Mistrovství České republiky, 5.-7. 11.2010 Bylo to náročné a bylo to moc prima. Bylo to ….. ….třídenní Příprava na závody letos začala hodně brzy. Většina soutěžních kategorií secvičovala tuly do týmů. Kdo už něco podobného alespoň viděl, ví, že ideálně si tam nestoupne pět lidí a nezacvičí nachlup to samé od začátku do konce, ale že je to bohatší o zastavení současné či postupné části týmu, že se cvičí tzv. kulomety, může zaznít kihap. Jak vznikají? Buď na to vlítnou všichni, zacvičí si tul a postupně sestavu obohatí, a/nebo si tým sepíše tuly na papír a s nosem v papíru, později bez papíru, brázdí tělocvičnu. Co je na tom nejtěžší? Sehnat všechny členy týmu v dohodnutý čas na dohodnuté místo. Na závody Tong-Iláci vyrazili buď vlakem (sraz tradičně v nekřesťanskou hodinu v pátek ráno na nádraží) anebo auty. Měla jsem příležitost jet autem. Ráda jsem ji využila s ohledem na to, že jsem vezla dobok, košile na dva dny soudcování, všechny možné chrániče, všechny nemožné boty a – notebook, protože přece rovnou napíšu článek. Měla jsem jiné starosti a radosti. Poctivě musím konstatovat, že vlakem bych tuto skoro zbytečnost netáhla. Jakuba standardně považuji za schopného mladého muže, ale než nabral další čtyři lidi, objel dvakrát Budějovice. Na flegmatika bych ho nikdy nešacovala, mohli jsme jít taky pěšky. Zatím můj naloďovací rekord. Nicméně podmínku našeho trenéra, abychom dorazili do 13 hodin do sportovní haly v Nymburce, jsme pohodlně stihli splnit. Pokud bychom dorazili o pár minut dřív, stihli bychom dopolední vážení – takhle jsem přece jen nervovala, zda se vejdu do váhovky. Znáte to – večer oproti ránu kilo na vrch – pokud to neznáte, tak vám to přeju. Výhoda těchto závodů – soutěžící se mohli nechat zvážit buď ráno nebo večer. V pátek odpoledne řada z nás nastoupila v rozhodcovském, abychom spravedlivě posoudili výkony žáků a tří veteránů. Hned tul žáci 8.-7. kup byl pro nás přínosný, Adam J. získal první Tong-Ilácké zlato. Potom nás ještě úspěšně reprezentovala Eva K., 3. místo, tul žákyně 6.-5. kup. Jsem si jistá, že Eva měla v té době zelený pásek. A taky Péťa Sch., tul žákyně 4.-3. kup ještě s páskem modrým. Péťa později ještě vyhrála svou kategorii v matsogi, samozřejmě gratulace. Docela mě překvapilo, že i žáčci měli své týmy. Možná motivace, aby v žákovských kategoriích za nás soutěžilo více lidiček? Pokud ano, budeme se těšit.V pátek jsem poprvé posuzovala tuly. Mohla jsem jako soutěžící mockrát slyšet o tom, že je třeba se soustředit na techniky do úplného konce. Až teď jsem zjistila, jak moc a jak často jsou techniky soutěžících vyrovnané anebo relativně vyrovnané a že se opravdu rozhodčí často rozmýšlejí do závěrečného postoje. Bylo to poučné. Stalo se mi, že jsem měla posuzoval vyšší tuly. Protože by můj technický stupeň neodpovídal nejvyššímu tulu, který ve volné sestavě mohli finalisté zacvičit, předseda poroty se mnou zašel za hlavním rozhodčím a požádal pro finále o výměnu. Na ringu tomu o pár soutěží dříve předcházela poměrně legrační konverzace, kdy jsem poukázala na to, že jsem tuly neposuzovala. Hlavní rozhodčí mi sdělil, že to jsou žlutý pásky. Ano, byly. Přesně čtyři. Pak už jsem tempa dělala, tak to bylo vlastně jedno. Abych byla spravedlivá, hlavní