Třeboň Open 2010, 27.11.2010 Nemůžu si pomoct, mně prostě atmosféra sportovní haly v Třeboni sedí. Zpravidla do ní vstupuji s pocitem „dneska by to šlo“. V mém případě tedy ne nechat za sebou všechny soupeře, ale užít si taekwon-do, dobře si zasoutěžit a večer si říct, že tenhle den stál za to. Nějak jsem přepokládala, že když je Třeboň tak říkajíc za rohem, že vytáhne paty soutěžit víc Tong-Iláků. Je fakt, že některé z těch, co přijeli, jsem na závodech už dlouho neviděla a některou tvář jsem ještě neviděla (Viktor G., stříbro, tul junioři 8.-7. kup, gratulace). Ti z vás, kteří četli výsledky pozorně, si možná poklepou na čelo, protože náš oddíl byl opět zastoupen nejpočetněji, druhé nejpočetnější a domácí Won-Hyo dodalo o jednu duši méně. Medaile byly fakt hezký a vím jistě, že pár kamarádů potom litovalo. Doufám, že si budou svojí lítost pamatovat ještě v březnu. Netvrdím, že jsem čekala, že třeboňské závody budou „pouťák“, ale 251 závodníků z 25 oddílů, z ČR, SR a Běloruska na mě udělalo dojem. Z nutnosti se oprašovala angličtina, ruština a posunkovština. Jj, co všechno nevyřeší prostá vstřícnost. Musím říct, že na některé mimočeské techniky jsem dost koukala, cizinci zase koukali např. na bodování na speciálech. Rozhodčí se učili číst příjmení. I ta česká (že, Ivčo :o)). Nezmínila jsem, že vzhledem k tomu, že se jednalo o „Open“, účastnili se závodů i soutěžící registrovaní v Unii. A samozřejmě i jejich rozhodčí, kteří jsou zvyklí na trochu jiná pravidla. To taky bylo jedním z bodů ranní porady rozhodčích a vše se vyřešilo – troufám si tvrdit, že k plné spokojenosti všech – během pár minut. Stačila k tomu zase jenom ta vstřícnost. Šesté Pravidlo? :o) Když už jsem zmínila rozhodčí – velice často se stává, že je umožněno, aby taekwon-disté část dne rozhodcovali a část dne soutěžili. Pro zdravé seniory a i juniory, kteří nepůsobí v úzké pořadatelské a rozhodcovské špičce, je to zajímavá, i když dost perná alternativa. Z hlediska získávání zkušeností naprosto jedinečná. Sraz jsme měli v 7.30 hodin ve sportovní hale. Ráno bylo neskutečně mrazivé. Část lidí, kteří dorazili, si došla koupit do kiosku něco teplého a/nebo ranní vzpruhu. Ve vestibulu, kde jsme se začali shromažďovat, byl moc hezký plakát k této soutěži, který byl zároveň i kalendářem na rok 2011. Odolala jsem touze si ho stáhnout (když už stejně každý věděl, že jsou závody a druhý den by v hale postrádal význam). Mile mě překvapilo, když jsme tento povedený kalendář (ano, ten s Mračkem) dostali potom od trenéra místo diplomů (na druhou stranu, druhý by se taky hodil, že). Jakub G. přivezl autem putovní pohár, který Tong-Il loni vyhrál. Bylo by minimálně nezdvořilé trofej pro nejúspěšnější oddíl nechat „doma“, i když po závodech nezměnila přechodný pobyt. Nejsem si úplně jistá, v kolik hodin závody začaly, ale zpětně hodnoceno, byli jsme na závodech nastoupeni neskutečně brzy. Stihli jsme se v klidu zvážit, utáhnout uzly u krku a v pase a čekali, co bude. Ti starší se začali rozcvičovat, ti mladší se rozcvičili hrou na schovávanou. To jsem v tak málo členitém terénu dokázala ocenit. Jenom to kluci Vondřejcovi trochu nedomysleli, když neměli po nemoci běhat a pikolu si spolu s ostatními stanovili v patře nad hlavou svého tatínka. Mile mě žákovská skupina Tong-Iláků překvapila, za celou tu opravdu dlouhou dobu před začátkem závodů nedělali bugr, i když je fakt, že ho nedělali nikdy. A už k závodům. Chválení pokračuje. Roman V. jun. zvítězil ve své kategorii, ve které bylo 22 závodníků! Jedna výhra dělila od stupňů vítězů i jeho brášku Tomáše. Dobře se dívalo na stupně vítězů při vyhlašování kategorie junioři 8.-7. kup – první místo obsadil David P. (jeho druhé závody, viz MČR) a druhé místo Viktor G. (první závody). Na to, že mají kluci žluté pásky, se jednalo o velice pohledné tuly. „Malý“ Kuba Kolář (z tohohle označení tedy už definitivně vyrostl) vyhrál tul juniorů 2. až 1. kup. Věděli jste, že ty jeho letní nešťastné bolesti zad ho stály účast na ME? Ale nominace nepřekvapí, že? Tul juniorky 4.-3. kup vyhrála Verča Š. před třetí Péťou Sch. Jak tak koukám do výsledků, holky na sebe narazily zbytečně brzy. Sestra Péti, Ivča, nějakou Škopkovou V. nemusela řešit a svoji kategorii tul juniorky 2.