docela hladce prošla až do finále v tulech, proto si nejspíš se svou soupeřkou chtěla ještě pořádně zasoutěžit. Holky si odcvičily téměř všechny tuly, které mohly. Určitě jich bylo pět, jestli jich bylo víc, nevím. Rozhodčí nám ukázali různé varianty remíz, včetně té, kdy tři rozhodčí signalizují remízu a 2 jsou pro konkrétního soutěžícího. Podle starých pravidel by zde vyhrála Ivčina soupeřka. Ale předseda poroty se nenechal zmást a signalizoval správný výrok. Zajímavé je, že když už konečně přišel tul, kde nebyla remíza, Ivča dostala všech pět červených praporků. Velice gratuluji. Samozřejmě i její soupeřce, škoda, že první může být jenom jeden. Ivča prošla výborně i soutěží v matsogi, jenom už nám to neudělala tak divácky atraktivní. Pořád mi ze zorného pole vypadává Mirka. Rovné vlasy jí sluší, ale vždycky ji zaregistruji pozdě. I když vítězí! Za juniory v matsogi nesoutěžil nikdo – Luky, Kubo, chyběli jste tu. V tulech Tong-il skvěle reprezentoval Romča. Chybou zadání správného vítěze do systému výpočetní techniky porazil svého soupeře jak v Chon-Ji, tak i v Dan-Gun. Výpočetní program neumožňoval chybu opravit. Hlavní rozhodčí Kaňka se seznámil se situací, zavolal si kouče a domluvili se, že soutěž proběhne ještě jednou. Myslím, že toto řešení nikoho skutečně nepoškodilo. Díky komunikaci a nezametání problému pod cokoliv. Opravdu jsem se těšila, že zase uvidím tuly Chajdy. Škoda, zrovna jsem si krátce zkusila vlastní soutěž. Nezbývá mi než se těšit na závody, které v Nymburce proběhnou 10. dubna. Taky jsem pořádně nestihla Honzu K. Tak jsem si alespoň užila tuly bratrů Šestáků. A finálový závod mezi Davidem B. a Jakubem G., kdy o fous vyhrál Jakub. V matsogi opět Jakub procházel poněkud tvrdším zápasem, jen u toho tolik nelítal vzduchem. David B. za hlasitého cizojazyčného povzbuzování soupeře jeho funclubkami prošel matsogi v o něco lehčím duchu. On sám to připisuje tomu, že včas rozpoznal kvalitu soupeře a nepustil se do něj hlava nehlava. Protože jsem zápas sledovala, tak mě ten názor překvapil, ale kouč Honza Š. v podstatě dal Davidovi za pravdu. Při Chajdově matsogi byla na vedlejším ringu taneční exhibice Jacksonů. A tak se alespoň závěrečnými sekundami protrsal na Black or white. V příštím zápase jednak neměl na co tančit, jednak se musel soustředit na Filipa Šimečka. Evidentně už se párkrát v ringu potkali, nakonec si možnost zápasit ve finále s Jungim vysloužil Filip. Ten se do finále dostal přes fakt pěkný zápas s Islanďanem. Zdá se, že Jungimu melouchaření v jiném sportu prospělo. Ve finále to vypadalo, že má Jungi převahu, ale Filip asi v polovině druhého kola párkrát mazaně zabodoval a zvítězil. Elegantní zápas předvedl Přemek. Spíš to chvílemi připomínalo pohyby toreadora, když několikrát šikovně uskočil a soupeř a jeho pěsti se prohnali kolem. Přema skončil na třetím místě. Měl smůlu, že na M. Kosíka narazil o něco dříve než Honza, který si z té samé kategorie odvezl stříbro. Mě v matsogi namlátila Dánka s neuvěřitelně vyděšenýma očima. Nevěřit. Ještě přede mnou s ní zkusila měřit síly Martina z Karviné (ráda jsem Tě poznala). Usoudila jsem, že hůř už mě v životě nikdo nezmastí, a že tedy není důvod se zápasům v matsogi vyhýbat. Docela mě pobavilo, že středový rozhodčí po zkušenostech z předchozích zápasů kontroloval i dostatečnost svázání vlasů. Zajímavostí taky bylo, že u některých ringů nebylo možné koučovat jinak než ve sportovním, u některých ringů to v umírněnějších formách procházelo. Jakub G. a David B. si zkusili wirok, Jakub byl i úspěšný. Chtěla jsem se jít podívat, ale neměla jsem v prostoru kde stály stojany co dělat, tak jsem nepokoušela trpělivost rozhodčích a pořadatelů. Tak třeba jindy.Málem bych zapomněla – Přemek vyhrál tuk-gi a Chajda byl třetí. Gratulace!!Nejlepší na konec: nejlepší juniorka B – Ivča a Mirka nastejno, takže je nevyhlašovali. Nejlepší senioři A a B: Filip a Jakub G. Kontrolní otázka: nejúspěšnější škola – ?. Doporučuji si na stránkách www.taekwondo.cz najít oficiální výsledky Czech Open 2010, část „nejúspěšnější škola“ je velmi působivá. Honzovi Chaloupkovi děkuji za to, že mě upozornil na špičkovou závodnici Linn Johansen z Norska, III. Dan. Dokážete nohu velice, ale velice pomalu položit stoprocentně plynule na zem? Hm, ona nohu dokáže úplně stejně zvednout dozadu a nahoru. Její finále s paní Heyduškovou bylo ozdobou a vrcholem závodů. Zvítězila poměrem 3:2. Čest soutěžit s takovou závodnicí měla i L. Zedková. Nezmínila jsem naše rozhodčí: hlavní rozhodčí MUDr. Kaňka. Ing.Vendulka Králová coby rozhodčí při tulech a rohová rozhodčí v matsogi. Honza Pavlík u speciálů. Ještě takový postřeh ze závodů: ubytování bylo psané na jména oddílů. Zkušené paní recepční byly z našich oddílových názvů zoufalé. Tong-il vnímaly jako ještě velice krotké pojmenování. Při této příležitosti bych jako už tolikrát chtěla poděkovat Vendulce, tentokrát za starost. A když už jsem u toho, Honzovi Š. i Chajdovi za koučování. Jakubovi a Chajdovi za taxikaření. A trenéru Kaňkovi, který asi hodně, ale ochotně a skoro neviditelně trpí nad našimi naivními otázkami (tedy mně se málem vysmál) a pravděpodobně si musí při té příležitosti opakovat nejen první pravidlo zásad taekwon-da. Druhá polovina Vendulky, David, doufám pochopil, že ho fakt nutně potřebujeme jako fotografa, protože Honza P. coby rozhodčí má o dost časově náročnější rozvrh než když jen závodí, fotí, nárazově koučuje a píše soupis medailových míst.A taky patří dík spřáteleným členům jiných oddílů za prima popovídání. j.