Rozšiřující seminář pro rozhodčí, Třeboň, 22.-.24.1.2010 V mrazivých lednových dnech, kdy je zima snad i v tělocvičnách, uspořádal Svaz školení pro rozhodčí, kteří se již nějakou dobu aktivně věnují soudcování na našich závodech. Myslím, že se přece jen očekával větší zájem ze strany našich rozhodčích o možnost dále se vzdělávat a taky případnou možnost získat licenci C1. Možná ostatní čekají na reference prvních absolventů. A možná se tohoto semináře zúčastnili skutečně ti, co mají zájem se dále vzdělávat. Nejen absolvováním školení s rozhodčími se zkušenostmi z mezinárodních závodů, ale i předáváním zkušeností mezi sebou. Protože byl seminář zaměřen na praktickou stránku více než jindy, takových situací se vyskytlo nespočetně. Situace simulovali sami rozhodčí „a podle toho to taky vypadalo“. Po zkušenosti z jiného sportu si vážím toho, že máme ČESKÉ rozhodčí s takovými rozsáhlými zkušenostmi. Strávit půlku času posloucháním přednášejícího v angličtině a půlku času českým překladem je zajímavé možná první půlden, ale pak už má drtivá většina posluchačů pocit ztráty času a poslouchání toho samého pořád dokola. Na semináři jsem se ocitla omylem (znamenalo to projevit opatrný zájem a mít zabalený batůžek s plným vědomím, že zbytečně) a proto mi určitě hodně podstatného uniklo. Zkušení rozhodčí jsou jednoznačně někde úplně jinde. Ale něco prostě dokáže ocenit každý… … seminář – jak už bylo napsáno – vedli rozhodčí s četnými mezinárodními zkušenostmi: pánové Kaňka, Mácha a Vrábel, kteří se skvěle doplňovali. Projevovalo se to jednak tak, že byla výborná, uvolněná atmosféra, přednášející se zbytečně neopakovali a taky třídenní školení mělo svou logiku a řád, každá disciplína měla svůj vyhrazený čas. Myslím, že zejména při simulaci matsogi se ukázalo, že pokud by nás přednášející nevyhnali z tělocvičny vstříc teorii další sportovní disciplíny, měli by účastníci semináře v rukávech další a další vypozorované úskoky soutěžících. Asi nejzajímavější pro mě bylo, s jakým důrazem stále dokola školitelé zdůrazňovali procesy a u wiroku a tuk-gi absolutní nutnost si svolat před každou soutěží závodníky (vůbec nejlépe i s rozhodčími) a procesy zopakovat. A tak předejít protestům. Jakýmkoliv. Školitelé nijak zvlášť nezdůrazňovali detailní znalost pravidel. Předpokládali ji. Na tomhle semináři se nevyučovalo mačkání stopek. Tady se sami účastníci překvapovali nenápadně provedenými špeky. Michal překvapoval tehdy, když žádný nepředvedl. Náhodou přijeli rozhodčí „typově každý z jiného šuplíku“. Bylo obrovsky zajímavé vnímat jednotlivé disciplíny jejich viděním spravedlnosti. Jejich způsob sdělení názoru, zkušenosti. A to vše ve spojení se skutečně různými temperamenty. Co se stane, když jste z Tong-ilu a jste takovými akcemi neobouchaný? Zjistíte, že znáte minimálně jednoho přednášejícího. Zjistíte, že přijedete mezi prvními (protože pokud nepřijedete 30 minut před začátkem jako na závody, tak přijedete 15 minut před začátkem jako na trénink). Pokud tam nejste jenom vy, tedy Tong-iláci, je to malý zázrak. Skvělá příležitost si potykat s člověkem (výjimečně množné číslo od člověk) z jiného oddílu. Pravděpodobně najdete zamčenou místnost, kde se seminář koná. „Sezame, otevři se“, nestačí. Recepční o taekwondu slyší poprvé. Recepční neznají slovo seminář. Máte spoustu času najít automat na kávu i bez Tygra. Protože už jste slyšeli nejen o tae, kwon, ale i DO, v klidu se někam posadíte a počkáte, až přijde někdo, kdo zná heslo, taekwon-do, Váš oddíl a možná i Vás. j.