4. DÍL Ahoj vischni, hlasime se z Dzibuti City, hlavniho mesta Dzibutska. Delame si takovou okruzni jizdu po vychodni Africe:-]. Z Addis Ababy jsme odjely v Ne rano bez problemu, opet vstavacka ve 4 rano, v 5 rano na nadrazi, v 6 se odjizdelo. Opet nic pro pocuranky, prvni pauza v 11 hodin. Vsadili jsme na osvedcenou spolecnost Selam bus. Listky na mistni docela drahe, 155 ETB [asi 220 CZK], ale na nase pomery a to, ze ujedete asi 550 km to celkem jde. Navic v buse dostanete dzusik, buchtu a vodu. Cela cesta se nesla ve znameni bolesti v usich, nebot jsme vyjeli z Addisu, ktery lezi 2.500 m.n.m, behem necele hodiny jsme sjeli do Awashe, ktery lezi jen 900 m.n.m., abychom pak zase vystoupali do nejakych 2.500 – 2.700 m.n.m. a nasledne sjeli do Dire Dawy, ktera lezi 1.200 m.n.m. Krasne to bylo videt na plastove flasce, kterou jsme nahore otevreli a naplnili vzduchem a dole koukali, jak ji tlak vzduchu deformuje. Takova fyzika pro deti v praxi:-]]]. Celou cestu lijaky, ocenili jsme offroadove vybaveni busu, tj. pneu z kaminonu a vysoky podvozek. Pri sjezdu z hor jsme potkali tri bouracky, jedno auto bylo pekne zmuchlane. Z toho, ze na miste ridice byly vetve a listi jsme poznali, ze padalo ze srazu o jednu serpentinu nad nami. Vychod Etiopie byl o poznani zelenejsi. Zrejme tu jsou castejsi deste, tak to tu roste vic. Taky nam nekolikrat cestu zkrizily stada velbloudu, beha jim to tu jak u nas srnky. Pro mistni nuda, my byli nalepeny na oknech:-]. Dire Dawu jsme prekritili na dusnou diru. Privitala nas tim, ze jsme si museli vykoupit nase batohy ze strechy busu. Mistni chlapi, ktery krome zvykani katu delaji asi cely den uplny hovno, se totiz bavi a vydelavaji tim, ze kdyz prijede bus, nepusti vas k nemu, abyste si vzali svuj bagl, ale podaji vam ho. A za to chteji samozrejme zaplatit. Dokonce i ridici busu s tim nechteli mit nic spolecneho a klidili se pryc. Chvilku jsme se dohadovali, ale kdyz jich kolem vas stoji asi 7, vsichni totalne sjety a agresivni, tak nakonec stejne zaplatite. S tim katem je tu vubec problem. Tyka se to predevsim muzu, u zen jsme to videli spis jen vyjmecne. Vsichni tu zvykaji tu zelenou rostlinku, ktere se tady ve vlhku a teple dobre dari a plivou zelene chuchvalce vsude kolem sebe. Kdyz pak jdete po meste, vidite skupinky chlapu postavajici nebo polehavajici u silnic, opreny o baraky, sloupy, nektery na plachte, jiny jen tak lezici na chodniku nebo i v blate, kazdej pred sebou igelitak s katem a zvyka a zvyka . Musim rict, ze z Dire Dawy jsme meli zatim zdaleka nejhorsi dojem a nevyrovnalo ho ani superlevne ubytovani v hotelu naproti nadrazi. Platili jsme 40 ETB za osobu a pokoj, tj. cca 60 CZK. Cola tu stoji 5 CZK tretinka, caj je za 2 koruny, sandvic asi za 7 korun. V Po rano jsme si chteli koupit listky na vlak, ktery odtud jezdi do Dzibuti City [ale jen 3x tydne:-]] a je to zaroven jediny kus koleji, ktery je jeste v provozu. Po 40 minutach pobihani po nadrazni budove, kterou po nocnim lijaku vyplavila vodu a ted ji mistni manici uklizeli, se nam podarilo zjistit, ze zadny vlak v utery nejede. Pry je trat v oprave. Bude to trvat asi 3 dny. Nebo 5. Ale mozna pry taky tyden. Proste Afrika:-]]. Sehnali jsme si tedy listky na vecer busem a vyrazili na celodenni vylet do Hararu. Ten lezi o 700 m vejs, takze jsme zase museli vystoupat do temer 1.900 m.n.m. Cestou jsme pichli kolo v minibuse, takze jsme pomohli s opravou a pak jen neme zirali na vesnicky podel cesty. Takove sity jsme jeste nevideli. Jediny kus asfaltu vedl stredem vesnice, jinak vsechno ostatni jen zablacene hlinene cesty, hlinenodrevene domky se strechou z vlniteho zrezleho plechu, vsude blato, mistni movitejsi v tom chodi v plastovych zabkach z Ciny, ostatni naboso…a vsichni zvejkali. Prohlidku Hararu jsme zacali jak jinak, nez prohlidkou pivovaru:-]]. Nakonec jsme tim pivovarem zabili podstatnou cast dne. Kdyz se totiz v pivovaru rozneslo, ze prijeli na exkurzi dva Cesi, tak malem vyhlasili statni svatek. Ukazalo se totiz [to jsme predtim nevedeli], ze tu pivovar v roce 1984 postavili Cechoslovaci. Bylo jich tu presne 55 a pivovar uvedli do provozu 30.7.1984. Krome tohodle v Hararu pak jeste postavili pivovary Bedele a Meta. Venoval se nam sef laborky, ktery umel dobre anglicky a vsechno nam ukazal a vysvetlil. No vypada to tam stejne jako v Budvaru:-]]]. Kdyz jsme jim pak rozdali pohledy Budejovic a jeste nejake ceske mince, co jsme nasli, byli nadseny jak maly deti. Vzali nas jeste na ochutnavku nepasterizovaneho piva [svetle, tmave], ktera byla v podstate neomezena. Asi po pate sklence jsme to sami utnuli, ze jsme od rana nejedli a musime se jit nekam najist. Nakonec jsme skoncili v zavodni kantyne s dalsima 2 tocenyma pivama. Pred zavodkou jsme pak potkali cernocha, kterej na nas promluvil cesky. Pry pred 20 lety byl na pracovni stazi na 6 mesicu v Gambrinusu, Plzni a Starobrnu a za tu kratkou dobu se stihnul naucit a hlavne nezapomenout cesky. I diky nemu se nam z restaurace podarilo, po hodine jednani:-] odkoupit 2 sklenene pullitry Harar beer [po 75 CZK]. Fakt nam bylo blby je tam lohnout, i kdyz ne ze by to neslo:-]]]]]]]].Jinak Harar nekdo prirovnava k marockemu Fesu, co se tyka starobylosti a hradeb. Ve Fezu sem byl a myslim, ze tam to Ti Arabove umeli mnohem lip. Jak co se tyka staveb, tak co se tyka cistoty a infrastruktury. Tady to na nas vubec tak nezapusobilo. Ten krasnej arabskej duch jak z pohadek