Dvacetileté výročí velešínské školy a regionální seminář, Velešín 4.9.2010 Regionální seminář ve Velešíně se z mého pohledu konal na poslední chvíli, navíc v termínu, který si vybrala pro svoje zajímavé akce i spousta jiných netaekwon-distických subjektů. Náš trenér MUDr. Kaňka o semináři mluvil na tréninku s tím, že kdo počínaje červenými pásky má zájem se zúčastnit, ať určitě jede, a kdo ještě potřebný technický stupeň nemá, může se jet podívat. Bylo tedy poměrně neznámou proměnnou, kdo z našeho oddílu si bude chtít jet v sobotu zacvičit na seminář vedený mistrem Hwangem. Když jsme s Honzou P. přijeli, už na parkovišti parkoval Tygr, tentokrát bez polepů. O nějakých 10 minut se i objevil, to už dorazila posádka ve složení Lukáš a David B., kterého jsme v první chvíli vzhledem k téměř vojenskému sestřihu zasklili. Během dalších 5 minut začalo být jasné, že nás z oddílu bude dost, přijeli Šestáci se stopařem Pepou, David S., náš trenér a někdy v mezičase mezi odemčením tělocvičny a začátkem tréninku Jakub G. Na koho jsem zapomněla? Kolegové z ostatních oddílů měli jednu z prvních možností zhodnotit oddílové šustky. Hodnocení byla vesměs kladná. Jestli tedy váháte, v čem vyrazit na ples… Zahájení a rozcvičky se ujal mistr Hwang. I když nemáte pocit, že opravování čehokoliv pod kopy ve výskoku s otočkou o 360 stupňů je pod úroveň člověka, který je takovou taekwon-distickou ikonou, stejně vás možná překvapí, že nás mistr učil při rozcvičce panáky. Podstatou sdělení mj. bylo, že pokud děláme cvik jinak, nemůžeme očekávat očekávaný výsledek a je třeba cvičit pořádně úplně všechno. Hned v úvodu taky mistr shrnul účast našich reprezentantů na právě proběhnuvším MS veteránů a juniorů. Abych ho volně citovala – řekl, že naši reprezentanti skončili až pátí. A pokračoval tím, že naši taekwon-disté předvedli pěkné techniky, rozuměli jejich provedení. Bez energie a síly. Mistr Hwang nekritizoval, on shrnul fakta. Mistr v průběhu semináře mluvil i o dalších věcech, které sice dobře víme, ale které je potřeba opakovat do úmoru. Upozornil nás, že málo cvičíme. Že mezi tréninky je dost času na to si zacvičit a pracovat na zlepšení. Že málo pracujeme na základních technikách. Tomuhle prohlášení těžko vzdorovat. A jak se tedy chceme zlepšit. Mistr mluvil i k vedoucím škol o nutnosti nenechat nás cvičit špatně. Prostě o taekwon-du přemýšlí a mluví jako o celku. Po rozcvičce následovalo pár kopů. Sice jich bylo pár, ale i náš trenér si potom utřel čelo. Tolik k tomu, jakou intenzitou stačí cvičit. Nemám moc zkušeností se semináři. Určitě bych si příště rozmyslela, jestli chci cvičit bosa. Podlaha byla hodně studená, hodně se vysvětlovalo a rozcvička byla kratší než jsem zvyklá. Už při yopcha jirugi jsem cítila, že vytočit špičku o 160 stupňů není žádný med. Samozřejmě že bych se nechytala ani s nohama v teple :o)) Po rozcvičce a „pár kopech“ mistr Hwang požádal, aby dopředu přišli ti, kteří se budou připravovat na vystoupení u příležitosti výročí založení školy TKD. Bylo to součástí programu semináře, dopředu se s tím počítalo. Ještě později během dne mistr všem vysvětloval, jak se postavit, aby diváci dobře viděli. Vysvětlení bylo zajímavé i pro přední řady. Taky mluvil o tom, jak postupovat, když zapomenou, co mají cvičit – pro závody nepoužitelné :o) Část účastníků semináře se tedy věnovala nácviku na oslavu. Zbytku se věnovali trenéři. Místa bylo i přes vysokou účast dost. Pan Kuba se věnoval několika černým páskům, jestli tam byla nějaká další skupinka černých pásků, nevím. Červeným a modrému pásku se věnoval náš trenér. Myslím, že nás bylo asi 16, většina Tong-iláků. Než jsme definitivně prošli první tul, bolely nohy jako čert. Pak byla 15 minutová přestávka. Potom jsme prošli druhý tul. To už jsem byla polomrtvá. Usmívala jsem se někdy od půlky druhého tulu, to je fakt krize. Jsem ráda, že jsem přijela, mj. jsem pochopila jednu věc k technice, kterou mi pan trenér řekl v červenci, kdy jsem informaci otočila ze všech stran, ale puzzle nezapadlo. Pro lepší pochopení některých technik nás pan trenér nechal cvičit útok a obranu ve dvojici. Můj velešínský parťák nebyl ani o dvě hlavy vyšší. Něco mi říká, že úder na horní pásmo nebyl úplně vynalezen pro mě a že pilování technik útoku na dolní, ve výjimečných případech střední pásmo a obrana pouze horního pásma je přesně to, nad čím bych měla strávit většinu času. To asi neprojde.Regionální seminář končil cca ve 12.30 hod (začátek od 10 hodin). Před úplným koncem nás ještě zvlášť velešínský vedoucí školy pan Prokeš pozval na oslavu výročí školy, které se konalo později během dne. Každý dostal malý dárek. Milé, děkujeme. Jak na seminář, tak i na vlastní oslavu přijelo poměrně dost zástupců škol a členů vedení svazu. Exhibičně měli vystoupit Tygr a Přemek. Budu se těšit že napíší, jak bylo. j.