rozhodčí MUDr. Kaňka sice hází do vody, ale netopí. Už jsem napsala, že tahle zkušenost taekwon-distovi ve mě pomohla.Po té, co jsem strávila zbytek pátečního večera opakováním pravidel a hlavně přibližně korektním psaním technik tak, aby tomu rozuměl i někdo jiný než já, jsem se v sobotu ráno v nekřesťanskou dobu vydala napsat si testy pro rozhodčí. Náš trenér už tam seděl s pohodovou náladou a vzorně uvázanou kravatou. Netuším, jak to dělá. Vzhledem k tomu, že podle všeho spousta rozhodčích zapomněla, že se jim krátí licence, a že by se třeba měli přihlásit k její obnově, jsme byli požádáni, abychom si napsali testy jindy. Ano, jsem cholerik. Ale nevím, proč bych se měla chovat neslušně k lidem, kteří za nic nemůžou, a kteří se snažili rozhodnout maximálně rozumně vzhledem k situaci. Nicméně skutečně zuřit jsem přestala, až když jsem zjistila, že jsem nevzbudila nijak zásadně své spolubydlící, ani lidi ubytované v pokojích okolo. Jak si možná vzpomenete, jakmile si rozsvítíte v koupelně, začne strašně hučet větrák. Dokud zase nezhasnete. A že to po ránu není 20 vteřin. V životě už jsem vstávala brzy kvůli zbytečnějším věcem. A lhala bych, kdybych napsala, že mi opáčko neprospělo. Konec konců, vyspíme se v hrobě.Sobota patřila juniorům. V kategorii tul 8.-7. kup si na svých vůbec prvních závodech David P. vyhrál zlato. Gratulujeme a přejeme úspěšné pokračování!! Stříbro z tulů si odváželi Rimsey (Martin K.) v kategorii junioři 4.-3. kup a Kuba K. junioři 2.-1. kup. Romčovi H. se tul nepovedl. Nebylo to vůbec přesvědčivé, u něj velmi překvapivě. Luky M. ve své kategorii matsogi byl třetí. Hodně se zlepšil. Přeji na jaře hodně štěstí v seniorech, možná už áčkových. Kuba K. si taky vybojoval třetí místo. Totéž i Míra N. Tohle se tedy z výsledků opisovalo snadno. Je veliká, veliká škoda, že junioři nezávodili v týmech. V tulech, juniorky 4.-3. kup, si hodně konkurovaly Tong-Ilačky. Obsadily 2.-4. místo. Šárka by mohla jezdit na závody častěji, pěkné tuly. Ale v našich ostatních holkách má velikou konkurenci. Ivča Sch. byla ve své kategorii juniorek 2.-1. kup druhá. Hodně štěstí na jaře mezi mistrovskými stupni! Z matsogi si Verča Š. odvážela zlato a Mirka bronz (málo nás začátečníky na tréninkách mlátí – nicméně ve wiryoku na desky vlítla a odvezla si bronz). Ivča tentokrát brala bronz ze své kategorie taky. Zrovna tak ze speciálů. Z týmových tulů si holky přivezly stříbro. Soutěž byla velmi vyrovnaná a pro rozhodčí určitě nesnadná. Viděla jsem holky cvičit doma v tělocvičně i na závodech. Ještě se zlepšily. Chyby se našly, ale byly to moc pěkné tuly a stříbro bylo víc než zasloužené. Šly i do matsogi družstev, což bývá docela masakr, se ctí si přivezly bronz. Některé momenty stály za to. V týmech nevíte, kdo proti vám skutečně nastoupí. Holky si ještě odvážely zlato ze speciálů.V sobotu taky probíhal „předvýběr“ pro soutěž v sebeobraně. Je divácky nesmírně oblíbená a ani tentokrát nebyla nudná. Nejlepší postupovali do nedělního finále. Jak už ze zkušenosti víme, sobotní a nedělní vystoupení je jiné. Padají rozcestníky, soutěžící nebo rekvizity nedopadnou na stejné místo, v zápalu boje se skutečně pomlátí atd. atd. Proto se vyplatí vidět premiéru i derniéru. V sobotu večer