Mistrovství České republiky, Brno, 7.-9. listopadu 2008 Už jste si někdy někam založili instalační cédéčko? Ano? …někam jsem si založila stranu jedna z nahrubo ručně napsaného článku… O závodech v Brně se mluvilo dlouho dopředu. Ad a) to byl Mistrák a ad b) se konal daleko. Když nám trenér vyjmenovával seznam věcí, které si nemáme zapomenout, tak jsme se bavili. Kromě chráničů na kdeco, pásku a vypraného a vyžehleného doboku trenér náležitě zdůraznil vzít si s sebou čisté ponožky a čisté slipy. Na nonverbální ženský projev nesouhlasu reagoval tím, že všechny položky zopakoval. Když nám zdůrazňoval, že odjezd je v pátek 7.11. v 6 hodin ráno od Výstaviště, rázem bylo po veselí. Přesto jsme se sešli v tu děsivou hodinu všichni. Narvali jsme bagáž do autobusu, usadili jsme se a bylo MRTVO. Spousta jinak dost společenských lidí usoudila, že mít dvě sedadla pro sebe je docela dobrý kauf a rozhodně se dokáží obejít bez urostlého souseda. Lidské miniatury se pokusily prospat. Vleže. Pan řidič byl inteligentní člověk a kousek před Brnem nás vzbudil a vyvenčil. Sice jsme při sčítání lidu zjistili, že vlastně nevíme, kolik nás je, ale stopem nás nikdo nenásledoval. To už začalo být v autobuse téměř živo. Sportovní halu jsme v síti jednosměrek našli i přes jednoznačný rozpor v navigaci několika místních. Jeden by řekl, že když někdo máchne rukou v určitém směru, je to stejné v Čechách i na Moravě. Zatím ještě bez zavazadel jsme se vysoukali z autobusu a vyrazili kolem haly do haly. Naštěstí všichni měli dost rozumu, aby se snažili vypořádat s registrací s klidnou rezignací. Mohlo to být i horší. Vendula, Hanka a pár dalších lidí zkušeně zafungovali. Milým překvapením byl následně odvoz až k hotelu (jakož i další organizovaná přeprava mezi halou a hotelem během závodů). A milým překvapením byl i hotel Imos. Neslyšela jsem, že by si někdo stěžoval na postele, na tenké stěny, na recepční a už vůbec ne na jídlo (myslím v Imosu). Litovali jsme, že sem nemůžeme zajít na obědy. Anebo třeba posedět na kafe. Tip jak objevit nejlepší kafe v okolí: dejte Tygrovi alespoň 10 minut.Rozepsali jsme se na pokoje, rozebrali si klíče a měli přibližně 2 hodiny volného času. V 15 hodin jsme seděli v hale a sledovali soutěže žáků a veteránů. Pro mnohé z nás byly ten den velikým zážitkem výkony pana Chaloupky (zalistujte si do výsledků).V sobotu soutěžili junioři. Na samém začátku, při úvodním nástupu, nám bylo tlumočeno přání Mistra Hwanga, abychom vnímali taekwon-do jako celek a nevyjímali z něj DO a zazněla lehká výtka ke způsobu, jakým (v prostoru haly) zdravíme, a taky ke způsobu, jakým nosíme dobok a pásek. Mistr Hwang byl na závodech osobně přítomen a všímal si dění nejen na zápasištích, ale i mimo ně.Mezi juniory už přece jen bylo více lidí, kterým jsme mohli fandit. Jednotlivci i týmy si začínali chodit na stupeň vítězů pro medaile. Na konci dne závodníci soutěžící za Tong Il pobrali pohár pro nejlepšího juniora v kategorii A i B (viz výsledky). Blahopřání Pepovi Kolářovi. Měla bych zmínit, že za náš oddíl soutěžili i hosté z Naeryo-Chagi. Za juniory soutěžilo i několik našich kamarádů, které jsme úplně pravidelně na závodech nepotkávali. Doufám, že si dobře zacvičili a že si rádi zasoutěží i na dalších závodech. Poslední věta patří samozřejmě i těm, kterým už nějaký čas na závodech fandíme. Myslím, že se v matsogi strašně zlepšil Pepa Kolář, že je viditelný rozdíl mezi jarními a podzimními závody. Když mluvím o matsogi, dlouho jsem nikoho neviděla tak obouchaného jako Radka Růžičku. (Původně následoval slovní popis, ale protože jsem Radka už stihla pomluvit ve článku časově následujícím po MČR, tak brzdím.) Škoda, že své finále v tulu nevyhrál David Strad, 6. kup. Pravidla hovoří jasně, ale možná výběr volitelné sestavy (Dan-Gun) nebyl úplně šťastný. Chápu, že cvičit potřetí za sebou Do-San před stejnými rozhodčími postrádá ducha.V neděli soutěžili senioři. Za Tong Il to znamenalo (nejen) spoustu černých a zelených pásků. Začnu zelenými. Musím říct, že mi nepřipadalo až tak úplně jednoduché fandit najednou 50% účastníků jedné soutěže v tulech a počkat jak pavučina a výkony soutěžících zreagují tentokrát (viz výsledky). Černé