Tisice a jedne noci tu fakt neni. Zase jen spina a spousta "zvejkalu". Zajimavosti je, ze tu celkem dlouho pobyval francouzsky basnik J. A. Rimbaud. Pote, co zbehnul z kolonialni armady se jako prvni beloch dostal do Hararu a ziskal si prizen mistnich nacelniku, kteri ho tu nechali zit. On tu bydlel, snazil se naucit jazyk a psal. Teprve kdyz si v pravem koleni objevil nador, tak odjel na leceni, nejprve do Adenu v Jemenu, a kdyz ani tam mu nepomohli, tak zpet do Francie, do Marseile. Bohuzel rakovnina pokrocila, takze i kdyz mu tam nohu amputovali, tak stejne ho pak metastaze dostali. Z Hararu jsme se odpoledne vratili do Dire Dawy, zasli na net a colu a v deset vecer jeli na autobusak. Melo nas varovat, kdyz nam pri prodeji listku rikali, ze bus sice jede o pulnoci, ale at prijdeme radsi uz v 11. Kdo sem ma v planu jet a nechce se pripravit o prekvapeni, muze nasledujici odstavec preskocit, ostatni muzou pokracovat:-]]].Nadrazicko pripominalo rozblacene pole, po kterem pobihalo nekolik stovek lidi a stalo asi 10 busu, pamatujicich ustup Italu. Na to, ze jsme tu byli chvilku po desate, jsme celkem koukali, kdyz nam rekli, ze nas autobus uz odjel. Ukazalo se, ze totiz kluci africky prodavaji listky dokud chodi lidi a pak vecer plni jeden bus za druhym, bez ladu a skladu, zadne mistenky. Sli jsme si teda vystat frontu k druhemu. Jen diky tomu, ze jsme opet uplaceli a "nakladaci lidi" z nas citili Birrky jsme se dostali do busu driv, nez ho otevreli pro mistni. Ale byl to boj. Tri otvirali a drzeli dvere, aby tam nevbehli mistni. Kdyz je pak otevreli i pro mistni, nastal opravdu boj o mista, lidi se rvali jak dobytek, vyhazovali si veci, sedali pres sebe na sedadla, nahaneci se to snazili celkem bez uspechu regulovat. Bus jako takovej byl v podstate jen plechova krabice na podvozku bez tlumicu, zato s poradnym reprakem. Razeni sedale 3 – ulicka – 2. Sedeli jsme na trojce jeste s mistni pani. Asi po 40ti minutach byl bus zaplnen. Nemyslime tim zaplnen jako ze vsechny sedadla byly obsazeny. Bys byl opravdu zaplnen od predu dozadu uplne vsude. Nakladaci to nasledne zredukovali, ale stejne jsme byli pretizeni. Krome sedacek se sedelo vedle ridice [na misto pro 2 lidi se jich vejde klidne 5], na schodech, v ulicce na batohach a kanystrech s naftou, ktery tam naskladala posadka busu, dva dokonce stali. S timhle nakladem jsme v pul 12 v noci vyrazili na cestu dlouhou 453 km. O tom, ze na spanek muzeme zapomenout, jsme meli jasno hned. Kdyz pominu hlasitou hudbu, tak dalsi veci kazici spanek byla silnice – nezpevneny povrch, po kterem se ridic ritil rychlosti prevysujici rychlost Karla Lopraise na dakarske casovce. Ukazalo se jako velka vyhoda, ze bus nema tlumice – nemelo mu co prasknout, kdyz ve stokilometrove rychlosti projizdel vymoly a kameny na ceste. Sem by se vubec nehodily zadne kompozitove materialy, tady je jeste porad nejlepsi poctiva ocel. Sedacky byly z poctivych hranatych trubek, na kterych bylo plastove polstrovani. Koncili vam na urovni krku, takze oprit hlavu se nedalo, hrozilo, ze si zlomite vaz, kdyz to cukne. To same hrozilo pri opreni hlavy o okno. A o predni sedacku se oprit taky nedalo, tam bylo drzadlo z te same oceli, ktereho jste se radeji drzeli, abyste si o nej nerozbili lebku nebo nevyrazili zuby. Cestu nam zpestrilo par check-poitu a pak kdyz se presne v 01.53 v noci dve mistni zeny porvali. Oni na sebe stekali uz od vyjezdu a ted se normalne poprali. A ostatni zenske se k tomu pridaly aspon vriskotem. Jako by tam bylo malo hluku. Gesto Dzibutana sediciho pred nama bylo jasne vymluvne, zakroutit krkem. Osadka busu to zkusila vyresit po dobrem, ale bez uspechu. Nakonec to vyresil chlapik sedici vedle ridice. Plastova hadice udelala mnohem vic nez vsechny slova. Mozna je to krute a drsne, ale na ne opravdu nic neplatilo a dokazali se 30 minut v buse prat a stekat. Plastova hadice a pretazeni jedne stekny do predni casti a umisteni na prednich schodech zajistilo zbytku busu pozadovany klid.Ve 4.30 jsme byli na hranicich. Ta byla ale zavrena, protoze v noci se nepracuje, tak jsme si venku roztahli rohoze a dali si na etipsko-dzibutske hranici noc pod sirakem. Delali to tak vsechny busy. Trochu zrali komari. Zrejme diky tomu, ze vsude bylo blato a kaluze:-]] V 6 rano se zaclo premavat, celkem rychle nam prohlidi veci a my mohli odfrcet na pasy. Tady zacala bolestiva procedura. Ne nadarmo se v Lonely Planet pise, ze prechod je bolestive zdlouhavy. To je slabe slovo. Na kazde strane hranice jsme ztravili pres hodinu. Vybrat pasy, jeden po druhem zapsat do "knihy pasu" [PC asi jeste nedorazily], znova zkontrolovat bagly, par mistnich zavrit a deportovat zpatky. Chodi a jezdi se koridorem z ostatnych dratu, pasovka je v betonovem okynku. V pul desate jsme konecne meli vsechny procedury za sebou, vstupni dzibutske razitko v pase a novym busikem vyrazili do Dzbiti City. Tady se ukazalo jako problem, ze nas bus z Dire Dawy prijel pretizenej. Bylo vic lidi nez mist v navazujicim busiku dzibutske spolecnosti [etiopske busy pres hranice nesmi]. My jsme si dve mista vybojovali, ale nekteri to stesti nemeli. Proste zustali na hranicich, pry tam casem prijede z Dzibuti City dalsi bus. A jestli ne, cekaji dodnes. Jinak ono ne ze by ten nas bus byl nejaka vyhra:-[. Nas ridic byl totalne sjetej, resp. zezvejkanej z katu, policajt mu dokonce zabavil i klicky od auta, ale jemu to nevadilo. Jeho minibus startoval