Psal se den 9. měsíce října, kdy opět po delším čase nastal na pražském letišti Ruzyně poprask. Lidé z různých zemí celého světa chodili po pražském letišti kolem skupinky přibližně dvaceti lidí. Na tom by nebylo nic zajímavého, jenže přibližně 10 z nich vypadalo naprosto podobně. Všichni měli blonďatou hlavu s kopajícím panáčkem nad pravým odstátým uchem. Podle těchto znamení bylo možné poznat členy seniorské klučičí reprezentace v Taekwon-Do ITF, kteří se zde sešli již brzy ráno okolo 8. hodiny. A právě na letišti Praha – Ruzyně se ukázalo, jak může být cesta do Ruské dřívější metropole – Petrohradu, strastiplná. To, jak je složité cestovat ve větší skupině, poznala česká reprezentace, když musela kvůli přeplněnosti letu Praha – Petrohrad, letět po trase Praha – Frankfurt nad Mohanem – Petrohrad. Cesta probíhala, řekl bych, normálně pro nás, kteří už někdy letěli. Ale jelikož mezi námi bylo i pár kolegů, kteří letěli poprvé, bylo velice zábavné, sledovat jejich reakce, když jsme se při přistání ve Frankfurtu dostali do turbulencí a trochu s námi letadlo třísklo o zem. Ale nakonec jsme to přežili všichni bez újmy. A ve Frankfurtu to nastalo. Měli jsme přibližně 30 minut volného času, než jsme se museli dostavit na další odbavení, a bylo tak kolem poledne, takže oběd. Ale kam? No tak určitě nějaký fastfood. A tak jsme zamířili po červenožluté značce McDonnald. Toto logo nás dále pronásledovalo i po většinu našeho pobytu v Rusku. Další let byl naprosto v klídku až na vyplňování vstupních papírů v letadle. Naštěstí s námi letěli i rozhodčí a tak nám náš trenér, Rostislav Kaňka, pomohl. A tak jsme po několika hodinách cestování konečně dosedli v Rusku na letišti Pulkovo II. v Petrohradě. Ihned po výstupu z letadla na nás dýchl pravý a nefalšovaný severský, ale především ruský, vzduch. Po krátkém čekání pro nás přijel autobus, který nás nejprve odvezl k hotelu Moskva, kde nás naši koučové nahlásili. Další cesta pak k hotelu, kde byli ubytováni rozhodčí. Poté jsme se konečně mohli přesunout na hotel Marriot, kde jsme strávili téměř 8 dní. Po chvilce strávené na recepci jsme se rozdělili do pokojů. Musím říci, že snad v luxusnějším hotelu jsme ještě nebydleli. Opravdový luxus, kde nechyběla velká vana, ještě větší postel, plazmová televize, koberce, lednička, rychlovarná konvice a já ani nevím, co ještě. Prostě MAZEC! Ale jelikož jsme dorazili později, než jsme byli očekáváni, již na nás nezbyla večeře. A tak nebylo jiné šance, než někde rozměnit nějaké ty eura na rubly a navštívit jediný podnik, kde bylo otevřeno v pozdních večerních hodinách. Opět McDonnald a Cheesburgery. Poté už jen návrat na hotel, rychlá sprcha a šup do pohodlných obřích postelí. Den druhý začal velice příjemným překvapením nazvaným „snídaně“. Veškerá jídla, která seniorská klučičí reprezentace na hotelu absolvovala, měla veliký úspěch. A bylo to poznat i navenek. Myslím, že po dobu našeho pobytu nebyl nikdo z kluků, kdo by se tam tak minimálně 2x nepřejedl k prasknutí. Jídla byla opravdu velice chutná. A ty dortíčky, jejej. Jen při pomyšlení na ty chutě a vůně se mi sbíhají sliny na jazyku. Po zbytek dne, jsme se vydali do města na procházku, menší nákup a hlavně někam na oběd. Ač tam byla zima, tak to nebylo tak hrozné a dalo se to i v reprezentačních šustkách přežít. Rozměnili jsme první eura, nakoupili první suvenýry. Tady bych uvedl opravdovou zajímavost, jak mají v Rusku opravdu všechno, co se týče alkoholu, dovedené k dokonalosti. Hlavním zástupcem je samozřejmě vodka. Ale i teleskopické panáky s očkem na klíče, no nekupte to. Samozřejmostí v igelitkách