1. DÍL Ahoj vsichni,zdravim vas z Etiopie, oficialne jedne nejchudsich zemi na svete, ktera se ale v posledni dobe docela vzmaha. Navic je zeme, ktera asi jako 4. na svete jiz v roce 350 prijala diky krali Ezanovi krestanstvi a zaroven nikdy nebyla kolonizovana, na coz jsou Etiopane znacne hrdi.Jinak s Internetem to tu moc slavne neni. Bude tu nejde seznam.cz nebo je to tak straaaaasne pomale, ze by trpaslik vyrostl. Napsal sem vam uz vcera, ale po hodinovem marnem usili odesla email, jsem to vzdal. Takze dneska druhy pokus Ale od zacatku…Z Prahy jsme se dostali do Istanbulu s Turkish Airlines se zpozdenim, ale porad s dostatecnou rezervou na to, abychom stihli v klidu prestoupit na druhe letadlo do Addis Ababy. Aspon jsme nemuseli nikde cekat. Turkish Airlines nas mile prekvapili. Dokonaly servis, vyborne jidlo a pivo zdarma. Na vyber dansky Tuborg nebo turecky Efes, vsechno tretinky, ne jako evropske aerolinky, ktere maji 0.2 l a jeste se za to musi platit:-]. Oba lety probehly v pohode, Boeing 737-800 s vetsima mezerama na nohy i v Economy class, zadne turbulence, mimoradnosti, rutina. Akorat pristavat v pul druhe v noci v Addis Ababe neni uplne optimalni. Preci jenom sem mel v zive pameti, kdyz jsme tenkrat jeli o pul noci taxikem po nocnim Dilli a strachovali se, kam nas ta k….a taxikar zaveze, to same v roce 2006 v Tanzanii, kde jsme pristavali o pulnoci. Viza jsme si vyridili po priletu, trocha papirovani + 20 USD a Welcome to Ethiopia:-]. Vzhledem k okolnostem jsme se rozhodli pockat do svitani na letisti v restauraci. Byla to rehole, ale neusnuli jsme. Svitat zaclo v 6:10 a v 6:20 bylo v pohode videt. Jelikoz taxikar chtel za odvoz do centra 3x vetsi cenu, nez je obvykle, tak jsme sli pesky. Je to jen 5 km. Cestou jsme se stavili nejprve na somalske ambasade. Jelikoz jsme tam byli v 7:30 a uraduje se od 9:00, pockali jsme opreni o vrata ambasady, kde nas drimajici objevil somalsky konzul, kdyz chtel autem projet skrz branu. Ale byl v pohode, behem 20 minut jsme za 20 USD obdrzeli viza do Somalska {ze bych vam zapomnel rict, ze se tam chceme podivat??], jejich kancelar ze vseho nejvic pripominala dilnu na chalupe, akorat s tim rozdilem, ze tam maji poveseneho prezidenta. Teda jeho fotku;-]. Pote jsme pokracovali v pesim presunu na dzibutskou ambasadu, vyridit si viza do Dzibutska. Nemile nas prekvapili, protoze krome fotky, formulare, pasu a 40 USD chteli i papir z ceske ambasady, ze ty nase pasy jsou opravdu ceske. Marne jsme se snazili vysvetlit, ze jsou opravdu ceske, plati po celem svete a zadny papir mit nemusime. Odmitl nas s tim, ze tam nema ani UV lampu, ani ctecku ani PC, aby si nase pasy zkontroloval, takze bud mu ten papir prineseme nebo viza nedostaneme. Celkem jednoduche vyjednavani, zadne vyhra – vyhra. Nezbylo nam nic jineho, nez si vzit tago a dojet na ceskou ambasadu. Tady je nastesti strasne ochotna pani Korbelova, ktera nam papir na pockani vystavila {nebyli jsme prvni, koho tim Dzibutani zprudili}, takze v 11:28, 2 minuty pred zavirackou, jsme byli opet na Dzibutske ambasade. Tentokrat ok, vzali nam pasy, vyzvednuti druhy den po obede. A to jsme jeste na ceske ambsade stihli pred branou potkat Terezu Porybnou, ktera pracuje pro organizaci Clovek v tisni [byl o ni clanek na iDNES je to tak cca tyden zpatky] a domluvili s ni na patek navstevu etiopske skoly a meli jeden vystup s mistnim hlidacem, ktery nas nechal cekat venku. U nich je to normalni, ze tam ty vychrtliky pousti po jednom, ale dle mezinarodniho prava mame pristup na ambasadu nasi rodne zeme bez omezeni, nebot je to uzemi Ceske republiky. Teprve pani Korbelova mu to musela vysvetlit, jemu to bylo burt, proste jsme nevypadali dost cesky, tak jsme stali venku na ulici. Mimochodem mame ambsadu ve ctvrti, ktera i dle taxikaru neni uplne z nejbezpecnejsich, okradeni za dne jsou tu na dennim poradku. Ono vubec se tu citime vylozene jako mensina a