a jezdil i bez klicu, tak sme vyrazili na nervydrasajicich poslednich 80 km. Za tu cestu sem ridici 3x sahal na volant [mel sem kliku a sedel vedle], byl totalne mimo, oci porad bloudili po podlaze, kabine, mobilu, takze bus jel chvili v protismeru, chvili po nasi krajnici. Ale zvykal a zvykal. Musim rict, ze tahle cesta z Dire Dawy byla mozna ta nejhorsi, jakou sem kdy jel. Dzibuti City nic spesl. Obrovske vedro a dusno, zbytky kolonialnich domu, evropsky metricky system a kalendar, vsude frci francouzstina. A je tu neskutecne draho. Asi tak 10x proti Etiopii. Je to tu takove Norsko nebo Island [pred krachem] vychodni Afriky. Dale velka zakladna francouzske armady, par ambasad, nejvetsi opet americka a velky pristav, kterym proudi zbozi do Etiopie. Hotel nas stoji 80 USD za dvouluzak a noc, Heineken v restauraci 90 CZK, pizza 400 CZK. Asi tu zkratime pobyt, penize netiskneme ani jsme se nic nepasovali jako mistni z Etiopie, aby to tu vyhodne prodali.Dneska jsme byli na etiopske ambasade, vyridit si vstupni viza, abychom se mohli vratit. Na to, ze na letisti v Addisu to trva 5 minut, tady je to opet bolestive pomala procedura a my tim ztravili cele dopoledne. Byl tam i nejaky Jordanec a i on nadaval na Afriku. Tady je fakt potreba mit na vsechno 5x vic casu nez jinde. Je celkem zajimavy, videt Araba, kteri sami to s rychlosti neprehani, jak nadava na pomalost a loudavost. Ale je fakt, ze dokud se tohle a mentalita mistnich lidi, zvyklych akorat na zvejkani a to, ze jim vzdycky nekdo pomuze a posle pomoc, nezlepsi, tak podle me nema cenu sem cpat penize. Oni fakt nechteji makat. Jakakoliv prace je strasne obtezuje. Proc pracovat, kdy muze sedet ve stinu a zvykat. No nakonec nam pasy milostive vzali, pry si mame prijit zitra dopoledne. Take zase ztraceny pulden. Pak uz jen zajimava epizoda v bance. Na ambasade nebrali dolary. S tim sme nepocitali. Zaplatili jsme tedy ve francich ekvivalent 20 USD a tim se vydali z dost velke casti vymenenych penez. V bance ale pro dalsi vymenu potrebujete pas. Ten vam ale na ambasade nevrati, dokud bud v nem nebudete mit viza nebo to nezamitnou. Az kdyz jsme udelali trosku scenu a dostali se az k riditeli pobocky, tak to slo. Fotokopie pasu furt nosime s sebou, takze problem podle reditele nebyl, meli nam dolarky vymenit. Proste jen pro chlapika za prepazkou bylo snazsi nas vyhodit, nez jit s fotokopii za reditele a zeptat se ho, jestli to s tim jde. Bolestive pomale, jako cela Afrika:-]]]. Zitra bychom chteli sehnat listky na busik na prejezd do Somalska, uvidime, jak to pujde rychle. Mejte se, snad vas tak dlouhej mail neznudi, z dusneho a sezvykaneho Dzibuti City zdravi Honza 5. DÍL Ahoj vsichni,hlasime se tentokrate jiz ze somalilandske Berbery, od more, kde uz v sedm rano muzete lezet nalozeni jak slanecci a hlida vas chlapik se samopalem, aby se vam neco nestalo:-].Ve Ct jsme se naposledy hlasili z Dzibuti City. Jelikoz jsem trosku odflaknul jeho popis, tak to napravime. Je to byvale kolonialni mesto, kde je obrovsky pristav, kterym sem proudi levne vozy z Dubaje a zbozi z Francie a Ciny. Nejen do Dzibutska, ale i do Etiopie, ktera po odtrzeni Eritree nema vlastni pristup k mori. Stara Evropska ctvrt je plna kolonialnich domu, ktere na svou dobu slavy mohou jiz jen vzpominat. Nikdo se o to moc nestara, takze vsechno chatra, je to takove omsele a zasle. Uplne na severu je vilkova ctvrt, kde sidli Ti nejbohatsi, maji tam ambasady napr. Franice, Velka Britanie, Etiopie, Thajsko a USA. Kvuli Amikum je tu zase spesl uzavrena cela ulice, takze k Etiopanum to musime o 2 bloky obchazet. Dolu na jih pod Evropskou ctvrti je Africka ctvrt. Pres tu jsme sli rano, kdyz jsme shaneli listky na odpoledni odvoz dzipem. Africka ctvrt se vyznacuje tim, ze je tam vsechno plechove nebo hlinene, kanalizace vyteka z domu struzkama doprostred ulice, kde se kanalky slevaji ve vetsi stoku a tou potom tecou ty sr….y k velke silnici, kde byva kanal. Meli jsme moznost videt, jak prijel pracovnik zdejsich technickych sluzeb [tzn. cernoch v kratasech, triku, naboso a jen s koleckem] a jenom rukou nabral ten sajrajt v podobe papiru, toaletaku, listu, plastu…., co lezely na kanale a branili volnemu prutoku sr…k. Dal to do kolecka a jeste pekne uplacal, aby se mu tam toho hodne veslo. My malem zvracely, jemu z toho nehty na rukou evidentne neslezly, nabral si znova:-].V 15 hod nas vyzvednul domluveny dzip a odvezl na shromazdiste. Ze cesta do somalilandske Berbery nebude jednoducha, jsme meli pochopit behem par hodin. Ono nas melo varovat i to, kdyz recepcni v nasem hotelu [kdyz jsme mu rekli kam jedeme] povida: No good road, no good road. Na nase povidani, ze uz jsme si protrpeli cestu nocnim busem z Dire Dawy jen pokyval hlavou a povida: Dire Dawa good road, Hargesia no good road. Plane better. Dzip jsme dostali starou Toyoto Land Cruiser. Kdyz myslim starou, nemyslim tim starou napr. 10 – 15 let. Tohle byl jeste ten typ, kterym tu jezdili po Africe Adamsovi, kdyz psali Muj zivot se lvy a Pribeh lvice Elzy. Privezu fotky, treba se klukum autarum z Essoxu povede urcit rok vyroby. Nebo aspon desetiletku:-]]. Puvodne byla ta Toyota evidentne 5 mistna + nakladni korba, dneska v ni bylo 11 sedacek, kam se veslo 14 dospelych a 2 deti. A to az po dalsich 3 hodinach jizdy jsme zjistili, ze dospelych nas jede 15. Mechanik totiz celou cestu sedel na strese, oprenej o vsechny ty baliky, krosny, kanystry, co vsichni