Jeden z dlouholetých členů Tong-ilu, Honza Kejšar, držitel červeného pásku, před nedávnem odletěl na cestu po jihoamerickém kontinentu. Přejeme zdar jeho expedici!Pod odkazem si můžete přečíst jeho zprávy z cesty. Pondělí 28.1.2008 Ahoj vsichni,hlasim se z Ushaii, cca 15 500 km od domova, oficialne nejjiznejsiho mesta nasi modre planety, v praxi jeste existuje jeste jizneji polozeny chilsky Port Wiliams {vojenska zakladna} a nekolik prilezitostnych rybarskych osad, ale tohle je asi nejvetsi nejjiznejsi civilni osidleni. Lety jakz takz v pohode, z Vidne {pri bezpecnosti prohlidce ve Vidni jsem se opet predvedl, zapomnel jsem v kapse krokomer, takovou malou vecicku, co vam pocita kroky a z toho uslou vzdalenost. Samozrejme ji ram objevil, takze jsem, jako uz po nekolikate, mel tu moznost absolvovat osobni prohlidku v privatni kabince:-}, tentokrat s velkym cernochem bez rukavicek:-} jsme meli pul hodiny zpozdeni, takze v Parizi jsem to mel poklusem, dobehnul jsem ctvrt hodiny pred radnym odletem, uz zavirali branu. Na letu z Vidne do Parize podavalo Air France celkem hnusny jidlo, nemastne neslane rizoto a imitaci spizu. To z Parize uz to byl jinej servis. Pote, co se nejnovejsi Boeing 777-200 odlepil od zeme a vystoupal do letove hladiny, zacali nas letusaci a letusky zasobovat vsemoznyma dobrotama. V nabidce nechybelo ani uvodni sampanske, nejen pro elitu vepredu letadla, ale pro vsechny. Jidlo, napoje, nanuky, proste cokoliv, kdykoliv, kolikrat jste si rekli. Let probihal ve znameni neustalych turbulenci, ne zadne poletovani po kabine ale dost neprijemnych na to, abyste byli porad pripoutani nebo se neceho drzeli. No a kdyz zrovna nebyli turbulence, tak se ke slovu prihlasili tri male deti, co s nama vzadu letely. Kdyz to shrnu, odstartovali jsme v pul dvanacte vecer, kolem jedne jsme dojidali, v pul druhe zhasli svetla, aby nam imitovali noc a kdyz jsem se pul sedme rano podival na hodinky a na displej monitoru, tak do cile porad chybelo pres 6 hodin letu. Tech 14 hodin je fakt docela dost.Filmy a hudba v nabidce nic moc, a porad jim to padalo a nesly prepinat programy, zlatej Airbus od Austrian Airlines, kterym jsme tenkrat leteli do Indie. Nad Buenos Aires jsme se posunuli v case o 4 hodiny zpet a z pul druhe odpoledne bylo razem pul desate dopoledne. Pristani v pohode, dokonce i zavazadla prisly, co si vic prat.}Rovnou z letiste jsem se vydal na nasi ambasadu Buenos Aires, se spanelskou ostrahou byla nejdriv trosku horsi domluva, pak jsme ale zavolali pani Vojtiskove z konzularniho oddeleni a bylo po problemu. Nechal jsem tam kopie dokladu, nejake nepotrebne doklady, penize a kontakty na domov a presunul se na druhe buenosaireske letiste, odkud to melo letet v 16:00. Puvodne, pri rezervaci letenek, to melo letet v 15:40, pak to zmenili na 16:00, nakonec v praxi to bylo opet v 15:40. Tentokrat uz jsem si dal pri bezpecnosti prohlidce pozor, takze v pohode. Let byl s mistnima Aerolinas Argentinas, letadlo MD-80 uz pamatovalo lepsi casy, ale uplnej vrak to jeste nebyl. Koukal jsem, ze na letisti stoji jeste ty Boeingy 737-200, to jsou ty nejstarsi verze s podlouhlymi motory, presne ty, ktere ukazovali pred 14 dny v leteckych katastrofach, jak se z nich nad Hawaii delaji kabriolety a presne takove, se kteryma jsme letel s Air Tanzanii z Arushy na Zanzibar:-}. Opet po startu turbulence, takze jsme jidlo dostali az po 2 