pásky – dlouho jsme vídali soutěžit bratry Šestáky a Jana Chaloupku ml. ve společné skupině. Chajda (teď nemůžu napsat jenom Honza) se nedávno trhl ke II. Danům. Na jeho výkon se chodíme dívat jako na učebnicový. Probojoval se do finále, které se konalo až večer jako součást exhibice (diváci potvrdí, že světlo dělá divy a jeho vítězné tuly byly téměř magické). V každém případě Šestáci úspěšně soutěžili v soutěži tul, I. Dan. Zmíním Honzu, který do finále dokráčel skrze remízy cestou delší, zato však pro menšího dobrodruha neschůdnou. Finále bylo zvláštní. Honzův soupeř si zvolil Chon-Ji. Jak postupně přihlížející poznávali zvolenou sestavu, šum sílil. Závodní harcovníci tvrdí, že to ještě na MČR ve finále tul pro I. Dan neviděli. Ve finále zvítězil Honza.Koho nesmím opomenout, je Čuty. Pro oko laika naprosto plynule zacvičená sestava Hwa-Rang. Čuty sám přiznává tři jiné techniky, jedna prý pootočená o 90 stupňů. Kvalitní, nezaujatý rozhodčí by měl svatozář fasovat. To Katka Boková, když zjistila, že její tul nemá pokračování, zaujala původní místo na zápasišti a s milým úsměvem trpělivě počkala, až její soupeřka docvičí. Další soutěžící, na kterého jsme se chodili dívat, je Jan Mraček, hnízdem Třeboňák. Jeho matsogi rozhodně nepostrádá DO a soupeři obvykle chápou, že s ním mají bojovat, protože mlátit se nenechá. Pokud vím, jeden jeho soupeř to přece jen zkusil, čímž skvěle pobavil Hanku Hanouskovou. Soupeřka, která zkusila mlátit Hanku Hanouskovou, pro změnu pobavila nás. Hanka si tentokrát protáhla nohy v tulech družstev, ruce v matsogi, plíce coby kouč a dál to nehrotila. Večer po soutěžích seniorů následovala exhibice. Její součástí byla finále některých vrcholných soutěží těchto závodů. Pokud dobře počítám Tong Iláky, viděli jsme Katku Bokovou v matsogi (v závěrečném hodnocení vyhlášena nejlepší seniorkou) a Jana Chaloupku ml. v tulech. Dobře se jim fandilo.Lidi v hale báječně naladily soutěže v hosin sool. Na mě osobně udělala obrovský dojem Renča Chaloupková (tříčlenný tým). Fakt super. Ovšem všechno bledlo proti čtyřčlennému týmu Brna. Přerostlé děti, koloběžka, útočné hrabičky a střelný prak spolu s výborným komediálním, komediantským a akrobatickým výkonem neměly chybu. Třeba se někde objeví moovíčko.Pořadatelé zajistili, aby součástí večera bylo i něco jiného než taekwon-do. Taneční skupina Mravenci (opadavý druh). Ukázky dvou směrů karate (opravdu zajímavé, nejspíš výborně zacvičené, ale jsem ráda za TKD a jeho vlnovky, pohyb v jedné výšce mi jako Evropanovi připadal legrační. chodila jsem do oddílu karate). Ukázky kung-fu (zacvičené mj. mistrem světa z Číny + jeho partnerkou, pro mě chvíle okouzlení z dokonalosti). A exhibice mistra republiky v kulturistice (největší světáci zavřeli pusu už za 20 vteřin). Uznávám, že se Brňáci coby pořadatelé vytáhli.Na opravdu úplném závěru třídenních závodů se ještě vyhlašovaly vítězné týmy (dost se to tím protáhlo), část jednotlivců, nejlepší senior a seniorka (že seniorce gratulujeme), nejlepší škola (o jednu zlatou jsme byli druzí), nejlepší rozhodčí, předávaly se pamětní medaile rozhodčím („vezměte si placku z tácu“ bylo divné) a co mě mile překvapilo, pamětní medaile dostali i pořadatelé, kteří minimálně 3 dny dělali takovou tu nevděčnou neviditelnou práci.Za Tong Il byli přítomni hlavní rozhodčí pan Kaňka, dále rozhodčí paní Kaňková, Vendula Králová, paní Chaloupková a Honza Šesták. Ráda bych zmínila kouče, ale přiznávám, že v těch mám trochu chaos. Tak alespoň Hanka Hanousková a pan Chaloupka.Protože jsme domů odjížděli poměrně pozdě v neděli večer, po třech dnech prakticky strávených ve sportovní hale, čekala jsem, že většina lidí bude chrnět. No tak ne. Povídalo se. Hrály se polohlučné společenské hry, které pravděpodobně měly pravidla. Plánovalo se. Do Českých Budějovic jsme dorazili kolem 23. hodiny. A pondělí se rychle blížilo… Ve výčtu zážitků chybí jak se vedlo našim družstvům, ať už v matsogi nebo v tulech. A jak se vedlo ve wiroku a speciálech. Kdo na závodech byl, ví, proč se otřásáme smíchy, když si vzpomeneme na Kubu Koláře v matsogi družstev. Vy ostatní příště vyražte. Anebo zkuste vymámit článek z dalšího dobrovolníka.j.