nase bile ksichty budi pozornost vsude, kam vlezeme. Po ubytovani v Ras hotelu jsme ve Ct jeste stihli dojit koupit jizdenky na sobotu do Bahir Daru {menime plan, letenky do Lalibely byly beznadejne vyprodane}, dojit se podivat do Addis Ababa Museum, kde je popsana historie hlavniho mesta. Neni moc dlouha, pred 100 a trochu lety ho zalozil panovnik Menelik na zelene louce, samozrejme na popud manzelky, sam by se k tomu nikdy nemel. Ve meste samotnem neni jinak nic moc k videni. Vsude rostou betonova monstra, jsou rozbite, prasne a hlucne ulice, chodniky vesmes zadne, kdyz zaprsi, je vsude blato. Leseni je tu zasadne drevene, z eukalyptu, ktere sice rychle rostou, ale hodne vycerpavaji pudu. Bezpecnost prace nulova, na to leseni by se bal i cviceny oragutan. Oni z neho dokazi stavet, stukovat, malovat…zrejme jim chybi pud sebezachovy. Po tomto muzeu jsme jeste pesky vyrazili napric mestem k National Museum, kde jsou ulozene kosterni pozustatky Lucy a Selama, dvou nejsarsich predchudcu cloveka, ktere se zatim podarilo objevit. Jsou cca 3,5 mil. let stare a ja osobne bych je nerozeznal od tech, ktere jsou stare jen 5 let:-]. Musim uznat, ze archelogove ale odvedli kus prace, kdyz jsme videli, v jake pustine v oblasti Danakil a Afar pracovali, tak vsechna cest, tam se i velbloudi boji, jaky je tam vedro a sucho. Jinak cenova hladina v Etiopii neni spatna. Ubytovani je za 32 USD za dvouluzak, vlastni social + TV + snidane. Vecere stoji 35 – 50 birru, pivo v hospode 8 – 15 birru, znamka do Evropy 3.60 birru, pohled 3 birry, vstupne do muzei 10 birru. 1 birr neboli 1 ETB je na nase cca 1,50 CZK. Ve Ct vecer jsme vytuhli celkem brzo, protoze jsme od stredy rana nespali a behem Ct nachodili 23 km. Kdyz jsme u tech dnu a datumu…Etiopie nezavedla nas standardni kalendar, ale jedou si porad podle sveho, takze v soucasne dobe jsou o 7 let a 8 mesicu pozadu proti nam. Dnes mame sobotu 20.3.2010 {vsechno nejlepsi Pepovi ke vcerejsimu svatku:-}, ale v Etiopii je 11. cervence 2003. Trosku bordel. Akorat na letistich a u firem, ktere spolupracuji se zahranicim se jede na nas kalendar. To same maji s casem. Hodiny tu nezacinaji o pulnoci 00:00, ale v 06:00 rano, kdy oni maji jakoby pulnoc, tedy 00:00. Vcera rano jsme se v klidu nasnidali na hotelu, opet byla placka injara. To je mistni specialita a casto jedine jidlo domorodcu. Je to nakysla houbovita placka, ktera se rozprostre na talir velikosti dvou nasich taliru na pizzu, a na tu placku vam naleji omacky, zeleniny a maso, co si reknete. Pribor tu nemaji, ji se to rukama, utrhavate si kus placky a nabirate calamadu a maso. Co se tyka piva, tak bez reklamaci..spousty druhu, navic dobrych a levnych:-].Po snidani nasledovala navsteva hlavni posty kvuli znamkam, potom jsme se hrabali v jednom obchode v osatce s mincema z celeho sveta, abychom cestou zpet navstivili Narodni banku Etiopie. Vetrel sem se tam, protoze se mi libil plakat, ktery visel v normalni komerci bance {jsou na nem etiopske bankovky a jejich ochranne prvky], ale odmitli mi ho dat, at si pry dojdu do narodni banky. Tak jsme si dosli. Chvilku zebrani a vysvetlovani, ale nakonec nam dva plakatky dali, tak se s nima ted budeme tahat. Odpoledne jsme meli domluvenej sraz s Terezou, nasli jsme na okraji Addis Abeby sidlo organizace Clovek v tisni a dali jim veci, co jsme vezli pro deti [asi 4 kopacaky, pumpicku, hafo propisek, tuzek…]. Zato nas pak vzali do normalni etiopske skoly do bezneho vyucovani. Samozrejme jsme tam vzbudili velky rozruch, moc bilych tam nechodi. Musim ale uznat, ze etiopske deti se fakt snazi neco naucit, navic holky nam prisli aktivnejsi nez kluci. Do trid je sice zahaneji skolnici s rakoskou nebo gumovou hadici, ale jinak ve tride je panem ucitel. A to ma tridu o 30 – 40 zacich. Uci se tu od prvni tridy anglictina, od 4. tridy uz v ni jedou nektere predmety a od 7. tridy je veskere vyucovani v anglictine. Proto tu neni zadny problem se domluvit, ackoliv neumime ani slove amharsky nebo tigrijsky. Vetsina lidi ovlada zaklady AJ, z mladych potom uz skoro vsichni. Skolaci nosi povinne uniformy, ta skola kde jsme byli je mela v barve fialove. Jinak Clovek v tisni se v Addis Ababe venuje predevsim vzdelavani ucitelu a jejich dalsimu rozvoji, mimo Addis Ababu ma ale cca 20 skol, ktere pomahal zalozit a zajistuje jejich provoz.