hodinach letu. Celkem to leti z B. A. do Ushuaii 3.5 hodiny a vzdalenost je asi 3 200 km {Pariz – B.A. je cca 11 200 km} a pristani v Ohnove zemi stoji za to. Letadlo tam musi sestoupit kvuli horam dost prudce a pak jeste zakrouzit nad oceanem, aby se dostalo na spravnou sestupovou drahu. Pristavaci draha i letiste jsou tu nove, postavene na jakemsi vybezku do do Beagle channelu, preciznost pilotu bych prirovnal asi k tomu, kdyz se vojensti piloti musi trefit malou stihackou na letadlovou lod. Tady se sice paluba nehoupe, ale pristavaci draha o moc vetsi neni. Navic tu vane silny vitr, takze piloti meli plne ruce prace to vyrovnavat. Shodou okolnosti jsme dneska meli moznost videt pristani tri malych letadylek skoro za sebou, vitr s nima tak cloumal, ze pristavali doslova nasikmo, aby udrzeli spravny smer.Uz z letadla bylo videt, priroda je tu nadherna, vrcholky hor jsou pod snehem, ackoliv tu vrcholi arkticke leto. Jednim z jeho znaku je, ze tu slunce skoro nezapada. Ted kdy Vam pisu, je tady jedenact v noci a venku je nadherne videt, neni potreba umele osvetleni, ulice plne lidi, deti si hrajou na hristich. Odpovida tomu ale i oteviraci doba, ktera vetsinou zacina v 9 – 9:30, v poledne se zavira a otevira se treba az ve tri a je otevreno do deviti, desiti, hospody sam. dele. Trochu prace dale najit hostel, vsude bylo plno a asi az v patem jsem se chytnul. Ale natrefil jsem celkem na dobrej, jsme tam celkem mezinarodni parta. Najdete tu Australany, Francouze, Rakusanku, Svycarku, Nemku, Kanadana, Americany, Itala….. S dvouma Amikama uz jsme dneska vyrazili na celodenni vylet do N.P. Tierra del Fuego, naslap par kilometru. Pokud sviti slunicko, tak se da jit v tricku, jakmile ale zaleze, tak nasazujeme gore-texove bundy.No to je asi tak vsechno, kdy to vyjde, tak zitra mame v planu vylet lodi za koloniem lvounu a za tucnama na prilehle ostrovy.Honza Úterý 29.1.2008 Ahoj vsichni, ozyvam se relativne brzo po predchozim mailu, ale je mozne, ze se ted 8 – 10 dni neozvu, zitra vyrazim z Ushuaii do Puerto Natales, coz je vstupni brana do narodniho parku Torres del Paine a tam pravdepodobne zadne pripojeni nebude.Pondeli probehlo ve znameni shaneni listku na vyse zminovany presun. Ukazalo se, ze jen tak se odsud dostad nebude vubec jednoduche. Musel jsem obejit tri dopravce, nez jsem sehnal volne misto v buse. I tak se nedalo odjed hned v Po vecer nebo v Ut, nejblizi mozny termin byl streda rano. Ostatni dopravci na tom byli jeste hur, nabizeli mi volna mista az na patek nebo sobotu. To bych tam za ten tejden snad i dosel, i kdyz s chozenim bych to neprehanel, v parcich me ho jeste trochu ceka:-). Takhle teda, kdyz nezaspim, odjizdim zitra v pet rano a prede mnou je 14 hodin v buse, na konci dne uz bych se mel nachazet v Chile.Jinak v pondeli odpoledne jsme sli s Amikama Brianem a Fernandem (oba hasici z Los Angeles, vypraveli treba, jake to je, hasit domy slavnym hvezdam, ktere nedavno shorely v Santa Monice a okoli L.A.:-))) na avizovany vylet za tucnakama. Listky i rezervaci jsme meli vcas, takze nebyl problem. Mensi obtiznost se vyskytla pred nastupem na lod. Musi se projit bezpecnostnim ramem (ano, i na vyletni lod:-) a batoh rentgenem. Ukazalo se, ze na lod se nesmi s nozem. Kdo zna historku s nozem z Moskvy, pochopi. Nakonec se mi to podarilo uhadat, ze jsem jeste zabehnul zpatky na hotel, nechal tam nuz a vratil se bez