tým seniorek hned po večeři vyrazil secvičovat nástupy. Prostě další volný večer v háji. Rouhám se. Vyplatilo se. Kdyby nic jiného, věděly jsme kdy a kam (nikoliv proč, na to už bylo pozdě). Tým seniorek z Brna zjistil, že je trenér napsal do soutěže, tak se šly taky domluvit kdy a kam. Ještě později v čase si přišli doladit s Mistrem svoje vystoupení pro nedělní večer někteří aktéři (na mě tedy udělal dojem pan Teslík – i v něděli – to asi 6 polostojících lidí přeskočil taky). V neděli prudce ubylo Rozhodčích a stali se z nich Soutěžící. Pokud už zmiňuji rozhodčí, musím konstatovat, že nějak zmizeli ti, které jsem do té doby vídala naprosto běžně a naopak jsem potkala velikou spoustu pro mě nových tváří. Ale otěže kvality byly dál drženy pevnou rukou, vůz závodů pokračoval dál svou cestou a po cestě. Velice si vážím toho, že existují porady rozhodčích, že je dopředu jmenován předseda poroty, že můžete zdvořile přijít jako rozhodčí za předsedou poroty nebo za hlavním rozhodčím. Že se dodržují pravidla, že je jasně stanoveno, kdo může prodat protest, a že existuje poplatek za protest. Shodou okolností jsem na těchto závodech zažila, že kouč velice zdvořile zašel za předsedkyní poroty a zeptal se, jestli má cenu podávat protest, protože jeho svěřenec cvičil něco jiného. Bylo mu sděleno, že je to škoda, ale že závodníkovi bylo i písemně ukázáno, co má cvičit. Kouč (a vedoucí školy) vzal na vědomí, poděkoval a než odcházel, s jistotou věděl, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Doufám, že to naší federaci dlouho vydrží. Ano, jak tak člověk prochází davem, zažila jsem i věčného mrmlala, ten ale se svými názory nikdy za rozhodčími nepůjde. Ví, že by neuspěl. Neděle začala dobře. Hned na začátku senioři Honza K. a Verča D. získali zlatou medaili. Chtělo to udržet tempo, promiňte mi nerealističnost. Pepa K. získal v tulech krásné druhé místo, tul senioři I. Dan kluci pobrali 1.- až jedno 3. místo (Filip, Honza Š., Jungi). Chajda tul senioři II. Dan vyhrál, Přema byl druhý. Kluci si finále vysekli večer před kamerami ČT4. Netuším, jak Chajda tu příšernost s jednou nohou v luftě v pomalém tempu (leda bych se na název zeptala, tohle za svého současného života neabsolvuji) ustál kousíček od kamery a pár decimetrů od nosů rozhodčích. Přéma promine moji slabost pro Chajdovy tuly, on sám cvičil taky fakt úžasně. Všichni soutěžící předvedli svojí absolutní profesionalitu v kotli nedělního večera. Normální člověk by asi prohrál kontumačně. Z finálového večera si odváželi stříbro oba Šestáci. A že to nebyli jediní Tong-Iláci. Gratulujeme. Nedělním večerem s humorem sobě vlastním provázel pan Vrábel, který na adresu Tong-Ilu utrousil jednu ze svých poznámek „zřejmě dobrý oddíl“ – že děkujeme, my víme. Omlouvám se, ujela mi upřímnost. Ještě za denního světla se Kubovi T. a Filipovi podařilo pobrat 3. místa v matsogi. Chajdovi za tmy 2. místo. Když jsme před závody slyšeli pověst, že se na Davida S. těší Mrak, tak jsme se tomu na rozdíl od Davida smáli. Mraček s Davidem vytřel dvakrát (jednotlivci i týmy). Pevně doufám, že si Mrak užil (samozřejmě v dobrém) – zvlášť, když jsem viděla, jak další třeboňák ještě omámeného Davida přátelsky přibyl skrz rameno k zemi s uznalým „dobrý to bylo!