Po navsteve skoly jsme si dojeli pro nase pasy na Dzibutskou ambasadu, pro zmenu nas nechteli pustit dovnitr, ze zrovna ji, at prijdeme v pondeli v 9 rano. Zretelne, cesky a nahlas jsme jim rekli, ze se asi posr….i, stacilo ztropit trosku hluku a misto neprijemneho hlidace prisel nejaky urednik, ktery nas pustil dovnitr. Vyzvednuti pasu pak byla otazka 30 vterin. Cestou do centra jsme se jeste staveli v Muzeu teroru. Opakovalo se tam neco podobneho, co jsme loni videli v kambodzskem Tuol Slengu. V roce 1974 byla vojenskou chuntou svrzena vlada cisare Hale Selasieho a te doby to slo z kopce. Nasledovalo obdobi teroru, zatykani, muceni {opet nam zname vytrhavani nehtu, urezavani bradavek, topeni nebo vareni v oleji}. Vyslechnuvsi a priznavsivsi se lide byli opet odvazeni na Killing Fields za mestem, postrileni a zahrabani do masovych hrobu. Timto zpusobem junta zredukovala populaci cca o 1 milion, ale nikdo to nevi presne, zaznamy nejsou. Do toho prisly jeste v 70. a 80. letech 2 hladomory, ktere pokazde populaci Etiopie zredukovaly o 2 – 3 miliony. Cesi tu jsou dobre znami, spolu s Ruskem a Kubou jsme jim dodavali poradce, vojaky, tanky, samopaly, munici. Nebylo to zrovna nic, na co bychom mohli byt nejak extra hrdi, to spis jsme ted na ty skoly a projekty, co se tu snazi rozjet a udrzet Clovek v tisni. Po teto depresivni navsteve jsme zasli do venkovni restaurace u vlakoveho nadrazi na 2 toceny. Na nadrazi jsme byli taky, ale bohuzel z nej uz 4 roky nic nejezdi. Pred 4 lety tu Cinane staveli silnicni obchvaty kolem Addis Ababy. Koleje jim tam vadily, tak je vytrhali, ale uz nejak zapomenli dat zpatky nebo postavit most nebo tunel. A tak vlaky proste prestaly do hlavniho mesta Etiopie jezdit:-].V Addis Ababe jsme byli 2.500 m.n.m, krasne teplo, ze i vecer se da chodit v tricku, pres den na slunicku je vedro, nastesti oba dny bylo celkem pod mrakem, jednou i poradne prselo. Zatim musim zaklepat, meli jsme stesti na same super ochotne a mile Etiopany. Silnicni provoz je tu stejne chaoticky, jako v podobnych zemi na svete. Napr. na Meskale square {mistni velke namesti} se sbiha celkem 6 nekolika proudoudych silnic, aby vytvorili obri 16ti prodovou krizovatku. Jsou tam jedine semafory, kteryma se stejne nikdo moc neridi, ale presto dopraa nestoji a ridici jaksi intuitivne vytvareji obri megazipove pravidlo, ktere je vzdy bezpecne provede krizovatkou. Jinak chodec tu zadna prava nema. Jeho povinnosti je akorat co nejmene prekazet silnicnimu provozu. Proto tu ani svetla pro chodce nefunguji, kazdy musi prechazet jak umi, aby stihnul uskocit pred jedoucim autem, klasika:-}.Dneska rano jsme meli brzkeho budicka ve 04:30. V 5 jsme byli jiz na autobusaku a v 6 rano vyrazel bus spolecnosti Selam na svou celodenni pout do Bahir Daru, ktery je vzdaleny cca 600 km. Jizdenka stala 170 ETB, coz je na nase 225 CZK. Da se poridit i za polovinu, ale pojedete to 2-3 dny. My jsme se nejdriv divili, kdyz jsme videli nas bus. Pripomina autobus na offroadovem podvozku. Podlaha zacina tak v urovni kolen, za pneumatiky by se nemusel stydet traktor. Pokud si v zadni casti sednete na paty, muzete se pod zadni cast busu klidne vsede schovat, tak je vysoko. Ze se to hodi jsme pochopili cca po 2 hodinach jizdy za Addis Ababou. Dostali jsme se do megazacpy, protoze se sesunul kus silnice. Buldozer uz mezitim stihnul odstranit kameni, ale jak v noci prselo, tak to blato rozmeklo a auta a nakladaky v tom nejuzsim zapadli. Nas ridic odvedl kus poctive prace, kdyz