nej. Pak uz jsme mohli v klidu vyplout. Jenze nevypluli. Kdyz uz bylo pul hodiny po avizovanem radnem odpluti, sli jsme za kapitanem zjistovat, co se deje. Ackoliv bylo krasne azuro, tak foukal docela silny vitr a v kanale Beagle, ktery zde oddeluje Argentinu od Chile, se prevratila jedna vyletni lodka s turistama, takze jsme meli aspon moznost videt vyplout policejni a zachranne lode. Vedeni pristavu pak zakazalo pro ten den vsechny dalsi vylety. Kdo chtel, tomu vratili penize, jinak si slo prebukovat vylet. Amici to museli zrusit, protoze jim to dneska letelo do Buenos Aires, ja si to prebukoval na rano. Vecer jsme sli trochu projit mesto, koukali jsme, ze napriklad znackovy boty, adidasky, tu ve znackovem obchode stoji sotva polovinu, max. 3/5 toho co u nas. Mel jsem prijet s prazdnou krosnou a tahat to domu po stovkach. To samy plati napr. o batozich, outdoorovem vybaveni….. Co se tyka bank, tak tech je tu nekolik, napr. Banco Tierra del Fuego, Banco Patagonia, Banco del Sol…., a musi to bejt krasne, pracovat v jakekoliv z nich. Makat se zacina nejdriv v devet, ale spis v deset, to otevira i posta, a zaviraji ve tri. Tomu rikam rozumna pracovni doba:-))). Co nas nastvalo, sou mistni hospody a obchody. Jelikoz uz jsme se prizpusobili, ze se vstava tak v deset a zije se zivotem tak do dvou do tri do rana, jsme to vecer na hostelu trosku rozjeli. Zacala silna skvadra, kde jasnou prevahu meli Americane a Izraelky, nicmene do ranniho finise, kdy se nam v cele Ushuaii povedlo objevit jen jedinou hospodu (doslo piti a na hostelu vlastni obchod nemaji), otevrenou do peti do rana, se probojovali uz pouze Cech, Holandanka a americkej hasic Fernando:-). Holandku jsme rovnou z putyky doprovodili na bus, kterej ji jel v pul seste rano do Buenos Aires (jede to dva dny:-(((((), Amik sel spat, ja dal sprchu a sel na vylet za tucnakama.V utery rano bylo more klidne jak voda doma ve vane, ale zase bylo mnohem chladnejc. Nicmene, jeste asi se 3 lidma, jsme se jako spravny tvrdaci utaborili na horni palube naseho katamaranu. Cimz jsme sice prisli o vnitrni skoleni ohledne pouziti plovacich vest, ale vzhledem k tomul, ze nam posadka rekla, ze okolni voda ma sotva 5 stupnu a doba preziti v takhle ledove vode se odhaduje na minuty, nam prislo v pripade nestesti vhodnejsi se utopit hned a rychle, nez se jeste nekolik minut trapit a klepat kosu:-)))). A z horni paluby byl nadhernej vylet na okolni hory a ostrovy s moznosti fotit na vsechny strany. Zevnitr se nedalo fotit nic, jelikoz katamaran mel tonovana okna a na fotce bylo videt kulovy:-).Vylet to byl super, katamaran letel po hladine jak sipka, navstivili jsme ostrovy uprostred Beagle kanalu, na kterych jsou kormorani, lvouni, rackove a nakonec zlaty hreb programu, tucnaci. Pingvini byli nadherni, na brehu uzasne nemotorni, ale jakmile skocili do vody, stali se z nich torpeda a jezdili pod hladinou jak sipky. Kupodivu se to tu asi dari argentinsko vlade preci jen trochu tu prirodu chranit, takze tucnaci cloveka nepovazovali za vetrelce a nemeli s nim spatne zkusenosti, takze se klidne prisli podivat primo az ke katamaranu, ktery predni casti nejel na piscitou plaz ostrova. Okukovali nas jak mi je, proste sranda. Byli jsme tam asi pul hodiny, kazdej vyplacal milion fotek, holt prokleti digitalnich fotaku. Tucnak zprava, tucnak zleva, tucnak pred nama, tucnak pod nama.