Zdravím Vás Tong-iláci, jsem zde s obvyklým článkem z letošních největších závodů, kterých se někteří z nás zúčastnili. Jak již víte, od 11. do 14. března 2010 se konalo mistrovství Evropy v Italské Barlettě. Těchto závodů se zúčastnilo přibližně 40 členů české státní reprezentace, doplněné o vedení, rozhodčí a samozřejmě doktora.Výprava to nebyla malá a malé nebyly ani naše ambice. Z členů Tong-ilu byli ve výpravě Tomáš Jungwirth (sebeobrana, matsogi -64kg), Jan Chaloupka (tul II. Dan, tul-tým, sebeobrana), Přemysl Šesták (speciální techniky, tým-všechno, autor tohoto plátku), Hanka Hanousková (jedna z trenérek reprezentace, III. Dan). Jako rozhodčí jel náš trenér Rostislav Kaňka VI.Dan. V pondělí 8.3 se výprava reprezentace vydala vstříc ME. Cesta začala na Pražské Ruzyni, pokračovala letecky přes Řím do Bari, kde došlo na zajímavý úkaz a to na dvojité přistání. Bari je přímořské město a vítr byl na našeho kovového ptáka velké sousto. Při prvním přistání se letadlo rozkmitalo ze strany na stranu a „šťastlivci“ sedící nad křídly mohli počítat vzdálenost mezi křídlem a zemí. Vyjádřeno v číslech to více jak 3 metry nebyly. Na druhý pokus se vše podařilo jak mělo a my jsme s velikou úlevou přistáli v Bari, abychom se přepravili autobusem do Barletty. I Barletta je přímořské město, s obludným vlakovým nádražím, továrnami a potulnými psy. Ubytování a vyřízení věcí kol příjezdu proběhlo v pořádku, všichni jsme se těšili na večeři, kde nastal první kámen úrazu. Italové mají zvláštní způsob stolování, jídlo tam v hotelu nosí pikolíci a ještě ve chvíli, kdy jsou všichni na místech. To znamená, že v počtu 150 lidí na hotelu se z půlhodinové večeře stala celovečerní záležitost. Obdobné s obědem. K jídlu bych obecně poznamenal: začátek těstoviny s UTO (univerzální těstovinová omáčka), pokračuje se mrtvou rybou s chapadlem nebo klepetem a končí se pohárkem ovoce. Nic překvapivého, ale po týdenní konzumaci mořských darů a by člověk sprásknul i dobře uvařenou kočku, kdyby byla ze střední Evropy. Tedy z jídla jsme unešeni skutečně nebyli. Někdy to chtělo vážně odvahu. Druhý den byla registrace, vážení, trénink, barvení hlav a aklimatizace. Třetí, poslední volný den, byl opět trénink a volno pro terénní průzkum okolí. Večer promluva do duší před 1. závodním dnem. Začalo se, jak bývá zvykem, soutěží sestav. Žhavým železem byl Jan Chajda Chaloupka, obhajující sestavy za II. Dany. Honza procházel soutěží s volitelnou sestavou Choong-jang (na III. Dan, druhá v pořadí). Probil se až do finále k velmi kvalitnímu soupeři z Ruska. Změnil taktiku a zapůsobil sestavou Juche (na III. Dan, třetí v pořadí) a zapůsobil tak ukrutně moc, že muži obdivně zírali a ženy plakaly. Honzovi se tak podařilo obhájit své umístění z loňska a vyhrát. Další soutěží s tong-iláckou účastí byly týmové sestavy. Týmu seniorů se nepodařilo porazit ruské bratry, především kvůli chybě ve vlastních řadách. Ale i tak to bylo pro ruský tým jen tak tak.Závěr dne patřil sebeobraně a seniorský tým s Honzou jako hrdinou vyhrál zlato pro ČR. Tím byl první den na konci. Druhý závodní den byl zaměřen na matsogi juniorů a juniorek. V národním týmu však tong-il nemá žádné velké zastoupení. A proto na vás apeluji mládežníci: makejte, cvičte a perte se. Místo tu pro vás je a bude.Ve večerních hodinách se dostaly ke slovu speciální techniky seniorů, kde jsem závodil i já. Podařilo se mi v