vezli s sebou. Celych 500 – 600 km do Hargesie, v poustnim prachu, vedru, v noci v chladu, neustale ve strehu pred trnitym krovim nebo odletujicim kamenem…..pak at mi nekdo povida, ze ma spatnou praci:-]]].V 16:40 jsme vyrazili z Dzibuti City, za hodinku jsme byli na hranicich, sem Francouzi jeste asfalt postavili. Na vystupu bez problemu, akorat Dzibutan se furt divil, proc chceme do Somalilandu. Nakonec ale nase pasy zapsal do "velke vystupni knihy pasu" a my pesky presli asi 500 m na somalilandskou stranu. Mozna uz jste si vsimli a divite se, ze pisu Somaliland a ne Somalsko. Vec se ma tak, ze zatimco na vsech nasich mapach je Somalsko stale jeste jednotne, v realu to vubec neplati. Puvodni Somalsko s hlavnim mestem Mogadisem je stale umistneno mezi Kenou a Africkym rohem a zijou v nem Ti zly, co unaseji lode a chteji vykupne, ktere jim pak Evropa plati. Na Africkem rohu je zeme zvana Puntland, o ktere se toho moc nevi. Dokonce i Lonely planet vi jen to, ze je a ze se tam v posledni dobe mnozi prepadeni konvoju, vezoucich humanitarni pomoc do jejich mesta Bossassa. Stejne jsou to vyhozene penize. Videli jsme to uz na trzistich v Hararu a Dzibutsku. Prodava se tu a smeli se s balikama, jeste original popsanyma, s tou pomoci, ktera by mela byt chudym Africanum distribuovana zdarma. V realu je jim prodavana a tezi z toho kseftari, kteri maji pristup k lodim a skladum. Opet se utvrzujeme v tom, ze tento zpusob pomoci Africe nema vubec zadny smysl, vyhozene penize. Ten zbytek puvodniho Somalska, mezi Africkym rohem a Dzibutskem, vyplnuje zeme zvana Somaliland. Jelikoz vyhlasila samostatnost na Somalsku jednostranne, nikdo ji neuznal. Holt nema tu vyhodu jako separatisticke Kosovo, kde byly zajmy Unie a bleskove uznaly jeho samostatne odtrzeni a vyhlaseni sam.statem. Tady se nikdo neangazoval. Pritom maji vlasti menu, somalilandsky silink [1 USD = 6.500 SOS], vlajsku [zeleno-bile-cervene pruhovanou s cernou hvezdou uprostred], vlastni ozbrojene sily a vladu. Maji tu bezpecno asi mnohem vic, nez u nas v noci v Praze a urcite jsou cestnejsi nez polovina Evropanu. Mluvi tu jazykem somali nebo arabsky, ale neni tu, na rozdil do Dzibutska, problem se domluvit anglicky, docela to ovladaji. V Dzibuti to byla potiz, vsichni frceli na FJ. Ambasady ma Somaliland po svete jen 3. Jedna je v USA, jedna ve Francii a treti v Addis Ababe, tam jsme si vyridili nase viza. Ze sem zatim moc turistu nejezdi je jasne patrne. Nase viza maji poradova cisla 60 a 61:-]]]]]. Potvrdil nam to i chlapicek, ktereho jsme se pak v Hargesii ptali, kolik sem tak zavita turistu. Zamyslel se a povida: Moc ne. Letos vlastne jeste nikdo:-]]]]. Somalilandsti celnici naprosto bez problemu umi anglicky, ochotni, ani jsme nemuseli cekat frontu s mistnima. Maji tu, na rozdil do Dzibuti, i PC s Vistama a ctecku na cipove pasy.V 18 hodin jsme meli za sebou vsechny celni a pasove nalezitosti a dzipy se radily do konvoje pres poust, mechanici provedli posledni kontroly. Mame z depa par fotek a nemuseli by se za ne stydet ani na Dakaru. Na to, ze na Dakaru se jim ty auta vysypou vzdycky po par etapach a tady to ty dzipy jezdi denne….zrejme to bude v lidske sikovnosti a v tom, ze zdejsi dzipy jsou 20 let stare a tudiz neobsahuji zadne zbytecnosti, jako je elektronika, cipy, slozite displaje a perovani. Napriklad nas Land Cruiser nemel ani kliky u dveri, ani sklo ve dverich ridice a spolujezdce, ani podsvicene budiky. Stejne by mu to bylo na nic, jeste za svetla jsme si vsimli, ze ani tachometr ani otackomer nefunguji.Konvoj jsme ztratili uz po pul hodine. Nas ridic jako poctivy muslim s jeste jednim chlapickem totiz zaklekli vedle dzipu a my museli 20 minut cekat, az se pomodli. Vzhledem k tomu, ze ostatni ridici to tak nezrali, tak nam proste ujeli. Jinak islam sice muslimum prikazuje modlit se 5x denne otoceni smerem k Mecce, ale jsou z toho samozrejme mozne ulevy, specialne se to tyka ridici, policistu, vojaku, pilotu, doktoru….. Vyrazili jsme proto do pouste sami. Hazelo to mnohem vic, nez v buse z Dire Dawy. Ten odstavec, co sem tam psal o me nejhorsi jizde, si muzete klidne skrtnout nebo smazat. Opet jsme si posunuli hranice lidskych moznosti o peknych par stupnu. Nejdriv cesta vedla takovyma kamenityma korytama, pak prisly na radu pisecne duny. Tady jsme si prave vsimli, ze mame i mechanika na strese. Neco se totiz sesmeklo pres bok auta. My mysleli, ze to bylo uvolnene zavazadlo a on klucina v monterkach. Behem 30 vterin obehnul vsechna 4 kola, upustil je, aby se v pisku lip jelo a zase zmizel na strese. Jizdu dunama zvladal nas ridic excelentne. Ten by na Dakaru vsem natrhnul prdel. Kontrolovanym smykem se ritil nocni pousti a jen obcas malinkym pootocenim volantu vyrovnal jizdu. Fakt si zaslouzil nas obdiv. I za to, ze v uplne nocni tme, jen s obycejnyma svetlama, vzdycky nasel spravnou cestu. Nejsou tu zadne patniky, ukazatele, smerovky. Jen spousta vyjetych kolejich, koryt, kamenu, obcas nejake trnito krovi nebo zakrsly strom. A on na vsech tech krizeni koleji, odbockach a "krizovatkach" vzdycky v te tme vedel, kam jet. Dodnes nechapeme jak. Navigaci samozrejme nemel. On nemel ani mapu ani kompas. On mel jen svuj pytlicek s katem [ale zvykal velmi umirenene, fakt jen proto, aby neusnul] a oci uprene do tmy. A zrejme jeste sesty a sedmy a osmy smysl v hlave:-]]]]. Jednou jsme museli prebrodit nejakou bazinu, ktera se tu cert vi kde vzala, takze v