-1. kup vyhrála. Honza K. byl v tulu druhý. No, umí být i první. Na wirok seniorů už jsem v hale nebyla a teď dost překvapeně koukám do výsledků. Nevidím ho na medailových pozicích. Na to se ho chci zeptat. Jestli už umí „postoj-test-postoj-ostrej-postoj“, tak mi není jasné, proč nestál na bedně, osmnáct konkurentů ho nemohlo zastavit. Technika a chuť přerazit desku to taky nebyla. Kuba Tomek byl v tulu senioři 4.-3. kup třetí. Trochu kazil Sonkalu fotku, asi jim došli v kategorii závodníci (viz výsledky). Když se podíváte na výsledky seniorů 2.-1. kup, tam Tong-Ilu nikdo fotku nekazil a ani nedošli závodníci. Ale zase se obávám, že možná došli oddíloví fotografové. Závodníci nám došli v kategorii senioři I.dan, ze čtyř na bedně byli tři soutěžící z Tong-Ilu. V kategorii II. Dan+ byl Chajda druhý. Jo, jenže v hvězdné konkurenci. Silnou konkurenci si nadělila Verča D. – v kategorii tul seniorky 8.-3. kup byla se zeleným páskem služebně nejmladší. Přes oslí můstek svůj tul pokazila a vzdala. Škoda, její rivalka o pár technik později zařadila do tulu něco jiného taky, ale sestavu dokončila. Nikdy jsem neviděla tolik závodníků pod metr soutěžit v matsogi. Přerostlý vlčák má hlavu výš. Svou houževnatostí, chutí vyhrát a schopností unést porážku nás zahanbovali. Pokud bych se za něco chtěla přimluvit, tak aby rodiče a trenéři zvážili, zda délka pásku pod kolena nemůže být dost nebezpečná. Nejen pro žáky. Krácení pásku je příšerná otrava, ale když pominu zafixování na místě nohou svou nebo cizí, člověku pak odpadají i problémy s vyšvihnutýma očima. Míra N. předvedl svoje zatím životní matsogi za podpory celého nezaneprázdněného Tong-Ilu. Nevýhra v zápase musela být velice těsná. Pokud vás na vítěze tipuje kouč soupeře, museli jste být dobří. Nekamenujte rozhodčí, nemuseli na bodovanou techniku vidět a nesměli ji třeba tím pádem posoudit. Počítají se bodované techniky, ne převaha nebo pocit převahy. Stejně to byl krásnej zápas. Jo, ještě má Míra taky stříbro z wiroku. Klouby dorostou. Verča Š. a Mirka M. v juniorských kategoriích matsogi braly bronzy. Naše seniory jsem soutěžit v matsogi neviděla, měla jsem vlastní starosti. Výsledky jsou super, Jungi zlato, Chajda další stříbro, Přemek další stříbro, Pepa a Kuba W. bronz. V průběhu závodů jsem koukla do pavouka ke svému matsogi (doporučuji si zkontrolovat kategorii, abyste na poslední zběsilou chvíli nezjistili, že si nemáte hlídat kategorii DO, ale NAD). Jo, v pohodě, měla jsem mít proti sobě soupeřku, která už mě znala z Nymburka a věděla, že mě mlátit je kontraproduktivní, že jsem neškodná a zbytečně by se unavila. No jo, ale pavoukovi někdo přeházel střeva, tak jsem přesvědčovala o tom, že závody jsou prima příležitost potrénovat, někoho jiného. Naštěstí soupeřka už měla čas si mě ohodnotit v tulech, tak neplýtvala energií a fakt jsem si moc prima vyzkoušela pár minut na špičkách s někým z jiného oddílu. Mirka to (laskavě) komentovala, že už toho dne viděla u lidí větší nasazení, ale dokázala pochopit, že se nechci nechat zabít. Verče D. děkuji za koučování. Co se speciálů týče, byla jsem hodně zvědavá na Romču H. Skákal super. Pak jim to do rozeskakování zvedli. Hodně lidí by tam bez brýlí nedohlédlo. S pravidly v ruce bych si vzpomněla na kolik. Zdálo se, že to vzdal, protože se skoro neodrazil. Samozřejmě jsem se zeptala, říkal, že se mu zvrtla noha. Chápu, na tatami je to hned. Z 16 lidí byl třetí. Přemek si vyskákal stříbro ve skutečné konkurenci dalších čtrnácti lidí. A pozor – Mirka vyhrála wirok juniorek, jediná přerazila. Prý byly desky nové a nepraskaly. Gratulace. Zajímavá shoda jmen, ve wiroku se za Tong-Il umístili Míra a Míra. Poděkování patří našemu trenérovi, který tentokrát vyřizoval i asi všechno oddílové papírování na závodech, Honzovi Š. coby koučovi, našim rozhodčím, rodičům žáčků, juniorů, i seniorů, kteří na závodech tráví spoustu času. A taky těm z nás, které jsme si zvykli oslovovat ať už s žádostí o radu nebo o pomoc. V tuto chvíli mě napadlo hned několik jmen, nebudu jmenovat, protože vím, že bych na někoho zapomněla – a to nechci. Ještě jednou vám díky j.