-)))), Na cestu zpatky uz jsme to ale nevydrzeli a zalezli do utrob vsichni, jelikoz se i trochu rozprselo. Vylezli jsme az kousek pred pristavem, vylezlo slunicko a byl na Ushuaiu a hory v pozadi krasnej vylet. Dneska se zadne velke akce neplanuji (to nikdy, ja vim, zvrtne se to samo), ale nerad bych sel na bus rovnou:-). Myslim, ze cest Ceska sem vcera drzel statecne a dneska si zaslouzim vytouzeny spanek. Jenom takova perlicka, odpoledne jsem byl nakoupit v mistnim supermarketu La Anonima, standardni jak u nas, mozna ne tak velkej, co me ale prekvapilo, kdyz jsem na regalu s pivama uvidel tretinky Staropramenu ve skle. Patri sice spis k te drazsi tride, stal okolo 4 ARS (arg. pesos), coz je v propoctu na nase cca 24 Kc, ale podle proridleho regalu asi jde na odbyt, i tady, na konci sveta:-).To je z konce sveta asi vse, jdu si dat k veceri steak, sbalit krosnu a zalehnout.Honza Úterý 5.2.2008 Ahoj vsichni,tak se po tydnu a trosku opet hlasim, tentokrat uz z Chile. Pokud si dobre vzpominam, tak jsem vypraveni zakoncil v Ushuaii, ze jdu na steaka. Tak tam budu pokracovat:-).Steak byl vynikajici, asi tak 15-18 cm na delku, 2-2,5 cm na vysku a 5-7 cm na sirku, nadherne propecenej a krehouckej, pod vydlickou se primo rozpadal. Stal na nase cca stovku, za tu cenu jste ty steaky ale mely na taliri dva, detsky porce nedavali:-). K tomu jste si jako prilohu mohli dat, co jste chteli, chleba (nas klasickej neznaj, maj tu bud bagety nebo sladke housky ala McDonald), opecene brambory, zeleninu…..dal jsem si pivo:-). Vecer zadne dlouhe ponocovani, jen tak lehce do pul jedne, preci jen jsme v pul pate rano vstavali na bus. Trosku nam to zkazil opily Amik z Colorada, kterej prisel navatej v pul treti rano a vsechny nas vzbudil. Ale jelikoz zbytek pokoje vstaval rano taky brzy jak ja, na ruzne busy, tak jsme mu ten nechteny budicek vratili v pul pate rano. Mel radost:-).Cela streda 30.1. byla ve znameni presunu. Jestlize jsem predtim nadaval na 14ti hodinovy let, tak ted jsem v buse stravil tech hodin 17. V sest rano jsem vyjel z Ushuaie a ve 23 hod jsem byl v Puerto Natales, priblizne o 1 000 km severneji. Cela cesta pres Ohnovou zemi docela nuda, vsude naprosta rovina, zadne kopce, nic tam neroste, krome suche travy, nechapu, jak se na tom ty ovce, kterych jsou vsude mraky, uzivi. Ty snad musi zrat i kameny. Jinak cesta po Argentine jakz takz v pohode, v polovine Ohnove zeme je ale cara a zacina tam Chile. Jsou to dve celnice, cca 2 km od sebe a jinak tam v okoli neni vubec, ale vubec nic, krome silneho vetru. Proste dve ztracene prdele na konci sveta, sluzba tam musi bejt fakt za trest. Prechod do Chile relativne v pohode, akorat Chilani konfiskovali veskere ovoce a zeleninu, nic takoveho se do Chile z duvodu ochrany mistni prirody nesmi dovazet. Nicmene podezrivam mistni celniky, ze si toto narizeni vymysleli, aby si trosku zpesrili jidelnicek. Jak jsem tak koukal, zatimco odpadky celnik hodil do popelnice, tasku se zabavenyma jablkama, bananama, cibulema…..nesl pekne dovnitr celnice, urcite proto, aby vyplnil prislusne formulare ohledne poctu zabavenych kusu, barvy, vahy…:-). Ze jsme v Chile se poznalo i podle toho, ze zatimco na argentinske strane vedla az k celnici asfaltka, na chilske strane uz nic takoveho nebylo. Proste jen sterkova piskova cesta, ve ktere jsou vyjete 3 koleje. Kdyz se nahodou potkaji dve auta (to se ale nestava moc casto, moc toho