“. A že to bylo i našemu Davidovi ku prospěchu. V kategorii ho na druhém místě předběhl Přéma, no ale 3. místem David S. určitě nepohrdal. Přemek si přivezl z MČR ze speciálů 3. místo. Jenom my si myslíme, že musí být u mistra světa vždycky posvícení. Třeboňští Šteflíci jsou všude, třeba i na druhém místě. V seniorských tulech týmů Won-Hyo odsunulo náš tým na třetí místo. Naši cvičili výborně. Když cvičili Třeboňáci, musela jsem pusu zavřít vědomě. Těm zpropadeným Jihočechům z východu se podařilo vtěsnat před náš tým i ve speciálních technikách a logicky zvítězit, když naši byli stříbrní. A někde v mezičase nám vyřadili tým z matsogi. Náš tým narazil na příštího vítěze soutěže příliš brzy. O Vendulu se pokoušely mrákoty, když viděla, že Honza K. ve wiryoku všechno rozmlátil, ale naprosto nepoučitelně nedodržoval postup, takže modrá je dobrá, ale ta se nekonala. Jak už jsem napsala, Verča D. se postarala v tulech 8.-5. kup o první zlato seniorek. Druhou získala Háňa (tam si taky zvykněte na jiné příjmení) ve wiryoku. Jitka brala bronz v tulu 3. místo. Historie se neptá. A tím jsme jednotlivkyně vyčerpali. Pro mě byl přestup do áček docela bolestný, narazila jsem na soupeřku s kladivy místo rukou. Nutno přiznat, že jsem se nenarodila ani pro matsogi. Její kouč mi zachránil život, taky jsem mu potom poděkovala. Abych byla spravedlivá, život se mi snažil zachránit i středový rozhodčí. Omlouvám se za to, že jsem ho jednou vylekala, protože se z podlah někdy sbírám i rychle a než se otočil, kde se válím, stála jsem za ním v postoji. Davidu B. děkuji za jeho názor (byl jedním z rozhodčích). Poslechla jsem si ho pozorně, protože měl pravdu. Ale po diskusi jsme se shodli, že když už člověk cvičí taekwon-do, má občas vyrazit na závody a třeba být opatrnější, ale když bude doma, vyroste z něj děsnej mistr světa co všemu rozumí, ale nic neumí a ještě to ani neví. Co se dá dělat, soupeřky budu muset ukecat a získat si svou beránčí povahou (samozřejmě že to je vtip). Ve wiryoku v týmech nám Hanka svou jedinečností vymlátila stříbro. Škoda, že jsme se jí nedokázaly ani přiblížit. V tulech seniorky týmy Tong-Il obsadil 2. místo. Ono nepotěší, když skončíte za týmem černých pásků bez choreografie. Nejdřív to bylo samozřejmě veliké zklamání. Nakonec asi všechny víme o tulu, do kterého jsme nešly 100% koncentrované. Je mi velikou, velikou ctí, že jsem byla členem takového týmu. Jeden z (našich) rozhodčích se vyjádřil, že ho mrazilo, když jsme nastupovaly. Od důstojně poraženého týmu jsem zaslechla, že tohle ještě neviděly. A když jsme šly finálové Chon-Ji, cítila jsem, že je to přesně ono. Je to moje archivní vzpomínka. Já vím, že budou holky souhlasit, že bylo veliké štěstí, že jsme měly v týmu Petru Ch., která už měla zkušenosti s týmy ze závodů a dala všemu základ (naučila nás např. pochodovat) a Vendule, na jejíž hlas asistentky trenéra jsme zvyklé (musela se naučit velet i sobě) a která měla zkušenost z posuzování týmů. Smála jsem se jí, že jako Králová nesoutěžila, ale teď je Simotová, tak musí. Pokud vím, Vendulka měla ten den více premiér. I třeba jako kouč. Nebo morální podpora. V jednu chvíli se účastník závodů natahoval na lavici pro krabičku na zuby. Vendulka automaticky