Seminář vedený mistrem Hwang Ho Yongem, Velešín, 17.1.2011
„Hele, nevíš, nebude teď někdy seminář?“
„ Jo, dneska jsem se ptal trenéra, bude příští týden v pondělí nebo ve středu.“
Stačil jediný pohled do plánu směn na další týden, aby bylo jisté, že bude v pondělí. Ale znáte to – konec dobrý, všechno dobré! Na seminář je třeba se začít psychicky a fyzicky připravovat předem. Den před seminářem jsem se nedokázala přesvědčit, že dát si po víkendovém programu dva prima tréninky s MUDr. Kaňkou, v pondělí odjet na seminář s mistrem a v úterý si dát hodinu a půl v chráničích s naším trenérem, je optimální způsob, jak se ve fyzické pohodě dožít poloviny týdne. Netvrdím, že nejsem domácí a kancelářský typ. Zvlášť, když se to teď hodí. Roman Vondřejc byl tak laskavý, že přivezl foťák, pan Schacherle byl tak laskavý, že fotil (a část nás přivezl na seminář, děkujeme!) a mist Hwang byl tak laskavý, že s námi po tréninku pořídil skupinové foto. Roman tvrdí, že je z něj obrázky možné vymámit. Nicméně mailové adresy si vnutit nenechal, tak uvidíme, co u Vondřejců znamená „potom“. Trochu mě to děsí, protože už jsem Romana tohle slovo slyšela používat, když chtěli jeho synové lumpačit. Ukázalo se, že v tělocvičně je docela nacpaný rozvrh. Před námi něčí hodina, po nás něčí hodina. Doufám, že jsme panu Prokešovi s jeho oddílem nenarušili tréninkový plán, že jim neodpadl kvůli nám trénink. Ani nevím, v kolik jsme začali. V jednu chvíli tam nebyl nikdo, během chviličky tam byli všichni. Tradičně mistrova krátká rozcvička, potom se běhalo a jako hra bylo vytváření skupinek. Po deseti členech skupinky, což se ještě dalo, následoval úkol v podobě skupinky dvacetičlenné. No, málem to vyšlo. V jednu chvíli prostě vypukla anarchie a nezorganizované zbytky se rozeběhly na systematicky se tvořící skupinu a bylo slovíno. Jen Tygr stál dál nevzrušeně na místě a se svým výrazem vyhrazeným pro děti z mateřské školky sledoval dění. Za tenhle kousek klikovali spravedlivě všichni. Potom už začal trénink technik. Bylo to vůbec poprvé, co jsem si nestoupla natolik strategicky, abych mohla opisovat od trenéra. A to byla ta chyba. Taky to kolega komentoval tím, že když nevím, tak naprosto spolehlivě zvolím druhou možnost. Náš trenér nám sice taky v hodinách říká názvy technik v korejštině, ale (byť laskavý) rodilý mluvčí s přesvědčením že to dá přece rozum je něco trochu jiného a trenér nás rozmazluje názorným příkladem a občas i překladem do češtiny. (Teď tedy OPRAVDU doufám, že se v tomto ohledu nic nezmění.) Přece jen jsem se neúčastnila prvního semináře a začala jsem tušit, co se bude dít. Ale hlavologie je to pořád. Jak mistr Hwang zdůrazňuje, učí nás základní techniky. Dost precizně (jistě, a to ještě nic není). Názorně ukáže nejčastější chyby. Zastaví nás a zase ukáže další nebo tytéž nejčastější chyby. Mistr Hwang nás upozornil, že je třeba techniku cvičit i do různých směrů, nejen dopředu. A tu samou techniku třeba spojit do bloku (i stejných) technik. Myslím, že nám taky naznačil, že nás má taekwon-do bavit. Po přestávce jsme pokračovali nácvikem kopů. V jednu chvíli mistra rozesmál účastník semináře, když se zeptal, jestli kromě otoček o 180 stupňů může dělat taky otočky o 360 stupňů. Mistr pobaveně řekl „Víc takových“ a ano, mohl. Jak už jsem napsala, mistr Hwang popisoval celou řadu technik a s sebou domů jsem si přinesla spoustu „domácích úkolů“. Opravdu hodně zajímavý mi připadal výklad k bandae dollyo chagi. To už byl výklad k baletu nebo scénickému tanci. Ze semináře s mistrem Hwangem jsem si vzala i třeba věci k nápřahům, což se do nás snaží dostat náš trenér od samého začátku. Ale je zajímavé vnímat, co je pro oba vynikající trenéry důležité a kde se jejich techniky nejvíce setkávají. Pokud má zase někdo problém v poslední větě s tím, že je náš trenér zároveň žákem mistra Hwanga, tak opravdu nechápu proč. Ale abych se vrátila k tématu – i mistr Hwang říká, že jsme každý trochu jiný. Takže logicky každý klade důraz na trošičku jiné věci. Myslím, že mi rozumíte. Jsem ráda, že jsem si udělala čas. A že máme takovou příležitost učit se. j.