reprezentantů, kteří byli v Rusku poprvé, byly pravé „matriošky“ a beranice. Závěrem dne byla večeře, která většinu kluků dohnala k ležení na posteli a dlouhému trávení. Neděle, tedy den třetí, začal opět snídaní a poté rozdělením reprezentantů na dvě skupiny. Kulturně vzdělaní a kulturní barbaři. Schválně kam byste členy Tong-Ilu zařadili. Ooo ano! My, kulturní barbaři, jsme se, místo do Ermitáže (obrazárny, výstavy diamantů apod.), vydali po stopách armády. Naším hlavním cílem byl ruský křižník Aurora, který, výstřelem slepého náboje na Zimní palác, odstartoval VŘSR (Velkou Říjnovou Socialistickou Revoluci). Po prohlídce této lodě se naše část odebrala do přilehlého restauračního zařízení na oběd. Zde jsme se přesvědčili, že v Rusku mají asi hodně rádi kopr. I na smaženém kuřecím řízku, na bramborách, v tatarské omáčce i v ruském tradičním boršči. Prostě všude. Poté jsme se posíleni vydali na prohlídku muzea vojenské techniky. Musím řici, opravdu zajímavé kousky. Po návratu na hotel jsme absolvovali první zahřívací a roztahovací trénink v Rusku. No a pak již zajetý harmonogram večeře, internet a spojení s domovem na recepci, koupel a spánek. Další den již tradičně začal snídaní a prvními příznaky ruské zimy. Za okny se tedy opravdu děly věci. Během chvíle napadlo pár čísel sněhu a během stejné chvilky to zase všechno roztálo. Jediným štěstím bylo, že jsme nemuseli chodit nikde po venku. Tento den byla hlavním bodem programu registrace a vážení. V brzkých odpoledních hodinách jsme se nalodili do přistaveného autobusu a vydali se na cestu směr hotel Moskva, kde registrace probíhala. Jako již tradičně se nemohlo nic obejít bez problémů a tak jsme zjistili, že pár lidí na soupisce prostě chybí. Ale naštěstí to proběhlo relativně v klidu. A tak jsme se odebrali na hotelovou restauraci, kde jsme měli zajištěnou večeři. Nebylo to špatné, ale jako „u nás“ to nebylo. Počkali jsme na naše coache a po udělení pokynů, jsme se odebrali do autobusu, kde na nás čekala naše průvodkyně Nadya, která nás provedla tímto městem. Tato tour měla trvat 3,5 hodiny, ale to bylo moc. A tak si český tým, převážně seniorů, našel náhradní program. Po návratu na hotel už následovala klasika – internet, sprcha a postel. Úterý bylo celé ve znaku relaxace a odpočinku před prvním soutěžním dnem. A tak se ani nic významného nedělo. Zato středa byla zlomová v našich téměř již zažitých harmonogramech. Začínaly závody. První den byly na programu především sestavy jednotlivců i týmů a sebeobrany, a proto byli v pohotovosti oba naši zástupci. Jan Chaloupka ml. zastupoval Českou republiku v tulech II. DAN a Přemysl Šesták jako člen týmu. A jak to probíhalo? Novinkou pro nás všechny a zároveň velice nepříjemnou zprávou bylo zdvojení ruských závodníků i týmů v každé kategorii. Nejprve nastoupil tým kluků k obhajobě zlatých medailí z MS 2007, kdy ve finále porazil tým Koreje. Letos oba týmy kráčely jednoznačně opět k přímému souboji a nedali šanci nikomu jinému. A tak to tu bylo zas. Z mikrofonů v hale se ozvalo Czech republic and Korea. Hala ztichla a zraky všech se upřely na centrální ring. Češi nastoupili a zacvičili vzorově sestavu na II. dan (Ge-Baek). Korea, ale po zkušenostech z loňského roku, nenechala nic náhodě a zacvičila jednomužně sestavu Ju-Che na III. dan. Tato sestava je jedna z nejtěžších a tím si porotce získali. Korea vyhrála a poprvé byla vidět nefalšovaná radost Korejského týmu. A tak Přema, jako člen týmu, získal stříbrnou medaili. Poté jsem nastoupil ke svému výkonu já, Jan Chaloupka mladší, a tak předávám virtuální pero Přemovi, aby popsal můj výkon.
