8-denní letní sportovní soustředění 3. – 10. 7. 2010 Asi všichni se shodují, že tentokrát uběhlo soustředění neskutečně rychle… Změna termínu MS v Bělorusku měla rozhodně nečekaně dalekosáhlý dopad – ať už na datum konání tradičního letního soustředění Tong-ilu, na počtu svatebčanů 9.7. na Hluboké či na dovolenou obyčejného občana Sezimova Ústí, kterého náhodou živí kuchařina nebo dohled nad ubytováním na zdejší odborné škole. Původně již dohodnutý termín soustředění z konce srpna prošel důkladným vyjednáváním, až se nakonec ustálil na termínu 3. – 10. 7. Občas se chytali stropu Tong-iláci, občas jejich firmy. Určitou výhodou byl fakt, že v tomto termínu byly dva dny svátků, ale na to si asi málokdo vzpomněl, snad s výjimkou našich kuchařek a správce ubytovny. Únava za celý rok na nich přece jen byla znát. Bezkonkurenčně nejvíc se termín nehodil Vendulce Králové, která se na nás přijela podívat alespoň na dva dny. Poděkování patří její rodině a především dnes již jejímu manželovi Davidu Simotovi, že nám ji v čase předsvatebního šílenství půjčili. A jenom doufáme, že to nebylo naposledy! Počasí ušlo, být soustředění o týden později, měli bychom africké podmínky. Takhle bylo velevedro první dva dny, vedro poslední den, v mezičase i zapršelo (!), takže bylo jenom lehké dusno a v tělocvičně pralesní dusno. Tréninky nezklamaly ani letos – ráno rozcvička, dopolední trénink, odpolední trénink, večer posilování. Pilovaly se tuly, okopávali jsme se navzájem ve sparrinzích, snažili se dostat za chrániče soupeře při matsogi. A jak v některých hodinách postupně různí lidé vzdávali kopy ve výskoku, ostatní začali nečekaně hrát obíhačku s mikromezipřistáním na lapách. Veliký úspěch mělo tradičně běhání po zdi, letos nejenom vyskočit na zeď po balistické křivce a někdy až v motorkářském náklonu kopnout do lapy a seskočit na zem, ale i skočit na zeď, počkat, až budu mít čas se podívat dozadu, dát patičku do lapy a ze zdi seskočit. Pardón, kopnout dwitchookem do lapy. Velikou zábavou zase byly míčovky, které nám občas dá trenér – věříme, že za odměnu – na začátku tréninku. Např. když klan Chaloupků velice roztomile bránil krk rodiny. O gestu Tygra nemluvě. Mnozí z nás si letos poprvé vyzkoušeli i dando matsogi (boj s nožem). Pochopila jsem, proč má tolik mazáků počmárané doboky a když jsem viděla, co běžně zvládají černé pásky, hranici mistrovství jsem si posunula zase o hodný kus dál. Měla jsem veliké štěstí, že mi jak zacházet s nožem a jak se bránit hezky vysvětlovala paní Chaloupková. Kdybych tuto velice milou a oblíbenou dámu s laskavýma očima podvečer předtím neviděla používat obyčejný příborový nůž velice radikálním a razantním způsobem vůči zelenině, neměla bych v sobě ani stín obav. Individuální přístup z hlediska oblíbenosti zažívá posilování. O upgrade na zoo ani nemluvě. Díky Kristýně se podařilo taxonomicky zařadit další druh. Trochu mě uklidňuje, že se chvostoskok nebiologům trochu hůř vyslovuje. Třeba jeho obliba prudce nevzroste. Zbožné přání, že? V každém případě některá posilka byla z kategorie, kdy tělo v šoku zapomíná k vodě přidávat i škodliviny. Člověk je mokrý stejně, ale nesmrdí. Tedy víc než předtím. Další tradiční náplní soustředění byla příprava na zkoušky. Když vešlo ve známost, že budou zkoušky dělat i Davidové, Lukáš a Jakub, bylo nás zvědavých víc. Tahle čtyřka je už nějakou dobu ozdobou zkoušek a ani tentokrát nikoho nezklamali, trenéra MUDr. Kaňku nevyjímaje. Že se na zkoušky důkladně připravovali i ostatní, bylo jasné už od středečního přezkoušení. Pan trenér je při přezkoušení tradičně velmi důkladný a přestože nás dobře zná, dostáváme zabrat i v tom, co se na zkouškách nepředvádí. A taky samozřejmě v teorii. V hodnocení přezkoušení náš trenér uvedl, že teoretická připravenost zájemců o 2. a 1. kup se rovnala teoretické připravenosti na TS dan. Takže veliká gratulace. A zdálo se, že je celkově potěšen, vyznívalo to z pozvání ostatních Tong-iláků na páteční zkoušky. Bylo dopředu očekávané, že když středečním přezkoušením prošli všichni, že i při pátečních zkouškách úspěšně složí zkoušky všichni. Zkoušející MUDr. Kaňka se i tentokrát v hodnocení držel při zemi, ale celková hodnocení byla velice slušná, opět gratulace. Od MUDr. Kaňky bylo milé, že veterána mnoha závodů Kubu Koláře, který absolvoval zkoušky s velikými bolestmi zad, nadbytečně netrápil a při přezkoušení Kuba nemusel složitě dokazovat to, co stejně všichni vědí – že na vyšší TS má. A bylo prima, že se ke zkouškám konečně vydal i Rosťa Kaňka, který rodiče určitě příjemně