tim proklouzal "bez ztraty kyticky" a my pochopili, na co je dulezite mit autobus na vysokem podvozku a s pneumatikami z bagru. Samotna jizda pekna, zatacky, prekonavani hrebenu, sjezd serpentinami k soutesce Modreho Nilu, pres ktery v roce 2000 Japonci postavili novy most a nasledne stoupani na nahorni plosinu, proste panoramata. Jizda potom pres plosinu nuda, proste jste uprostred niceho. Co nas prekvapilo…jednak ze prvni zastavka na zachod byla asi po 6ti hodinach jizdy a druha, ze pri teto "curaci" pauze, kdy ridic zastavil opravdu uprostred niceho, se behem vas najednou objevilo hejno etiopskych deti. Vubec jsme nechapali, kde se tam vzali, videt bylo kilometry daleko, najednou tam proste byli. Oni vubec tu hodne behaji i chodi, casto jsme je videli podel silnice nebo pres kamenne kopce, jen naboso, s hulkou a satkem si to supajdi od nikud nikam. Pak nemaj vyhravat olympiady:-].Okolo pul pate jsme prijeli do Bahir Daru a nasli si ubytovani. Odtud chceme delat vylety ke klasterum na jezere Tana a k vodopadum na Modrem Nilu. Dusno, vedro, pod mrakem, nadmorska vyska "jen" 1880 m.n.m.Mejte se, zdraviHonzaPS: Pro taekwondisty jedna zajimava vec – maji tu stejny zpusob zdraveni a podavani ruky, jako je v taekwondu. Pry to ale nema s Koreou nic spolecnoho, vyvinulo se to tu jaksi samo:-) 2. DÍL Ahojky vsichni,moc dekuju za maily, precetl sem je poctive vsechny, omlouvam se, ze sem spouste vas vubec neodpovedel, ale neda se to stihat. Nekdy to vypada, ze i elektronickou postu tu mezi mesty prenaseji etiopsti bezci:-].V nedeli jsme rano vstavali brzy. Ne ze bychom chteli, ale kus od nas je mesita, ranni salam alejkum nas probralo v 5 rano. V pul devate uz jsme byli na nadrazi a shaneli bus do vesnice Tis Isat, ktera lezi asi 35 km jizne od Bahir Daru a nachazeji se tam vodopady na Modrem Nilu. Puvodne to vypadalo, ze bychom mohli jet spolecne v pronajatem minivanu se 4 Nemci a 3 Izraelkama [prvni belosi, co jsme tu na ceste potkali], ale celkem trapne tam porad s mistnim ridicem smlouvali cenu o 5 Birru [7.50 CZK] dolu, az nas to s Honzou prestalo bavit a jeli jsme normalnim public busem. My to meli za 10 Birru, oni za 25 Birru a prijeli sme k vodopadum nastejne. Kdyz v Lonely planet psali, ze cesta k vodopadum je skutecne "hrbolata", tak nekecali. Skoro hodinu jsme nadskakovali vzadu na zadni petce, kde nas sedelo 6 + 1 dite na kline. S detma je to tu zajimavy…nevideli jsme tu ani jeden jedinej kocarek. Matky nosi deti zasadne v satku na zadech, i s nima okopavaji na poli, chodi nakupovat. Jakmile dite trosku povyroste, nauci ho behat a uz beha s nima. Vesnice Tis Isat je mala prdelka. Jedina zajimavost je tu vodni elektrarna, most ze 16. stoleti, ktery tu postavili Portugalci a ktery stoji dodnes a zminovane vodopady. Samostna vesnice je opravdu real Africa. Spinava, zaprasena, chatrce ze dreva oplaceneho hlinou nebo kravincema. Kdyz je sucho, vsude se vam prasi. Kdyz prsi, vsude tece cervene bahno. Mistni chodi bosi, otrhani, spinavi, zakladnim vybavenim je hul na odhaneni dobytka a opirani se. Nejvic nas asi dostalo, kdyz k nam prisli zebrat male deti. Ze chteji vsechno mozne jsme zvykli, dostavaji od nas propisky, kapesniky, [bonbony ne, kazi se jim pak zuby] sem tam nejakou tu Birrku. Tyhle deti ale chtely pitnou vodu,kterou videli priplou na nasich baglech. Tomu rikam mit se opravdu spatne a bejt v krizi:-[. Jednu z tech dvou, co jsme meli jsme jim dali, i kdyz jejich problem to nevyresi, jen oddali. Pokud nekdo mate kontakty na Stranu zelenych, muzete jim to preposlat. Tady lidi ziji opravdu v souladu s prirodou. A kdyz priroda neda, tak se i umira:-[. Tady by se mohli angazovat az az, tady jejich pomoc opravdu potrebuji.Samotne vodopady a koryto Modreho Nilu je naprosto super. Sice jsme tu v obdobi sucha, takze nejsou tak mohutne, ale i tak to stoji za to. Dali jsme si v polednim vedru takovy maly pochodak, cca 5 km, nadherne