„Jan Chaloupka se jako již tradičně zúčastnil soutěže technických sestav v kategorii II. dan. Mezi favority skupiny patřili samozřejmě závodníci z DPRK, Ruska a samozřejmě z Čech. Honza jako aktuální mistr Evropy nastoupil v prvním kole jako náš favorit proti Kirgizskému závodníkovi, kterého porazil až po první remíze. Druhé kole bylo o poznání těžší, protože se k našemu závodníkovi probojoval cvičitel z Ruska. Po urputném souboji Honza prohrál na body 3-2 a bez zisku medaile ukončil působení v soutěži sestav. Ruský bojovník i se svým ryze ne-krásným-stylem-jaký-známe-z-Čech došel až do semifinále, kde narazil na svého ruského kolegu, který ho porazil. Poté ale narazil na neporazitelného Korejce a bylo hotovo.“
Soutěž probíhala dál, ale již bez účasti Tong-Iláků. Na závěr dne byl na programu zahajovací ceremoniál. Jak tomu musí v Rusku prostě být, všechno muselo být megalomanské a velkolepé. Až to občas bylo moc. Takže jsme se spíše věnovali ničení po hale létajících balonků plněných heliem. Všem je asi jasné, jak to dopadlo… 🙂 Poté již tradičně večeře – internet – koupel – postel. A první závodní den byl u konce. Druhý soutěžní den začal tradičně, už snad ani nemusím psát jak, přesun do haly a rozcvičení. Oba naši závodníci opět v plné permanenci. Přema měl v merku speciální techniky jednotlivců a já sebeobranu, která se předchozí den prostě nestihla. Původně se mělo sebeobranou začít, ale nedivme se, jsme v Rusku. A tak se začalo T-KI senioři. V této disciplíně již tradičně patří ČR mezi horké favority a letos tomu nebylo jinak. Přema letos nenechal nic náhodě a nominační technikou nopi apchagi ve výšce 270 cm všem ukázal, že se s ním určitě musí počítat. Kvalifikace byla u konce a startovní pole se smrsklo. Hlavním soupeřem naše „Železa v ohni Přemy“ byl opět Rus. Ten ale ve třetím kole zaváhal a nedal dollymio chagi. A pak už mohl jen sledovat, jak s naprostou jistotou ve všech technikách, se stává Přemysl Šesták z Ledenic MISTREM SVĚTA!!! Poté, co rozhodčí ukázali 5 modrých praporků po nomo chygi proběhla obrovská vlna euforie. Bylo to neskutečné! Lidé bouřili, v té době jako by v hale nebyl nikdo jinej než Češi! K závěru soutěžního dne se konečně rozběhla také soutěž sebeobrany kluků. A tak opět virtuální pero přebírá Přema.