tu chvili mechanik zafungoval i jako "pruzkumak" a byl vyslan skrz bahno zjistit hloubku a dalku. Nakonec nas tu cestu hledalo asi 8. Opet se ukazalo, ze 2 celovky od Hudyho sviti vic jak 8 misnich baterek:-]. Cesta se nejaka nasla. Ridic akorat nechal nas 8 chlapu venku, cimz mel auto razem o 500 kg lehci, couvnul si asi 60 metru a pod plnym plynem proletel blatem. Uznale jsme mu zatleskali a pak nam doslo, ze budeme muset za tim dzipem skrz blato po svych:-]. Mistni se zuli, my si radsi zasvinili boty, zas tak velkou duveru v blahodarne ucinky zdejich bahennich zabalu jsme nemeli. Cesta pak pokracovala neustalym kodrcanim a houpanim az do pul 4 do rana, kdy ridic vyhlasil kratkou pauzu [to uz ridil 11 hodin]. Do 6 hodin rano jsme si chrupli na rohozich v jedne z mistnich chatrcich, abychom pak pokracovali dal do Hargesie. Rano uz bylo pekne videt na cestu, tak jsme zkouseli fotit vysoka termitiste podel cesty, pasouci se velbloudy, trnite kere i prudke srazy, ktere dzip musel pred Hargesii v kameni a 30ti stupnovem naklontu vystoupat, ale bohuzel…..Canony zrejme nemaji dostateny stabilizator obrazu, takze snimu je poskrovnu:-]]].V Hargesii jsme akorat prestoupili na sdilene taxi a za 5 USD vyrazili v 9:30 do 167 km vzdalene primorske Berbery. O tom, ze jsme v Africe, kde sice nic neni nemozne, ale i ne vsechno je mozne, jsme se meli presvedcit hned v zapeti, asi 15 km za Hargesii. Byl tu prvni z policejnich check-pointu. Pry nam bilejm [za celou cestu jsme, krom turisticke Lalibely v Etiopii, nepotkali zadnou spriznenou batuzkarskou dusi, fakt sem nikdo moc nejezdi:-] chybi nejaky permit, ktery potrebujeme na prujezd te silnice. Nase argumenty, ze mame viza, vstupni razitka, i penize nebyly uznany jako dostatecne. Otocili nas i s celym taxikem, k "velke radosti" ostatnich spolucestujicich, a poslali zpet do Hargesie na policejni stanici. Smireni s tim, ze holt zaplatime za nejaky nesmyslny papir, kdyz mistni tudy jezdi denne bez problemu, jsme se vydali na policejni starnici v Hargesii [to je zaroven jejich hlavni mesto]. Prosli jsme tam skoro vsechny kancelare, nikdo o zadnem povoleni nic nevedel a tim min se mu chtelo neco zarizovat. Opet ta krasna africka vlastnost. Ja o tom nic nevim, tak to ani zjistovat nebudu. Treba fakt neco takoveho existuje a jeste bych to pak musel pro ty belochy shanet a vyplnovat. Vedeni stanice lezelo venku ve stinu a v klidu si zvykalo svoji davku katu a jedine co je napadlo, aby se nas zbavili bylo, at si dojdeme na ministerstvo zahranicnich veci. Asi stejny napad, jako jit pro to na postu. Nakonec nas zachranilo asi to, ze ti lidi z taxiku na nas byli fakt nasrany [ja se jim nedivim, ja bych byl taky:-]]]], takze prudili ridice a ten svete div se, vyvinul na africke pomery nevidanou aktivitu. Podarilo se mu sehnat nejakeho mistniho policejniho bose, ktery, kdyz v modrem terenaku prijel, tak nejen ze vsichni salutovali, ale snazili se i predstirat praci. Zkontroloval nam pasy, pak neco zadrmolil do vysilacky a povida, ze muzeme jet, ze je to vyrizene. Takze divadlo se dalo shrnout do toho, ze 2 hodiny behate po policejni stanici, nez se dostaneme k tomu, aby jedna sarze rekla kouzelnu vetu do vysilacky a na vsech check-pointech [do Berebery jich bylo asi 5 nebo 6] nas pak v pohode pousteli.Do Berbery jsme dojeli uz bez nehody. Je tu nadherna krajina se spoustou zajimavych skal, urcite by to byl super teren na treky a lezeni, holt to chce jen napad a trosku podporit ten turisticky ruch. Naprosto nas dostalo, jak se tu pasou velbloudi, pobihaji prstrosi, je tu takovej klid a mir. V Berbere jsme se ubytovali v hotelu Mannsoor, ktery je asi nejdrazsi v Berbere, ubytko nas stoji 30 USD na osobu a noc [vcetne snidane]. Ale za to je hotel primo u more a ma vlastni ozbrojene strazce, generator, satelity, pitnou vodu, restauraci, dzipy, diving centrum. Kdyz pisu ozbrojene strazce, tak opravdu ozbrojene. Regulerni samopaly, zasobniky pistole. Diky tomu muzeme nechat v arealu hotelu fotak treba uprostred cesty a nikdo vam ho nevezme. Oni ti strazci spis nez kvuli bezpecnostim problemum jsou dobri na odhaneni doternych deti, ktere jsou nekdy opravdu hodne oprskle a vubec se neboji rict o penize. Dokonce kdyz jsme si sli vcera hned odpoledne koupat, tak jeden ze strazcu sel "nenapadne" za nama a zpovzdali nam daval pozor na veci polozene na brehu [pantofle a triko:-]]. Ale rusive to nepusobi, spis naopak. Fakt se tu citime mnohem vic v pohode a bezpecnejc, nez treba na plazi v Italii nebo Chorvatsku. Tam porad hlidate deku, tady se vam hlida sama:-].Dneska rano jsme se byli koupat uz v 7, jeste pred snidani. Vedro je na chcipnuti. Jen tak jsme lezeli ve vode a nechali se houpat vlnama. U mistnich jsme stoupli v cene. Divili jsme se totiz, ze na tech x-km plaze, kam od hotelu vidime, se nikdo nekoupe. Jasne, turisti moc jeste nejezdi, ale ze se nekoupe nikdo z mistnich.? Strazci nas dostali. Pry je tu teprve jaro. Leto teprve prijde, zatim je voda studena, tak se nikdo koupat nechodi. Na to jsme si oba s Honzou malem "ucikli":-]]]. Jestli tehle vode, ve ktere muzete bez hnuti lezet 2 hodiny a neprochladnete, rikaji studena, tak v jakych onich zijou relacich?:-]. Zrejme sem budeme muset zaskocit jeste v cervenci, abychom zazili "opravdu teplou" vodu. Jedina negativni vec je, ze Somaliland je muslimska a uplne "sucha" zeme. Tzn. nedari se tu koupit pivo. Nicmene, jako spravni Cesi jsme s