Hodinu po návratu ze soustředka – na to, abych napsala, jak bylo, jsem příliš mrtvá…Týden po návratu ze soustředění – na to, abych napsala, jak to bylo, jsem příliš mrtvá… Půl roku po skončení soustředění: Myslím, že neznám nikoho, kdo by pracoval v dolech. Myslím, že znám něco mezi 60 a 70 lidmi, kteří absolvovali kondiční zapracování. Soustředko bylo tradičně super. Přálo nám i počasí, pršelo jen první den a sprchlo poslední den. Jinak bylo krásně, takže věci rychle schly a mohli jsme trávit spoustu času venku. K dispozici byl tradičně areál COP Sezimovo Ústí – ubytovna, 2 tělocvičny, jídelna, hřiště antukové, travnaté a asfaltové, 3 pingpongové stoly s revolučními plechovými síťkami. Škoda, že v častěji využívané tělocvičně nebyly ještě po rekonstrukci instalovány mříže na okna, museli jsme občas oželet některé míčové hry, zejména pak tolik oblíbenou vybíjenou na dva míče. O to více jsme hráli nejoblíbenější trenérovu hru na taekwon-do. Klasika jak už ji známe i z předcházejících soustředění – ráno rozcvička, pak snídaně, dopoledne tréninky TKD pro dvě skupiny, oběd, odpolední společný trénink TKD, večeře, pak posilování. K jídlu bych trochu výhrady měla, jídelna se za poslední tři roky nezměnila, kuchařky taky ne, tak buď změnili dodavatele nebo si někdo dodělával diplomovou práci a potřeboval srovnávat alespoň dvoje data. Nicméně pro ty co nebyli – přežili jsme v pohodě všichni. V mezičase byla volná zábava, turnaj ve volejbale, ve stolním tenise a po dlouhé době ve fotbale. Z časových důvodů a dostatku jiných aktivit trenér moc nezdůrazňoval, že se loni hrál i basket. Zatímco ve stolním tenise probíhal turnaj poměrně nelítostně, ve volejbale protihráči projevovali poměrně dost pochopení slabším týmům a cílem bylo nejen zvítězit, ale i si zahrát. Nejsem si jistá, jak přesně okomentovat fotbal, ve kterém se na krásném třetím místě ocitlo družstvo s věkovým průměrem kolem 11 let a výškovým průměrem 110 cm. Fotbalisté z družstva, které se umístilo za nimi, shodně prohlašují, že měli problém na ně nešlápnout, protože byli malí, ale bylo jich hodně a hlavně byli úplně všude. Určitě je moc prima, že se do turnajů zapojili i ti, kteří na soustředění byli prvním rokem a ti, kteří zatím nemohli doufat ve výrazný sportovní úspěch. Jak už vyplynulo z úvodu, taekwon-du se věnovala veliká část soustředění. Především se získávala lepší kondice, pilovaly se techniky a zejména nižší kupy objevovaly další rozměry taekwon-da (včetně Do). Protože to jedna z tělocvičen výborně umožňuje, tradičně se i běhalo po zdi s následným kopem do lapy. Zjistila jsem, že nejsem jediná, koho baví sledovat nižší pásky, když trenér vysvětloval, co se bude cvičit a jak na to. Hodně oblíbená zábava soustředění je i procházet špalírem nebo do kruhu a reagovat na postavení útočníka. Jinak se procházely tuly, cvičilo se na lapu, trénovalo se ve dvojicích proti sobě… Důležitou součástí soustředění byla i příprava části účastníků na zkoušky, což ovšem nakonec zaměstnává skoro všechny, ať už trenéra, asistenty nebo i kamarády, kteří jsou buď předem vyzváni ke spolupráci a/nebo omylem právě procházejí kolem. Zkoušky se tentokrát konaly sedmý den soustředění. Nevyberete si, kdy je to lepší. Platí nepřímá úměra mezi časem, který můžete strávit secvičováním, a únavou ze soustředění. Zkoušejícím byl samozřejmě mistr Hwang Ho Yong. Tyto zkoušky se však zásadně lišily od ostatních tím, že Mistr s sebou přivezl a předal tři certifikáty – nově v našem oddíle přibyly dva III. Dany – Hanka Hanousková a Zdeněk „Tygr“ Rubeš. Vnoučatům budeme vyprávět, že jsme byli u oficiálního předávání prvního VI. Danu v ČR pro trenéra R. Kaňku. Všem třem gratulujeme a přejeme ještě nějaké další certifikáty. Gratulace samozřejmě patří i všem, kteří úspěšně složili zkoušky na vyšší technický stupeň kup (takže všem) a poděkování těm, kteří se na zkouškách spolupodíleli – mj. velícím, sparringpartnerům, držičům desek, výběrčí průkazek a stěhovákovi nábytku. Praxe ukazuje, že u zeleného pásku se technika držitele začíná podobat taekwon-du. Možná jste si toho všimli už dávno, možná mě i opravíte, určitě je to vhodné téma pro diskusi a následné stanovení hypotézy, teorie nebo zákona. Zdá se, že taekwon-do se výrazně začíná projevovat ve stolním tenise od modrého pásku, ve volejbale a v gestikulaci při běžné komunikaci od červeného pásku a jak jsem byla ubezpečena, techniky z Po-Eun skvěle prorážejí do tanečních variací na diskotékách. Pokud člověk jezdí na soustředění pravidelně, má skvělý náhled na to, co se za poslední rok naučil, o kolik sed-lehů a kliků se zlepšil, kolik zapomněl tulů a podobně. Určitě se dozví něco o sobě a svých zvycích a taky o zvycích ostatních – kdo pije kafe a jaké, kolik cukrů. Po návratu ze soustředění jsem zjistila, že Chaloupkovi (čtyři taekwon-disté, účastníci soustředění) před námi určitě tají rodinnou prádelnu. Zatím taky nevím, jestli se jedná o prádelnu střední velikosti nebo gigant založený ve spolupráci například s rodinou Šestákových, Kaňkových nebo Kolářových.Kromě Tongiláků se soustředka účastnil i Kuba Sysel s mamkou a sestřičkou z Neškaredic u Kutné Hory a v den zkoušek nás navštívili hosté z oddílu v Čebíně – p. Pavel Cigáň (II. Dan) a zástupci oddílu v Borovanech, kteří tak využili možnost přivítat se s mistrem Hwangem a podívat se na průběh zkoušek v Tong-ilu. Poděkování patří trenéru Kaňkovi za senzační a kvalitní soustředění, za o něco méně bolavé svaly a taky za velký nadhled. Asistentce trenéra Vendule Králové za to, že poctivě chodila pomáhat na všechny začátečnické tréninky a za jistotu, že se na ní můžu s čímkoliv obrátit, za pomoc při trénincích děkujeme taky Vaškovi Pourovi, Zdeňku Rubešovi a Honzovi Chaloupkovi. Asi bych měla poděkovat i Kubovi Hussarovi, Honzovi Pavlíkovi a Davidu Strnadovi za fotky, ale s tím bych raději počkala, až je uvidím :o)) Poděkování patří panu Chaloupkovi (za Do), Víťovi Kavalírovi (za projev na veřejnosti) a přátelům z Tong-ilu za to, že jsou. j.