„Honzova závodní účast pokračovala soutěží sebeobran. V kategorii 3 proti 1 byli členy týmu Filip Gavlas, Lumír Kunc, Filip Šimeček a jako hero Honza. Úspěšně a zaslouženě se probojovali do finále se svojí „metro“ sebeobranou (začátek a rozuzlení za zvuků metra). Ve finále obsadili ale bohužel neoblíbené 4. místo po 1. Rusku – „matrix“, 2. Tádžikistán, 3. Korea. Je však třeba podotknout, že jediní čeští závodníci pochopili sebeobranu jako reálnou disciplínu a tak ve finále Honza s Filipem neodhadli vzdálenost a sílu techniky. A tak se Honzovi povedlo pustit Filipu Gavlasovi krev z nosu. S ohledem na to, že se tato nehoda stala v půlce scénky, musel Filip doslova doválčit scénku s řádně proudící krví z nosu. Bylo to opravdu reálné!“
A tím vystoupení Tong-Iláků pro dnešek končí. Poté následoval tradiční večerní program.Předposlední soutěžní den byl pro nás takovým odlehčením. Já už jsem měl odzávodíno a tak jedinou mojí prací bylo fandit. A tento úkol jsem plnil opravdu svědomitě. Nejvíce jsem si ale vyřval hlasivky, když šel skákat tým české reprezentace, jehož základním kamenem byl čerstvý mistr světa Přema. Klucí se nominovali technikou dollyo chagi. Poté sledovali další týmy. Když se nenominovaly týmy Russia 1 ani tým DPRK, měli kluci hodně velkou šanci na vítězství. Opět nenechali nic náhodě a se ziskem 12 bodů se stali Mistry světa. Přema přispěl také svou „troškou do mlýna“ a skočil nopy apchagi za 3 body.Poslední den už následovaly jen poslední dvě týmové disciplíny – sportovní boj a přerážení. Ve sportovním boji klucí postupovali až do čtvrtfinále, kde narazili na ruský tým snů, složený z těch největších hvězd Ruska. A tak bohužel naši kluci vypadli. Jediným úspěchem v tomto střetnutí byl vyhraný zápas Přemy. V silovém přerážení týmů se náš tým bohužel nenominoval.Po skončení závodění musela být před slavnostním ceremoniálem a vyhlášením nejúspěšnějších jednotlivců, týmů a zemí pauza, která byla vyplněna různými ukázkami. Poté už to nastalo. Nejúspěšnějším seniorským chlapeckým týmem na MS 2009 se stal tým složený z Jana Mračka, Jana Klašky, Juraje Hasíka, Romana Havlíčka, Aleše Vyzrála a Přemy Šestáka! Díky úspěchům všech reprezentantů se Český republika umístila jako 3. nejúspěšnější země! Myslím, že oba tyto triumfy jsou obrovským úspěchem pro české TKD! A jen se tím potvrdilo, že patří k absolutní špičce nejen v Evropě, ale i na Světě!Neděle byla posledním dnem, který jsme strávili v Rusku. No vlastně to bylo pár hodin. Hezky jsme se vyspali, došli si na snídani, sbalili tašky a jen pak už čekali na příjezd autobusu, který nás odvezl na letiště. Zde jsme chtěli utratit poslední rubly, které jsme měli. A tak za co jiného to utratit, než za vodku. Koupili jsme ji, nechali zabalit do igelitových sáčků, a dali do příručního zavazadla. Vše probíhalo naprosto v pořádku až do doby, kdy jsme chtěli přejít přes kontrolu na letišti Frankfurt nad Mohanem. Tam nám pán hezky řekl, že Rusko má jiné daně na alkohol než EU, a tak nám byla naše vodka zabavena a vylita. A tak jsme se smutni odebrali do letadla a odlétli domů. V neděli večer se česká reprezentace dostala konečně na domovské letiště Praha – Ruzyně.Závěrem bych chtěl poděkovat rozhodčím v čele s Rostislavem Kaňkou, dále Ondrovi Vrábelovi a Jiřímu Teslíkovi. Dálší poděkování patří týmu coachů Jaroslavu Vomáčkovi, Petru Poklopovi, Věře Khunové a tong-ilačce Haně Hanouskové. Další velké díky patří doktoru Milanu Svobodovi, jenž pečoval o naše zdraví.Kdo dočetl až sem, tak právě Vám skládám obrovskou úctu a poděkování.Jan „Chajda“ Chalou