tim pocitali a v Dzibutsku nakoupili kazdy par plechovek a lahev vina. Vsak taky krosny byly razem o 4 kilo tezsi. Problem je, ze v tom vedru jsme ty piva vypili uz vcera:-[. Zbytek pobytu tady budeme cucat fantu a colu:-[. Tohle by chtelo jeste doladit, jinak ostatni tady super. Plaze nadherne pisecne a pozvolne, takze vhodne i pro rodiny s detma, personal ovlada anglictinu a zaridi treba vylet na Mesic:-]. Jidlo i piti je tu levne. A to dokonce i v tom hotelu. Do pullitrovku coly, fanty, spritu platime 1 USD [to je min nez doma v Globusu:-], velky salat [faaaaakt velky] 3 USD, jidlo okolo 5-6 USD, hranolky podle velikosti porce 2 – 3 USD, steak 6 – 9 USD, caj a kava po 1 USD [oboji ale prinesou konvicku, ne prtavej salek]. K somalilandskym silinkum tu jsou volne akceptovany i americke dolary, takze jsme uplne v pohode.Ted nejak musime prezit poledni vedro, jdeme zkusit sehnat melouna. Musim koncit, vyhaneji nas z internetu, bude poledni 4 hodinova pauza.Mejte se, zdravi Honza 6. DÍL Ahoj vsichni, tak se hlasime, jiz naposledy, a tentokrat jiz z domova, nebot z hlavniho mesta Etiopie, Addis Ababy [coz v prekladu znamena Novy kvet nebo Nova kytka:-], se ve Ct ani v Pa nedala poslat ani radka. V Ne jsme se v Somalilandu jenom flakali. Chodili se koupat do more, byt dle mistnich pomeru ledove studeneho, pro nas jako kaficko. Za poledne jsme na slunci vydrzeli 40 minut, pak to bylo o chcipnuti. Odpoledne jsme si dosli do mesta a nechali se ostrihat. Somaliland je uzasna zeme. Krome toho, ze jsou tu mnohem mensi prudici nez v Etiopii a Dzibutsku, tak se tu domluvite bez problemu anglicky a muzete platit krome silinku i dolarama. Cola tu stoji jeden dolar, stejne tak velka voda, ostrihani masinkou bylo za jeden dolar [chlapicek asi poprve v zivote strihal beloby:-], internet na hodinu je za dolar [Somtel byl absolutne nejrychlejsi operator, pres ktereho jsme kdy na netu tady byli pripojeni], caj, kava [konvicka] za dolar. Jidlo pak za 2-3 dolary, vetsi masovy jidla za 5-6 dolaru. Protoze byly velikonoce, tak jsme si tu dali peceneho beranka. Akorat oni neznaji toho testoveho, tak nam upekli toho masoveho. A stejne tak je tu vynikajici i kozi nebo chcete-li kuzleci maso. Meli jsme ho pecene i varene po somal. zpusobu v kotliku se zeleninou a bramborama a oboji vynikajici. Jedina vada na krase je, ze tohle mastne jidlo musite zapijet sladkou Fantou nebo vodou. Jinak maso naprosto delikatesni, od kosti se dalo odlupovat lzici a porce, ze by nam stacila jedna dohromady [nenazrani Evropani si totiz porucili rovnou kazdej svoji porci]. Jinak pokud bysme chteli ale poslat pohled, tak mame smulu. Nejenze tu nemaji zadne natistene, kvuli tem par turistum se to nevyplati, ale ona tu navic neni ani posta. Myslim jako v cele zemi. Bud to poslete po znamem taxikari a nebo mimo Somaliland musite pouzit DHL, ktere tu ma zastoupeni.Vecer jsme se byli opet za tmy podivat na plazi, protoze tam vylezaji krabi velci jak nase ruce. Po vcerejsku, kdy nas hlidac nechtel samotne pustit [tech 50 m od brany hotelu:-], ze pry je tam tma, az jsme ho presvedcili nasema celovkama, ze se tmy nebojime, tak dneska v pohode, ale rikal 5 minutes, pak ze nas pujde hledat. Az jsme zirali, jakou o nas tady maji celkove starost. V pondeli rano jsme se vypakovali brzo. 2 dny u more bohate stacili, uz jsme nudou nevedeli coby. Domluvili jsme si taxika a vyrazili na archeologicke naleziste Las Geel. Cestou jsme akorat museli nabrat povinneho vojaka s americkou M-16, opet kvuli nasi bezpecnosti. Spis kvuli nasim penezenkam, stal nas 20 USD:-]. Las Geel je asi 50 vychodne od Hargesie a je to uskupeni skal, kde se vyskytuji prehistoricke malby mistnich zvirat. Neco jako Altamira nebo Lacroix v Evrope. Rozdil je ten, ze v Evrope se z toho vsichni muzou potento, tady to neni ani na seznamu UNESCO, nebot Somaliland nikdo oficialne neunal, tak on nemuze pozadat o zapis. Pritom to jsou nadherne malby, na ktere si muzete dokonce sahnout a vyfotit se s nima, kolikrat chcete. Akorat prijezd k nalezisti byl opet po africku. Vojacek nam sdelil, ze vstupenka stoji 20 USD. To jsme akceptovali. Hlidac u vchodu ale pozadoval dalsi z nemyslnych africkych papiru, pry si ho mame vyridit v Hargesii na Ministry of Visiting a s nim pak prijet zpet. Nas argument, ze co mame info, tak to nikdy nikdo nechtel, navic jet od naleziste do Hargesie a zpet znamena dalsich 100 km a behani po africkych uradech tak dalsi tri dny navrch. Reseni nakonec bylo opet "africke" – hlidac dostal do kapsy uplatek 10 USD a my mohli jit. Hodne nam pomohl i nas vojak, poprve jsme byli radi, ze ho mame s sebou. On totiz v tom nalezisti taky nikdy nebyl a chtel to moc videt a hlidac chtel papir i po nem:-]]]]]]. Jo a pri tom kasirovani 10 USD uplatku nas hlidac uplne zapomnel zkasirovat o vstupene 20 USD na osobu, takze jsme na tom jeste vydelali:-]. Na zaver prohlidky nam vojak jeste mimo oci zvedaveho hlidace pujcil svoji otlucenou M-16, za par dolaru se v Africe dostanete ke zbrani, kterou vam doma nepujci ani v muzeu:-]. Z Las Geelu jsme prejeli pres Hargesii az do Wajaale, coz je jediny hranicni prechod s Etiopii. Je to hrozna dira, ktera ze vseho nejvic pripomina skladku plastoveho odpadu pro celou Afriku. Jakymkoliv smerem jsme se podivali, tam lezeli bile a modre plastove pytliky a pet lahve. To je mor, na to jednou planeta dojede. Byli fakt vsude, na ceste, kolem domu, po polich, v prikopech, visely