panoramata. Modry Nil, ktery vyteka z jezera Tana, aby se o par set km dal spojil s Bilym Nilem a pres Sudan dotekl az do Egypta, tu tvori nekolik 45 m vysokych vodopadu, pod kterym je jezirko, kde se Ti odvaznejsi i koupali. My ne. Vazime si ceskeho zdravotnictvi, nasich ockovani a i kdyz je to tekouci voda, tedy relativne bezpecna, tak nas mistni neukecali:-]. Lodkou jsme se pak pres Modry Nil preplavili zpatky a chytli si minibusik do Bahir Daru. Tady jsme nasli restauraci, kde meli tocene pivo St. George Beer. Tretinka stoji 6 Birru, tedy 9 CZK, to ujde:-]]].V pondeli jsme si udelali vylet po jezere Tana. Pronajali jsme si lodku s mistnim lodivodem, aby nas povozil po jezere a po klasterech, ktere jsou na ostruvcich a na brezich. Byl to vylet asi na 6 hodin a byli jsme s z nej pekne rozhoupani, byli trosku vlnky. Prvni klaster byl Jesus Istos, malinkej, zrovna v rekonstrukci. Jedina zajimava vec byla, ze sem si tam o vetev nejakeho tvrdeho stromu trosku "rozcisnul" kuzi na cele. Kupodivu ani jeden z nas nemel desinfekci. Proc ji taky tahat na vylety, kdyz ji muzete mit na hotelu v krosne, ne?:-]. Stejnou sluzbu prokazala slivovice. Ta ma tu vyhodu, ze krome desinfikovani se da i pit, coz se o peroxidu vodiku rict neda:-]. Pouceni pro priste…nebrat peroxid a vzit 3x tolik spiritusu:-].Druhej klaster byl Kebran Gabriel [do vsech je vzdy vstup 50 Birr] a byl fakt peknej. Ne tou stavbou, ta je taky v rekonstrukci, ale ze nas pak mnisi vzali do malinkeho muzea, ktere stoji opodal a tady nam ukazali a i jsme si mohli sahnout na jejich kreslene a psane kroniky. Ta nejstarsi pochazela ze 16. stoleti, sila. U nas by kvuli tomu sberatele vrazdili, tam to lezi v muzeiicku v kredenci za sklem. Stejne tak koruny kralu, ktere tu maji. Cela zlata teda nebyla, ale pozlacena jo. Ta nejstarsi byla z roku 1305. U nas v muzeu by takovou vzacnost asi ani nevystavovali v obave, aby ji nekdo neukradl nebo se na svetle nevysisovala:-]. Tech kronik, korun a svatych krizu tam meli desitky. Zadny alarm, jen petlice na dverich. Treti klaster byl Ura Kidane Meret na poloosrove Zege. Byl asi z nich nejvetsi, opet kruhova stavba, uvnitr ktere je pomalovana ctvercova mistnost. Malby jsou delany na platno a nasledne nalepeny na zed a zobrazuje se na nich nejcasteji zivot a smrt Jezise Krista, boj sv. Jiri s Drakem a sv. Gabriel s Pannou Marii. Opet se tu stavelo o 106. Tady uz zrusili diskriminaci zen a zavedli rovnopravnost…od vody tahaji na zadech velke sutry na stavbu jak muzi tak zeny:-]]]. Jinak v nekterych klaster porad plati zakaz vstupu zen, jak mistnich, tak turistek, takze maji smolicka:-]. Asi by rozptylovali mnichi a privadeli je na hrisne myslenky:-].Ctvrty klaster byl Azuwa Maryam a co nas u nej na prvni pohled upoutalo, byla velka solarni elektrarna. Jojo, uz to dorazilo az sem. Ptali jsme se na to, Cinani tam vykaceli plochu asi jako pul fotbaloveho stadionu, postavili panely a vysilac na mobil. Ze je klaster 20 m za zdi vubec nevadi. V klastere zase pekne malby, dovnitr do ctvercove mistnosti nas opet nepustili, pry tam smi jen ti nejlepsi mnichove. Ostatne podle legendy je v nekterem z techto klasteru ukryta i Archa umluvy, kterou prinesl Mojzis z Olivetske hory.Pak bylo na rade jenom usti Modreho Nilu, kde jsme se mrkli na povalujiciho se hrocha, ale jen z dalky, i misti z nich maji respekt. Ne nadarmo to jsou, spolu s buvoli, nejvetsi zabijaci v Africe. Kdyz teda pominu malarii, tyfus, choleru, ebolu, horecku dengue, horecku z udoli Rift a dalsich asi 47 nemoci a 125 parazitu, ktere tu maji:-]]. Pak uz byl na rade jen posledni klasterik Debre Maryam, tam uz jsme ani nesli dovnitr a navrat do Bahir Daru. A vecer poradna vecere. Mistni jidlo tu stoji v pekne restauraci mezi 20 – 40 Birry, coz je na nase 30 – 60 CZK.Dneska rano [utery] jsme v 8 opustili v minivanu Bahir Dar, aby nas o 4 hodiny pozdeji a 200 km severneji vylozil v Gondaru [2200 m.n.m]. Navstivili jsme mistni hrad, ktery je tusim take ze 16. stoleti a je faaakt rozsahlej. I nam pres poledne zaprselo, takze prach na ulicich se zmenil v pekne blaticko, lahudka. Ted jsme nasli internet, kterej se tvari rychle, tak vam zkousime psat:-].Ceho je tady opravdu hodne, jsou stare dobre Lady. To jsou neznicitelna auta a tady z velke casi pusobi jako taxiky. Taxiky i tuktuky a minibusiky tu maji jednotnou bilomodrou upravu, takze se hned zorientujete. Jinak na autobusaku neni problem najit spravny bus. Jen ze sebe vymacknete, kam chcete jet a nahaneci uz si vas tam dovedou a posadi. Velkou sluzbu nam prokazuji i plastenky na batohy od Hudyho, primarne urcene proti desti, tady funguji proti prachu a spine, jelikoz vase batohy cestuji na strese busu, minimavu. Ted mame pred sebou presun do Lalibely. Je to asi 400 km, bud se tam da 30 minut letet za cca 120 USD nebo 2 dny jet za nejakych 120 Birr. Takze jedeme busem:-]]]Mejte se, zdraviHonza 3. DÍL Ahoj vsichni, hlasim se pro zmenu uz zase z Addis Abeby, sekame kilometry, resp. stovky kilometru jak Bata cvicky:-].Z Gondaru jsme vyrazili ve stredu 24.3. Rano jsme si dali pochod nocnim mestem. Neni tu zadne verejne osvetleni, takze s celovkama kluseme k autobusaku. Cernocha v te tme uvidite, az kdyz do nej vrazite nebo se na vas zazubi. Bus jede v 5.30 rano, autobusak otvira v 5.00. Jelikoz jsme byli pouceni, jak to tu chodi a ze v tech 5, jakmile se otevrou brany nadrazi, tak se nekolik set lidi vevali dovnitr a bezi ke svym busum, aby urvali nejaka mista, tak jsme prisli chvili pred patou a podplatili strazneho, aby nas pustil dovnitr. Je to sice necestne a nesportovni, ale neni zbyti. V te tme bychom v souboji s mistnima nemeli sanci, busy jsou navic popsane jenom v mistnim jazyce. Takhle jsme si v klidu vybrali nejlepsi mista a pockali na dalsi lidi. Planovanej odjezd byl sice v 5.30, ale v realu jsme odjeli az v 6.40, cekalo se na zaplneni busu a potom se bus musel promotat ranni zacpou. Cesta v pohode, akorat to neni nic pro "pocuranky" nebo "prostatiky". Do busu jsme sedli v 5 rano a prvni a zaroven posledni zastavku udelel ridic v 11.15. Jinak jel nonstop jak sroub. Zachod tu of course neni. Po male zastavce jsme pokracovali dal, cesta tu vede v nejakych 3 – 3.5 km nad morem, byli nadherny panoramata, ale ridic nam kupodivu nechtel zastavit, tak mame jen par fotek z busu. Jinak se tu stavi nova asfaltka, fakt super, dalo by se na ni klidne jet v in-linech. Stavi to tu Cinani, vsude vidime cinske bagry, grejdry a finisery, pokladajici koberec. Mistama je sice jeste porad sterkopisek, ale tim tempem, co jsme videli, to maji do pristi stredy hotove:-]]. V 15.00 jsme byli v Gasheme, cca 225 km od Gondaru. Tam nam sice tvrdili, ze tu budeme muset prespat, ale nemuseli jsme. Cekal tu malej roztriskanej busik, kterej jsme stihli. Jizda z Gashemy do Lalibely byla "zazivna". V podstate jsme si pripadali, jak kdyz sedime v obrovskym vibratoru. Vsechno se traslo a vibrovalo, plechy, sklo, sedacky, cestujici. Ono ta cesta je dost desna, jen kameny a sotolina. Vsak taky tech 64 km do Lalibely jel ten busik pres 2,5 hodiny. Na poslednich 20 km [napojuje se tam cesta od letiste] byl sice asfalt, ale uz hodne starej. Jizda po nem pripominala D1 do Brna, pravej pruh, tzn. jak jizda po prazcich. Vsak take doslo na blinkani. Ne teda nase, ale mistni to nejak spatne snasi. Takovy blici komanda jako v Maroku to sice nebyly, ale pani vedle nas pres ulicku si pekne ublinkla. Prijezd do mesta i hledani ubytovani v pohode. Lalibela lezi 2.612 m.n.m., je to zna, ze tu cloveku redi vzduch:-].Ve ctvtek jsme si dali dopoledne prohlidku skalnich chramu v Lalibele, ktere pochazeji z nejakeho 7 – 12 stoleti n.l.. Je to uzasne misto, podobne skalni Petre v Jordansku. Pokud ma nekdo zajem, tady je odkaz www.lalibelachurches.com. Prolezli jsme to s pruvodcem, ktery se k nam vetrel uz v