překvapil, i když se tak rozhodl až na soustředění a bylo třeba mezi tréninky sehnat desky. Jo, dobrý to bylo. Na tomto místě bych chtěla poděkovat těm, kteří přišli podpořit žadatele o vyšší TS nejen v pátek, ale i ve středu. A PŘEDEVŠÍM bych chtěla za nás za všechny poděkovat těm, kteří ochotně chodí na zkoušky dělat sparring partnery a sami procházejí vším tím stresem. Sehnat ochotného, zhruba stejně vysokého sparringa, se kterým se žadateli o vyšší TS dobře cvičí, není až tak jednoduché. Pokud se coby bonus podaří, že se ještě něco naučíte, pak je to výhra. Bohužel se občas někdo takový nenajde. Možná i proto, že se někdo bojí oslovit lidi, které tak dobře nezná. Soukromě bych proto chtěla velice poděkovat Láďovi s Bóžou, kteří pro mě udělali maximum, sami si na mě dělali čas a dohromady tvořili neskutečnou dvojku (Bóža občas trénoval se založenýma rukama z lavičky, ale aktivně). Když mi cestou odpadávaly ruce a nohy, měla jsem obouchané ruce o Láďu, který má práh zkamenění někde jinde, ještě ráda jsem si opakovala, že to oni dělají pro mě a myslí to se mnou dobře. Vážím si. Pak bych ještě chtěla poděkovat lidem, kteří o zkouškách drží desky a riskují tak prsty. A jsou ochotni vyskočit a jít podržet desky i těm, kteří si o to dopředu neřekli. Zejména na 4. kup si ještě žadatelé neuvědomují, že někoho takového budou potřebovat, a že je dobré někoho oslovit ještě před začátkem zkoušek. V neposlední řadě proto, aby třeba taky přišel v doboku. Tři z nás hned po zkouškách mazali ze Sezimova Ústí na Hlubokou. V lehkém časovém skluzu jsme vyběhli (Verča v žabkách) na kopec, domluvili jsme se s paní ceremoniářkou, že jsme správně, a zapluli mezi svatebčany. 4 Tong-iláci ve svátečním už tam stáli (pokud se někdo nemůže dopočítat, možná nepočítal nevěstu). Naše rozhodnutí vzít si na sebe to, co jsme na soustředění měli nejčistší – dobok na zkoušky – se ukázalo jako šťastné, rodina se naprosto neočekávaně neodtahovala, naopak. Výhodou pozdního vpádu bylo, že nevěsta o nás dlouho nevěděla, vytřeštila oči až když jsme jí nakráčeli popřát. Opatrným dotazem u ženicha bylo zjištěno a potvrzeno, že Ing. Vendula Simotová rozená Králová, III. Dan, skutečně řekla „ano“ v tu důležitou chvíli. Pak jsme ještě zafungovali jako dekorace a zmizeli. Ehm, už jste někdy byli na Hluboké v doboku v plné sezóně v lesoparku, v zahradách, v galerii a na WC? Trochu zoo, ale pohoda. Když jsme na přímý dotaz odpověděli, že jsme z Tong-ilu a vrátný v parku vybalil jméno našeho trenéra, koukali jsme. Další veledůležitou náplní soustředění jsou turnaje. Neuvěřitelné množství lidí hrálo stolní tenis. Finále už nemá jiné účastníky než Víťu Kavalíra a trenéra Kaňku. Jenom ho nestíhají dohrát během soustředění. Volejbalu se letos účastnila 4 družstva. Příjemnou novinkou bylo, že i družstvo, které skončilo na 4. místě, letos hrálo přes síť a občas i na tři. Některá družstva měla i více než 6 hráčů. Jedno z družstev mělo dost tvrdou motivaci – kdo zkazil, střídal. Nechápu, jak se mohli na „vinen“ domluvit, ale fungovalo to. Na počty hráčů nejnáročnější sport – fotbal – měl dvě družstva. Diváci góly viděli, takže super. Abych nezapomněla – soustředění se letos účastnili i hosté – Lenka Mojžíšová z Won-Hyo a taky naše řady rozšířili Tong-iláci, kteří ještě na soustředění nebyli. Věřím, že si všichni dobře zacvičili. Na konci nesmí chybět poděkování. Nezpochybnitelně musí patřit především našemu trenérovi MUDr. Kaňkovi, který vzhledem k pozdnímu posunu MS musel dojednáním soustředění strávit daleko více času. A taky za to, že jsme si hodně a výborně zacvičili a byl čas i na zábavu. Jak se na trénincích po soustředění ukázalo, rozdíl mezi těmi, kteří soustředění absolvovali a neabsolvovali, je minimálně v kondici markantní. Děkujeme Vendulce Simotové, že zajela na soustředění alespoň na dva dny, a i tehdy vedla část tréninků. Díky Hance Hanouskové za vedení tréninků a doučování na basketbalovém plácku. Díky i Zdeňku Tygrovi Rubešovi, i když jeho přístup, že ve vedru je omdlévání apod. jednoznačně projevem simulantství a změkčilosti, je diametrálně odlišný od přístupu trenéra Kaňky. Nikdo se jako simulant v praxi neprojevil, není známo, jak důsledný je Tygr v dodržování svých zdravotních vyhlášek. Ne, to s určitostí nebyla stížnost. Ani návod do budoucna. Díky Vaškovi Pourovi, který taky vedl tréninky. Díky Honzovi Pavlíkovi, který se věnoval v hodinách nováčkům. Díky Víťovi a Bóžovi za otevírání tělocvičnových oken bez kliček. Díky těm, co pomáhali se zkouškami. A díky všem, co přijeli. J.