na stromech a krovich. Zkusili jsme udelat jednu rychlou fotecku, oni vojaci ale nemaji radi foceni na hranicnich prechodech, tak jsme to nechteli vic pokouset. Vystup ze Somalilandu byl kupodivu bez problemu, stejne tak i vstup do Etiopie, Dokonce nikdo nechtel ani zadne dolary za "promptni vyrizeni razitka", neuveritelne. Z Wajaale jsme celkem rychle chytili local busik do Jijigy. Je to 63 km a jeli jsme to neuveritelne tri hodiny. Je fakt, ze cesta nic moc, jen prach a kameni, ale strasne nas brzdili check-pointy. Policajti vzdycky nechali vystoupit celej bus, zkontrolovali doklady a pak se slo na kotrolu batohu. Za tu cestu asi 6x, hroznej vopruz. Navic nekteri ti vojaci nebo policajti jsou pekni mantinelove. Abychom jim to ulehcili, podavali jsme jim pas s uz rovnou nalistovanym vstupnim vizem a razitkem. Polovina z nich si to zavrela a pak to znova hledala. Pri tom doslo k tomu, ze jako prvni natrefili na prvni etiopske vizum, ktere uz nebylo platne. Velke halo. Museli jsme mu vzit pas a polistovat o 3 stranky dal, kde bylo druhe, platne, vystavene v Dzibutsku na etiopske ambasade. No kluci policajtsky z toho byli zmateny jak vcela. Vrcholem byl jeden expert, kterej mel tu smulu a otevrel nas pas na strance s kambodzskyma vizama z lonska. Pta se nas, jestli jsme z Kambodzi. Rikame mu ze ne, jsme Cesi. On znova koukne na viza [titulni strana pasu ho vubec nezajima:-] a povida. "No, you are Cambodian". Serem na nej. Kyvame hlavou, ano, jsme z Kambodzi. Chlapik se rozzari, povida good a s usmevem nam vraci pasy. Nekdy si rikam, ze by tu clovek mozna projel i na detsky leporelo:-]. Jinak uz jsme zpatky ve zlodejske casti Afriky [fakt zlatej poctivej Somaliland] a nuti nas zaplatit listky za bus 2x. Jednou sem je platil, kdyz jsme nastupovali, podruhe je chteji zaplatit v buse. Az kdyz nechame zastavit bus, pohrozime policejnim check-pointem a dostaneme tak tretinu lidi do hadky, tak nachazime kompromistni reseni, tzv. win-win strategy:-]. Nebudeme platit znova za oba, ale priplatime si za velke batohy, coz je tak necela cena listku pro jednoho cloveka. No sou to smejdi okradacsky. Jijiga nic extra, jeste porad pod vlivem islamu, takze problem najit hospodu s pivem, vsude jen fanta, cola, sprite, prasne ulice, jen na jednom miste kus historickeho asfaltu. Hned v Ut rano jsme prejeli do Hararu. Chteli jsme tu zustat dyl, ale byli vyprodany listky na stredecni busy do Addisu [byli Velikonoce a vsichni se vraci domu od pribuznych], tak dame jenom rychlou prohlidku mesta v plne polni, za hodinku jsme zplaveni jako kone a minibusikem prejizdime do Dire Dawy. Tady uz mame vyzkouseny hotel Mekonnen, primo u nadrazi za 60 CZK na osobu. Malou vadou na krase je, ze zrovna netece voda, ale clovek nesmi bejt moc narocnej. Bohuzel vsechny lepsi busy [1st a 2nd level] od Selam busu a Sky busu jsou taky totalne vyprodany, pry prvni volnej je v patek. Jenze to uz potrebujeme jet odpoledne na letiste a ne rano vyrazet z 600 km vzdalene Dire Dawy. Chlapik u nadrazi se nam snazi zprostredkovat odvoz soukromou Toyotu, pry za 200 ETB na osobu, ale je to opet po africku. Rekne prijdte ve tri, ted tu neni ridic auta. Ok, prijdeme ve tri. Ale on nikde. Slysime jen, prijdte ve ctyri, ok? Rikame ok a jdeme na jidlo a pivko. Ve ctyri, kupodivu, taky ridic neprijde. Treti pokus v pul seste. Kdo by to byl cekal, ridic zase nedorazi. Chlapicek dohazovac nas vede pres pul mesta do nejakeho dvorku, kde za prvnima futrama lezi tri totalni smazky, zvykaji usilovneji nez ti velbloudi podel cesty, dasne a zuby plne toho zeleneho svinstva a rikaji "V sedm ve vasem hotelu, ok? Sedneme a popovidame o cene, ok?" Ve dvorku to neni moc dobrej pocit, tak mu to odkyvame, ale jen co se zbavime dohazovace tak jedeme na autobusak a kupujeme si listek na public bus, tzv. 3rd level. Holt to bude nepohodlne a dlouhe, ale s takovouhle smazkou 600 km nikam nepojedu. Navic ted na konci uz chtel okolo 300 ETB za osobu [Selam busy nebo Sky busy stoji 150 – 170 ETB na osobu a nas public bus stoji 95 ETB]. V klidu jsme si dosli na veceri a sli na hotel. Kupodivu tam Ti dva zmetci cekali. Trosku my nabehla na cele zila, kdyz nas ten zmetek obvinil, ze jsme nedodrzeli dohodu, ackoliv on uz predtim 3x neprisel. Asi 20 minut kombinovaneho anglicko-ceskeho kriku a posladni do sedaci casti tela, nez se nam je podari vypakovat. Znova se nam potvrzuje, ze zatimco sever Etiopie byl zlatej, tak Dire Dawa a Harar jsou dost desny. Obecne byli lidi na severu mnohem vic pratelstejsi, nesli tolik po penezich a drzeli slovo. Ve St rano jsme vstavali ve 3:50, ve smrti prijeli na autobusak. Nakladani melo zacit ve 4:30, takze kdyz jsme tam ve 4:10 prijeli, bylo to tak tak, ze jsme chytli predposledni volnou radu v buse. Vyjezd kupodivu presne v planovanych 5:30. Pred nami 600 km v asi nejpomalejsim buse v cele Africe. Dokonce i etiopsky bezci s postou nas predbihali. Nejdriv se opet muselo vystoupat na nejakych 2.700 m.n.m, abychom pak sestoupali na 900 m.n.m a nasledne vyjeli do Addisu, ktery lezi ve 2.500 m.n.m. Tam jsme dojeli v 6 vecer, totalne rozsmelcovani z plastovozeleznych lavic. Ridic navic evidentne ctil socialismus, ze bus je vsech, takze za nej hmotnou odpovednost nema a zatimco treba Selam busy u retarderu nebo vymolu obcas brdi, tenhle je projizdel. Vzdycky prisla rana do kostrce a zad a jelo se dal. Jedinym zpestrenim bylo, ze jsme o obedove pauze potkali prvniho