Ve dnech 1.-15.9.2011 se česká státní reprezentace zúčastnila Mistrovství světa konané v Korejské lidově demokratické republice (alias Severní Koree), kolébce moderního TKD. Tento výlet započal opravdovým zážitkem, kdy jsme cestu z Frankfurtu do Pekingu absolvovali v největším dopravním letadle, co v dnešní době létá. Let s Airbusem A380-800 společnosti Lufthansa byl naprosto pohodový a klidný (nebylo to jako přistání v Itálii na minulém ME). Po necelé 9,5 hodinové cestě jsme dosedli na moderní letiště v Pekingu, kde jsme museli projít x počtem různých kontrol, než jsme se dostali na čekání na let do Pyongyangu. Let trval sice okolo 2 hodin, ale byly to 2 hodiny strachu a napětí. Naštěstí jsme v pořádku dorazili. Letiště bylo „vtipné“ o velikosti Penny marketu, mobily zabaveny, kufry nedorazily. Tak by se dal charakterizovat první dojem z této republiky. Po odjezdu z letiště, stále bez kufrů a 35°C a 80% vlhkosti, následovala registrace a ubytování. Náš hotel se jmenoval Yanggakdo a tak nějak splňoval standard, na který jsme zvyklý z evropských hotelů. Stravování bylo prvních pár dní servírované, po začátku závodů formou bufetu. Někdy ale byl problém najít něco, z čeho by se dalo najíst. Jelikož každá výprava dostala své průvodce, kteří zajišťovali program, nebyli jsme ani my výjimkou. Korejské jméno bylo akceptováno pouze v případě slečny Li, mladý chlapík byl okamžitě přejmenován na „Pepu“. Oba uměli docela obstojně česky a tak jsme se i leccos dozvěděli. Během pár dní, které jsme měli mezi příletem a zahájením závodů jsme navštívili hrob Generála Choi Hong Hi, hrobku krále zakládajícího dynastii Koguryo, věž Juche, muzeum Koreje apod. Bylo to zajímavé. Samotné závody byly bohužel vzorem špatné organizace a nejdelších čekání. Na všechno se stále čekalo a nic nebylo včas. O samotných výsledcích tady asi psát nebudu, koho to zajímalo, sledoval dění na svazovém webu, kdo o této akci třeba nevěděl, stále tam výsledky najde. Každopádně jen v rychlosti, v tulech se bohužel nepovedlo a vypadl jsem ve druhém kole s ruským borcem, v sebeobraně jsme nepostoupili ze základní skupiny. Naštěstí, co se nepovedlo v individuálech, snad se vynahradilo v týmech. Tuly 3. místo (po diskutabilním výpadku s Tajikistánem, včetně výpadku proudu v hale), 3. místo silové přerážení a 1. místo ve speciálních technikách. V poslední jmenované disciplíně patří český tým opravdu ke špičce ve světě a již několik let tyto medaile získáváme. Díky těmto medailím se seniorský chlapecký tým, ve složení Aleš Vyzrál, Juraj Hasík, Roman Havlíček, Filip Gavlas, Jan Vrchovecký a má maličkost, stal nejúspěšnějším týmem soutěže. A to již podruhé v řadě. Po náročných soutěžních dnech jsme měli možnost zregenerovat také jeden den v Pekingu v Číně. Při té příležitosti jsme nemohli vynechat výlet na Velkou čínskou zeď. Jen kdyby byla lepší viditelnost. Dále jsme navštívili i jednu tržnici, kde jsme si nakoupili značkové oblečení za diskontní cenu a seniorský tým také „tradiční asijské obleky“, ve kterých jsme absolvovali celou cestu zpátky domů z Pekingu. Zážitků bylo opravdu plno, které by vydaly asi na celou knihu. Pár mých fotek můžete shlédnout na odkazu:
http://chajdik87.rajce.idnes.cz/MS_K.L.D.R._2011_Cina_1._-_14.9.2011/ Honza „Chajda“ Chaloupka