Seminář začal v pátek právě v sedmnáct hodin. Když jsme si před seminářem kupovali s Honzou v Bille vodu, říkal, že to nemůžeme stihnout. No, měl pravdu. I tak tu vodu považuji za dobrou investici. Mě stála pozdní příchod, protože po minulých seminářích jsem doufala, že se ze dvou minut nestřílí. Prostě jsem se mistrovi osobně, úklonou a česky omluvila. Periferní vidění je ošemetná věc, ale podezírám našeho trenéra, že se v tu chvíli bavil. No, minimálně zdvořilost nás naučil moc hezky. Druhá věc, kterou jsem oslavila svůj pozdní příchod byl fakt, že jsem nemohla ovlivnit, kam si stoupnu. Takže i když jsem se po minulém semináři zařekla, že chci mít možnost opisovat od mě známých lidí, tak tohle předsevzetí jsem si musela odříct. Při rozcvičce jsem toho moc neslyšela, protože jsem od mistra stála přes celou tělocvičnu a v místnosti se zvuk různě odrážel, takže se stával nezřetelným, a ne vždy jsem viděla na mistra Hwanga. Do první řady jsem měla prima výhled na pana Vrábela. Nevím, jestli náhodou taky neopisoval, ale tři čtvrtě vteřiny při rozcvičce s mistrem Hwangem je zpoždění, které jsem si opravdu nemohla dovolit. Omlouvám se, že si beru do pusy i lidi mimo oddíl, ale zrovna u pana Vrábela jsem si jistá, že poznámku unese. Mistr Hwang nás po rozcvičce, která tentokrát nebyla okořeněná zábavičkou, a po cvičení kopů rozdělil do pěti skupin. Věnoval se dvěma skupinám (jedna skupina cvičila tuly, druhá se vydýchávala nebo si cvičila zatím sama) s tím, že ostatní nechal cvičit samotné a v případě potřeby jsme mohli za mistrem zajít a tuly konzultovat. Sám nás k tomu vyzval. Několikrát mezi skupinami prošel. Jsem si jistá, že by případné extempore viděl a zarazil ho. Výhodou (či nevýhodou) špičkových trenérů je fakt, že mají oči – ehm – všude. Když důkladně osprchoval hlavně tu jednu skupinu, měli jsme vytvořit dvojice a kopat nopi a další techniky ve výskoku. Protože jsem byla lichá, což při nácviku kopů zase tolik nevadilo, nedovedla jsem si moc představit, co tam asi tak budu předvádět sama. Adoptovali mě Petra Ch. s Bořkem, děkuji. Chvíli jsme skákali a kopali do lapy, pak jsme zjistili, že existuje kop, u kterého pokud bychom se ještě měli trefovat do lapy, tak bychom se nejspíš umlátili sami. Chvíli to tam vypadalo jak při nácviku skoků na ledě. Ne, teď jsem nepsala o černých páscích. Co se černých pásků týče, pochopila jsem, že průraznost technik je oproti té mé někde ale úplně jinde a že se musím ještě hodně, hodně učit. Těšila jsem se, že si tentokrát nebudu brát do pusy Zdeňka R., než jsem byla jemně upozorněna, že trénink tentokrát vedl mistr Hwang a – Tygr (velel jedné skupině, která čítala dvě duše). Mistr Hwang ukončil trénink úderem devatenácté hodiny. Ty dvě hodiny, které jsme v tělocvičně strávili, uběhly neskutečně rychle. j.