Cecha na nasi ceste. Vracel se taky ze Somalilandu. Rikali jsme si, ze pokud tento rok v Addisu do naseho prijezdu vydali celkem 61 viz an vstup, tak je dobry, ze 4 z toho maji Cesi [2 my dva s Honzou, jedno tenhle Prazak a jedno ma vystavene Tereza z Cloveka v Tisni]. Vypravel taky zajimavy pribeh s Toyotou, ktere na pousti uletelo predni kolo. Protoze tady to ale neni tragedie nebo konec cesty, tak mechanik vyrazil etiopskym tempem zpet podel vyjetych kolejich a pry nasel skoro vsechny vyklepane srouby. Nikdo nechapal jak, ale byl fakt dobrej. Holt to kolo nebude drzet sroubu 7 nebo 8, ale treba jen 5, no boze, vy nadelate. Hlavne ze se jede:-]]. Tihle mechanici by fakt meli delat servismany na Dakaru:-]. Ve Ct jsme se jen tak flakali po Addisu, neni tam nic moc k videni, muzea jsme meli prosle uz od prvnich dnu, koupili jsme nejake suvenyry a tak. V patek jsme se zasli rozloucit na ceskou ambasadu za pani Korbelovou, chvili jsme tam pokecali o africke mentalite a odpoledne jsme se presunuli na letiste. Turci nestavkovali, takze skoro presne v jednu v noci jsme nabrali smer Istanbul. Ani tam to nemelo zpozdeni, takze nas Turkish Airlines bezpecne dopravili do Prahy. Z Istanbulu leteli v tureckem letadle snad ze 2/3 jen Cesi. Krome nas se vracela skupina potapecu z Jihoafricke republiky a velky sbor filharmoniku z Dubaje, kde predtim 14 dnu hrali. Ze leti predevsim Cesi se poznalo na spotrebe piva. Turecka posadka velmi podcenila pripravu cateringu a pivo doslo jiz po hodine letu [ackoliv pri ceste do Turecka meli pivo i na cestu zpet]:-]]]. Snad jim na Ruzyni pak doplnili zasoby.Pak uz jen vlakem prejezd do CB, ktery trval o hodinu dyl, nez let z Istanbulu a welcome home:-]. Jenom jeste par postrehu:- vsude kde se v Etiopii stavi, je leseni z drevenych tyci. Snad jen jednou jsme videli kovove. Sebevyssi budova ma kolem sebe drevenou kostricku- nejsou tu zadne tunely. Najeli jsme busama pres 4 tisice km a ani jediny tunel. Pres veskere hory se musite vyskrabat pres hreben a na druhe strane zase sestoupit. Zdlouhave, narocne, nebezpecne, ale postavit tunel je tady asi moc drahe. Nebo to proste zatim jen neumi. Ono i hlavni velke mosty nestaveli Etiopani ale Japonci. Silnice zase Cinani. Vodni elektrarnu zase Nemci.- pokud si tu chcete koupit predplacenou simku, potrebujete fotku a doklad [ID kartu, pas] kvuli registraci, de facto jako byste uzavirali smlouvu na pausal, stat vas chce mit registrovane- piv je tu hodne znacek, napr. Harar, Bedele, Meta, Royal, Dashen, St. George, Castel, ale vubec zadne se netoci do plechovek, je to na ne asi moc drahe. Vsechno ve skle. Jen v par restauracich maji tocene. Pivovary Harar, Bedele a Meta postavili Cesi a je to znat, tyhle tri piva jsou nejlepsi. Nejrozsirenejsi je ale St. George, je to takovej mistni Gambrinus:-]- diky tomu, ze tu nejsou zadne dotace, ktere by kazili trh, je tu doprava vysoce efektivni. Mezi mesty na kratsi vzdalenosti neustale pendluji minibusiky, ktere jedou, az kdyz se naplni. Pokud chvatate, muzete se slozit na chybejici mista. Jezdi se, dokud chodi lidi. Efektivni, ucinne. Neni potreba pracne pocitat nejakou dopravni obsluznost a pridelovat firmam penize na prazdne obri busy, ktere u nas po vecerech jezdi. Trh si to tu sam zreguloval.- stejne efektivne tu v Etiopii funguje posta. Ne jako u nas, kdy dorucovatelky musi pracne obchazet domy a doprosovat se lidi, aby si prili dolu. Tady kdo chce, pronajme si na poste schranku a do te se mu posta dava. Kdy si ji vybere, je na nem. Jsou tu saly s tisici schrankami. Stejne sem to videl i v tanzanskem Dar Es Salamu. Eliminuje se tim riziko prepadeni a zraneni dorucovatelu a je to vysoce costs effective:-]]- parkrat jsme se setkali s tim [hlavne na severu], ze nas pruvodci po tom, co jsme je vyplaceli, prosili, jestli bychom jim nedali misto penez treba nase goretexove bundy, boty nebo trekove kalhoty, nebo aspon tricko. Trh je tu sice zbozim zaplaven, ale vesmes se jedna o levne cinske sunty, ktere sem proudi v kontejnerech z Dzibuti a Berbery.- v Somalilandu se jezdi, stejne jako v Dzibuti a Etiopii, jako u nas, tj. vpravo. Diky tomu, ze ale nejlevnejsi auta sem proudi z Dubaje, kde se jezdi vlevo, je tu na silnicich takovy hybrid, kdy oni sice jezdi vpravo, ale kdyz predjizdi, tak ridic je ten uplne posledni, kdo vidi, jestli jede neco proti, protoze ma volant taky vpravo:-]. – litr nafty stoji v Etiopii cca 15 CZK, prumerny plat statniho urednika je pry cca 4.5 – 6.000,- CZK- zatimco loni v Laosu nebyl problem z hotelu zaridit jakykoliv vylet nebo listky na bus, klidne i se trema prestupama a pres hranice, v Africe byla nejcastejsi odpoved "Nejde", "Zaridte si sami", "Nevime". Proste salamisti. Tohle se neda pracovitym Asiatum uprit, ze tam kdybychom byli byvali projevili prani letet treba na Mars, tak verim tomu, ze jsou schopni nas tam dostat deset let pred Americanama. V Africe se s pomoci hotelu nedostanete ani ke 30 km vzdanelnym vodopadum, pokud si to sami nezajistite.- zrejme sem jeste na spousty dalsich zajimavych veci zapomnel, tak vam to reknu kdyztak u fotek, kdyz si vzpomenu. Rozloucim se vyrokem slavneho cestovatele Livingstona, ktery projel Afriku bez Lonely Planetu, map stazenych z Googlu a 8 hodinoveho leteckeho presunu tam a zpet: "Pujdu kamkoliv, pokud je to kupredu". Mejte se a jeste dekuji za spousty vasich mailu, na ktere jsem nestihnul jeste ani jednotlive odpovedet. Honza