Jednalo se o náhradní termín semináře, v náhradním městě, v náhradní den, od 17 hodin a den před státním svátkem, kdy se spousta lidí vydávala domů a silnice podle toho vypadaly. Kdo mohl, nepřijel včas. No fuj, to je úvod. Nic co by taekwon-disté nedokázali pokořit. Kolem 17.10 hodin se začínalo. Chvilku po nástupu přijela ještě výprava z Velešína. Zařadila se dozadu. Pan velmist Hwang, vedoucí semináře, se smál, že jsme rozděleni do skupin. Za chvilku přiletěl ještě náš pan trenér MUDr. Kaňka. Soukromě se domnívám, že Velešíňanům parkoval autobus. Pan velmistr Hwang Ho Yong, IX. dan (X. neexistuje), přijel do Jižních Čech coby velmistr poprvé. Jeho jmenování jsme oslavili přesně jak jsem si myslela: prací. V 17:35 h se začal bavit. V 17:45 hod se smál. V 17:55 hodin jsem myslela, že ho smích roztrhne. Jenom mával rukou, usmíval se a opakoval, že to ještě nic není. Opravdu tam byly 2. kupy – VI. dan. Podotýkám, že jsme měli ještě celou hodinu před sebou. Nedělali jsme nic – fofrová rozcvička nejdřív sólo, potom ve dvojici, asi 80 panáků a šlo se dělat techniky nohama. Zase nejdřív sami a potom v páru. Udělali jsme normální krok + nějaký kop. V pohybu dopředu a dozadu. Jo a potom ještě dva kopy a 2 údery (tehdy někdy velmistrův úsměv gradoval). Nějak jsem nechytala, kdy velmistr Hwang říkal dollyo a kdy goro. Goro podle všeho řekl jen jednou. Pan velmistr opakovaně upozorňoval, že se zakláníme. Velmi kluzká podlaha naše technické nedostatky umocňovala (do doby než bylo požadováno mikulmio, skluz). Nejsem si jistá, co dostávalo většinu lidí z bot, ale zouvalo se nezvyklé množství lidí. Tentokrát bylo hodně diváků. Mě osobně při výkladu velmistra Hwanga rušilo rovnání malých rebelů než rebelie samotná. Pan velmistr to nijak nekomentoval a s výkladem počkal. I tentokrát pro nás měl zákeřnou otázku: „Střílíte?“ Divili jsme se všichni, ale poctivě čekali na vysvětlení – vysvětlil, že je rozdíl, jestli se střílí na stacionární terč (následoval nádherný opis slova terč) nebo jestli se cíl hýbe. A stejné je to s technikami v boji a s jejich nácvikem. To už neřekl, ale když budete chtít doma trénovat na partnerovi nebo sourozenci, nenažeňte ho do kouta. A jenom ukazoval, že se máme učit zacílit. Rozhodla jsem se, že na naší manažerce to praktikovat nebudu. Ve druhé části hodiny jsme se věnovali tulům od Toi-Gae. Pan velmistr Hwang s námi znovu prošel největší chyby. Začal hned u první techniky prvního tulu – na obyčejném bloku středního pásma v L postoji (niunja so an palmok kaunde yop makgi, pardóón). Po Choong-Moo jsme se rozdělili. Černé pásky trénoval velmistr Hwang, červené Čuty. Nic v tom nehledejte, byl na ráně a nikdo na něj neukazoval prstem. Výhodou bylo, že jsme necvičili jednotlivě, protože bychom se dobili, a taky, že Čuty dokázal v části tulů cvičit i počítat, i když ke konci už některé číslovky docela polykal. Na závěr ještě rychlý strečink a na úplný závěr společné foto s velmistrem Hwangem. Tentokrát nemyslím Tong-Ilu. Myslím Jihočechů. j.