buse. Ale zase nam ukazal mista, kam bychom se sami nedostali. Meli jsme moznost navstivit vsechny chramy, leckde nam i domluvil s knezima [on studuje take na kneze], ze nam prinesli ukazat zlate krize, ktere tu opecovavaji. Meli jsme moznost videt a i vyfotit si celkem 4. Vsechny byly stare 800 – 900 let, neuveritelne. Sahat jsme na ne nesmeli, protoze jsou pro ne posvatne. Ale nechali nas v klidu listovat jejich kronikou na osli nebo kozi kuzi, kronika pochazi ze 16. stoleti a opet se tyka nabozenstvi a Kristova zivota. Odpoledne jsme si dali vyslap ke kostelu Ashetan Maryam, ktery lezi asi 7 km od Lalibely, a hlavne jeste o 500 vys [3.100 m.n.m]. Po prvnim kilometru jsme mysleli, ze vyplivneme plice, dame mu vsechny prachy a nechame se hodit do udoli. Cca na kazde dva delkove metry jsme nastoupali jeden vyskovy. Kdyz jsme se asi po hodine dostali na nahorni plosinu, byli jsme ale odmeneni nadhernym vyhledem na cele okolni hory. A jeste vetsi radost nam udelala mala holcicka, ktera buh vi odkud prinesla 2 vychlazene Pepsi a chtela za ne jen 10 Birru [normalni cena ve meste]. Dali bysme ji klidne trojnasobek. Jinak mistni a i nas pruvodce vubec nepili, nejedli, nepotili se. Proste jenom sel. Asi jsou zivi jen ze vzdusne vlkostli. Vubec bychom se nedivili. Mistni oslici a kozy jsou tu zase zvykli spasat prach a kameny, protoze jinak tu neni nic [je pred obdobim destu], co by se dalo dat do zaludku:-]. Do kopce nas predbihali i deti nebo pak s asi 20ti kilovym pyltem zrni. Proste nuly. A oni jdou a jdou. Porad stejne dlouhym krokem do kopce i na rovine. Vsak jsou tu taky vsichni jako tycky, problemy s obezitou tu zatim nemaji. Z nahorni plosiny ut to bylo asi jen pul hodinka do mirneho kopecka a pak opet zaverecne stoupani. Ale ty panorama staly za to. Cestou zpatky jsme se trosku pohadali s nasim pruvodcem, protoze si sam od sebe navysil odmenu pro sebe o 100 Birru [150 CZK]. Nedali jsme mu to, dohodoa je dohoda, nemel kecat, takze celou cestu dolu jsme meli "tichou domacnost". Aspon jsme si mohli v klidu vychutnat krasu hor, cestou nahoru nam do toho furt krafal a posmival se, jak se loudame.V patek jsme vstali docela pozde. Mohla za to vecerni pivni pitka s panem domacim z guesthousu. Zacalo to celkem nevinne, ale koncili jsme asi ve 2 rano. Panacek se celkem rozpovidal, dozvedeli jsme se o nem, ze krome toho, ze ma dum ve meste, 3 bratry a 2 sestry, tak taky jeden cas sedel, protoze autem srazil 3letou holcicku. Na jeho obhajobu…pokud vam na mistni silnici neco vbehne pred auto, tak nemate sanci to v tom prachu a kameni ubrzit. A jelikoz na jedne strane je skala a na druhe propast, neni moc na vyber, pokud se nechcete zabit i s tema lidma, co vezete. Krome vezeni jeste rodine te holcicky musel zaplatit odskodne 270.000 Birru [cca 400.000 CZK] a donutili ho prodat to auto. Shodou okolnosti zrovna ted vyrazi koupit novy minivan do Dubaje. Zatimco v Etiopii stoji takova dodavka pro 10 lidi okolo 300.000 Birru [450.000 CZK], v Dubaji ji poridi i s dopravou do 7.000 USD [140.000 CZK]. Pak si jeste postezoval, jak ta mlada generace vubec nechce pracovat a jenom by cumela na TV, mela nejnovejsi mobily a zvykala kat [chat]. To je opojna rostlina podobna jihoamericke koce, ktera zpusobuje stavy podobne opilosti. Na potvrzeni jeho slov pritahla particka mistnich, radne "sezvejkanych". Jinak s tou mladou generaci mel tak trochu urcite pravdu, protoze kamkoliv prijedem, vsude jsou particky posedavajicich typku, jak rika kamarad Petr S., tzv. "zevlu". Jen tak vas okukujou a koukaji, kde by vas na necem natahli nebo vam neco prodali draz. Prikladem muze byt jizdenka z Gashemy do Lalibely, ktera mistni stoji 20 Birr, nas stala 75 Birr. Nebo pivo v hospode. Mistni plati 7 Birr, nam ten smejd uctoval 10 Birr. Dobry bylo, ze kdyz jsme se sezmaili s panem domacim, tak posilal pro pivo nocniho hlidace z guesthousu a meli jsme to levnejsi:-]]]. Jinak