základním kole získat zlatou medaili, když jsem mimo jiné jako jediný zvládnul pokořit nopi-chagi na hodnotě 280cm. A protože, mi to přijde divné psát takto o sobě budu se snažit korigovat sebestřednost na minimum J . Týmová soutěž byla odsunuta na další den. Nestalo se tak a soutěž ve speciálech týmů se kvůli nedobré organizaci posunula až na neděli. V sobotu (3. soutěžní den) se pral Tomáš ve své váhové kategorii. V prvním kole byl bohužel poražen závodníkem z Walesu, který nesedl stylu našeho borce a Tomáš ukončil působení v soutěži bez medailového umístění.Poslední den se muselo vše zvládnou, především pak nejprestižnější soutěž šampionátu a to týmové matsogi. Ráno začalo odsunovanými speciály seniorských týmu, kde češi zlikvidovali ostatní soupeře ziskem 13 bodů, druhý ruský tým měl bodů 6 a prodloužili tak svou neporazitelnost v této disciplíně trvající co má paměť sahá. Kolem oběda začala již zmiňovaná soutěž v týmovém boji družstev. Český tým s mou skromnou účastí nastoupil proti domácím Italům a smetl je výsledkem 6:0. V semifinále na nás čekal namotivovaný tým Chorvatska. Velmi dramatický zápas, který musel být rozhodnut až v prodloužení jsme získali na svou stranu a postoupili do finále k Rusku. Rusko nebylo nikdy, co opět má paměť sahá, poraženo v této disciplíně. Finálový boj byl obdobný jako v semifinále a dostal se do stejných míst. Za stavu 4:4 jsem získal pro seniorský tým remízu, ač k výhře mnoho nechybělo. V prodloužení nastoupil podobně jako s Chorvaty Honza Mraček a zdolal ruského borce. Tím se nám všem podařilo něco neskutečného a nejspíše jsme se i zapsali do dějin. Hukot a rachot Čechů byl dost razantní. Na závěr dne jsme ještě získali bronz ze silového týmového přerážení. Seniorský tým se opět stal nejúspěšnějším týmem soutěže. Toto umístění se sice letos oficiálně nevyhlašovalo, ale my jsme si ho rádi uvědomovali. Kompletní tým byl složen z 10 lidí, kde se na každou disciplínu vybírala 6tice. Členové týmu byli Jan Mraček, Jan Klaška, Pavel Štefl(všichni Třeboň), Roman Havlíček(Naeryo-chagi), Jan Formánek(Brno), Pepa Linhart(Ostrava), Aleš Vyzrál(Plzeň), Martin Kosík(Frýdek-Místek), Jan Chaloupka a já. Celkově se ČR umístila na 3. místě za Ukrajinou (ztráta jedné zlaté) a za standartně prvním Ruskem. Abych to na závěr shrnul, myslím, že pro ČR to byly vydařené závody. Pro tong-iláky bezpochyby také. Po organizační stránce to mělo své velké mouchy. Narazit někde na osobu schopnou mluvit anglicky byl veliký oříšek. A to především v hale u organizátorů soutěže. Jídlo jsem již popisoval a na Italech není nic obdivuhodného. O nagelovaných metrosexuálních šampónech vyskytujících se naprosto všude a motajících se mezi mužstvím a ženstvím se rozepisovat moc nebudu, ale byla to opravdu síla. Neodpustil jsem si trochu rejpnutí na závěr, až tam někdy zavítáte, však sami uvidíte a vzpomenete si na mě J . V závěrném závěru se omlouvám za svou neomalenost a negramotnost, jež jsem prokázal zformulováním tohoto slohového díla. Gratuluji všem úspěšným medailistům a přeji jim, respektive nám, abychom měli radost z toho co děláme a dělali to dál a stejně dobře. Dále bych rád poděkoval Rosťovi za vzorné rozhodování na ME, protože bez dobrých rozhodčích, by nebyli dobré závody. Tímto se loučím a třeba někdy po dalších závodech (ME-únor 2011 Estonsko, MS-2011 Korea) budu vyzván k dalšímu písemnému projevu. Přema Šesták