uhnula, bylo jí jasné, že si chce sednout. Smála jsem se jí, že kdyby se natahoval pro tužku, věděla by přesně. Takže – vítej. Vím, že ti to bylo ku prospěchu nás všech. Verče děkuji za klid. Barča mi vyrazila dech, když jsem zjistila, že když bude členem týmu, tak pohoda, mistrovství republiky jako závodní premiéra není problém, ale do jednotlivců teda nejde. Většina lidí začíná závodit za jednotlivce v Kotěhůlkách. Díky, žes do toho taky šla. Myslím, že autor nápadu sám koukal, co pomohl stvořit (omlouvám se, pane trenére – a děkujeme za Váš čas pro korekce tulů). Z pohledu oddílu (a doufám, že i Kristýny) je veliká škoda, že na závody nedorazila (včas). Oddílu o jednu zlatou uteklo třetí místo. Je jasné, že Kristýna by zlato získala bez problému. Bezpečně ví, že kočkou se nedá vytřít a ani nebude jezdecká, a že třeba taky příště lépe zafungují oddíláci a přesvědčí Kristýnu, že na závody je třeba vyrazit nejlépe v pátek. Ušetří tím poplatky za doktory, veterináře a v neposlední řadě drsnější tréninky poté, co se Tong-Il na MČR nevejde na bednu. Ty drsnější tréninky asi nebudou pro Kristýnu problém, že? Jak už jsem zmínila, významná finále probíhala večer za přítomnosti kamery ČT4. I vedení naší federace z toho bylo docela nervózní, přece jen se jednalo o výrazné zviditelnění taekwon-da. Ale jak jsem napsala, např. komentář pana Vrábela byl perfektní. Výkony Tong-Iláků ve finále byly taky perfektní, což už jsem taky napsala. Ostatních samozřejmě taky. Pokud se jedná o matsogi, ve kterém třeba soutěží dva soutěžící z jednoho oddílu, je jasné, že nepůjdou do sebe tak tvrdě, zvlášť, když z „domova“ vědí, kdo je ten o něco lepší. Povzbuzování bylo třeba zažít. Povzbuzováni byli jak soutěžící, tak rozhodčí. Nemusím psát, že vybraní rozhodčí byli ti nejzkušenější. Byl zajištěn i doprovodný program tvořený jak ukázkami taekwon-da, tak i dalšími vystoupeními. Nebyla špatná, kamarádi kladně hodnotili hlavně to, že členky tanečního souboru nebyly děti. Večerní program začal Chon-Ji v podání černých pásků, kterých bylo opravdu hodně. Nástup zadních řad byl zvláštní, třeba to bylo pro oko kamery. Co zaujalo, byly výkony pánů Teslíka a Zámečníka. Další aktéři prominou, nerada přiznávám, že jsem si je nezapamatovala. Pan Zámečník nemá typicky sporťáckou figuru, kdo ho nezná, pozastavoval se nad tím, kam zvedne nohu. Pan Teslík měl velice hezky připravený skok s deskou přes různě vysoko stojící a klečící lidi v zelených šustkách, bylo to dotažené i barevně. Působivé i pro ty, kteří podobné veleskoky vídají, ale přes lidi v dobocích, kteří dohromady nevytvářejí tvar balistické křivky. Taky jsme viděli přerážení desek ve výskoku. Bylo trochu vidět, že držet dobře desky je kumšt. Pan Vrábel se zmínil, že by možná MČR příští rok pořádali Brňáci. Mezi lidmi to potěšeně zašumělo. I já jsem zašuměla. Naposledy to bylo prima. Tak tedy – Tong-Il obsadil na MČR 4. místo. Pokud se podíváte do výsledků, zjistíte, že naši závodníci získali spoustu stříbrných a bronzových medailí. Ale osm zlatých. Taky se nám hodně medailí nezapočítávalo vzhledem k málo obsazeným, zřejmě exotickým kategoriím. Historie se opravdu neptá. Jedno pozitivum bych měla – pohár pro nejlepšího seniora A náleží Janu Chaloupkovi ml. j.