ten hlidac spal v takove boude z plechu, ze na chalupe bych do toho nedal ani kraliky, jak to bylo odporne. Chudak kluk.Odpoledne jsme si dali jeste jednou prohlidku skalnich chramu v Lalibele, kdyz uz jsme meli tu vstupenku. Ta krome toho, ze stoji zcela nekrestanskych 450 CZK, tak plati 4 dny. Znovu jsme si to v klidu cele prosli. Jedinym zpestrenim bylo, ze v tajnem tunelu z jednoho chramu do druheho sem si nevsimnul vycnivajiciho kamene [koukal sem celovkou na strop, abych si neurazil hlavu] a vrazil do nej koleme. Dalsi krvavej sram a natrzene gate. Tohle bylo ale jeste docela ok. Druhym zpestrenim, kteremu se ted smejeme, ale tam nam do smichu nebylo, bylo setkani s jednim mistnim pejskem. Bylo to asi 30 kg cerne hovadu, ktere na nas najednou vyletelo z jedne zahrady, kolem ktere jsme chteli dojit k jihovychodni skupine chramu. Vypadal, ze je primo vycvicenej na chytani belochu. Vubec nezastavil na hranici svoji zahrady, ale sel primo na nas. Jeho rychlej sprint, temne vrceni a vycenene tesaky nas donutili k prudsimu pohybu. Ten kopec, kterej jsme predtim tak pracne v prachu splhali jsme skoro sjeli po prdeli a s tepovou frekvenci Asafy Powella po dobehnute stovce se dole jen modlili, aby pes nebezel dal. Nastesti ten asi usoudil, ze jeho vitezstvi je vice nez jasne nebo se mu pak nechtelo zpatky splhat ten kopec, kazdopadne nas propustil. Trosku rozklepani jsme si nasli jinou cestu:-]. Vecer uz pak byl ok, rozprselo se tu a lilo nez jsme sli spat.V sobotu rano nebylo po destli ani pamatky, puda porad naprosto sucha. Rano jsme v guesthousu dali rec s Japoncikem, kterej sem prijel na motorce. Proti nemu jsme naprosti amateri v plenkach. Je na ceste uz 2 roky. Vsechno na motorce. Projel Evropu, Ameriku, ted projizdi Afriku. Pry chce jeste chvili cestovat, asi tak 3 roky. Zirali jsme na nej, on byl fakt z jine planety. V sobotu jsme pak uz jen preleteli s mistnima Ethiopien Airlines z Lalibely do Addis Ababy. Let byl letadlem Fokker 50, asi 15 rad po 4 sedadlech. Byl to takovej svozovej bus, bral to jeste pres Gondar. Dovnitr si jdete a sedate jak chcete, nedavaj se mistenky. Kam si sednete, to je vase. Ale zase jsme meli moznost videt etiopskou vysocinu z vysky a to bylo taky super. A etiopske stewardky byly na rozdil od tech tureckych moc pekne:-]]]].Ted uz jen tak vseho chut:- etiopske deti se ve skole [pokud tam teda chodi:-]] uci anglictinu od prvni tridy. Od 4. tridy v ni maji nektere predmety a od 7. tridy uz maji vsechny predmety kompletne v anglictine. Az tahle generace doroste, bude mit dost velkou vyhodu. Pokud se tedy take neda na zevlovani a zvykani katu- pro muzskou cast ctenarstva: je tu docela pekna moda, ze mistni divky a zeny nenosi moc podprsenky, obzvlaste pak mimo hlavni mesto, v nem jeste jo. Nepatrali jsme, jestli je to cenou, nebo kvuli nepohodli ci horku, ale je to pekne:-]- mimo hlavni mesto je dost vzacnym jidlem maso. Mistni tu ji skoro porad tu jejich injaru se zeleninou nebo tu hodne frci spagety s kecupem. Sem tam nemeli dokonce ani ryzi. Pri tehle strave opravdu nemuzou pribrat.- znamka na pohled do Evropy stoji 4 Birry [6 CZK], 1 minuta volani pak 13 Birru [20 CZK]- na dopravu se mimo hlavni mesto pouzivaji oslici. Jsou to takovy drici, kteri unesou cokoliv a kamkoliv. Ale uz jsme je videli i tady v Addis Ababe, jsou to takovy univerzalove. Za celou cestu jsme videli jen jednoho kone- na polickach [on je to hodne nadnesenej vyraz pro ty kamenite plochy s trochou zeme:-] se porad ore po staru. Tzn. zaprahnete 2 volky nebo osliky a k nim pluh jak z praveku. Bratranci Veverkove s jejich ruchadlem by tady byli za pany konstruktery. Tady je proste jen dlouha tyc na jejimz konci je zelezny hak. Takze zem neotacite, ale defakto jen rozryvate. Namahave a ne tak efektivni.No nic, ted uz me vic nenapada, mejte se fajn. HonzaPS: omlouvam se za pripadne pravopisne chyby, pisu to hladovej, tzn. ve spechu:-]]]