tu nejezdi), tak jedno musi sjet mimo vyjete koleje a doufat, ze se pak sterkem prohrabe zpatky. Autobus mel v tomhle vyhodu, byl velkej, tak nikomu neuhybal. Jedina vyjimka byla, kdyz jsme potkali cisternu s propan-butanem, to mel respekt i autobusak. Asi 30 km pred Magallenovym prulivem jsme najeli na regulerni cestu. No, regulerni. Byly to dve rady panelu polozenych vedle sebe, tak akorat na dve auta. Tahle cesta vedla az k prulivu a k trajektu, ktery na nas uz cekal. Vedla doslova az k nemu. Zadny pristav, zadne molo, nic. Proste panelova cesta najednou mezi dvema kopci konci na plazi v mori. Trajekt prijede co nejbliz ke brehu, spusti rampu kam az dosahne, pokud mozno az na ty panely, busy maji prednost, najedou jako prvni, pak kamiony, nakonec mezery po stranach a vzadu vyplni osobaky. Cestujici byli z busu vyhnani uz na plazi, pak jsme pochopili proc. Busy a kamiony staly na palube tak tesne, ze ridici ani nemohli otevrit dvere, aby se dostali ven. V pripade nehody by meli smolicka. Musim rict, ze houpani v Beagle chanelu v Ushuaii, kdy jsem jel za tucnakama, bylo jeste zlaty. Tady sly tak 0,5 – 0,75 m vlny, busily do trajektu z boku, takze se celkem neprijemne houpal zleva doprava a zpatky, Me to nevadilo, ale par lidi problemky melo. Co me, a nejen me, nas vsechny, suchozemske krysy, jaksi zneklidnilo, bylo, ze hned po vypluti zacalo zadnima vratama do trajektu natykat voda. Proud byl silnej asi jako jako predlokti ruky, takze behem chvilky mely tahace od kamionu gumy ve vode. Posadka to ocividne mela na haku, tak nam jedinou jakz takz uspokojivou odpoved dal druhy ridic busu, ktery byl s nama na palube. Pry je to normalni, trajekt pry staveli profici a maji spocitane, ze za tu pulhodinku, co trva prepluti Mag. prulivu (sirka je tu tak 12 – 15 km), nestihne do trajektu natect dostatecne mnozstvi vody, aby to ohrozilo stabilitu. Skoda ze neumim spanelsky, bejval bych mu povedel pohadku o tom, jak parta profiku postavila Titanic:-). Kdyz jsme pripluli na druhou stranu, mely tahace vodu pod osy kol, vsichni (mistni) se tvarili v pohode, tak to asi bylo normalni. Opet stejna scena, trajekt to rozjel a najel na oblazkovy breh a spusil rampu. Prvni tahac mel trosku smulu, vlna smykla trajektem, akorat kdyz vyjizdel, takze rampa z betonovych panelu sklouzkla do sterku a s ni i tahac. Ale byl to kluk sikovnej, poradne zabral, k velke radosti posadky trajektu, ktere kolama nahazel na lod asi metrak kameni:-), vyhrabal se ven i s navesem. Kapitan pak "preparkoval", takze busy uz vyjely v pohode. Cesta pak uz byla vyslovene otravna, nudna a uspavajici. V Puerto Natales sem asi hodinu hledal volnej hostel, je tu holt plno. Jeste ze je videt do pulnoci.Ve Ct jsem nic moc nedelal, akorat si obehal listky na cestu do N.P. Torres del Paine a zpet a na dalsi presun do El Calafate, poucen z Ushuaii, radeji jsem vsechno rezervoval a kupoval v predstihu. Odpoledne jsem chtel jet do parku, ale bylo hnusne, tak jsem to odlozil. Na pokoji jsme se sesli s Francouzem, kterej taky vyrazel v patek do parku, musim rict, ze tahnul jidla jak do valky. Na 8 dni si nakoupil 8 konzerv s tunakem, 8 plechovek kukurice, 4 kila rejze, 1 kilo cukru, 8 vajec, 4 velke cokolady a asi metrak ovoce. Delal jsem si z nej srandu, jestli na nej nekde ceka parta serpu, co mu to ponese. Strasne se divil, ze tahnu pokud mozno vsechno suseny nebo v prasku.V patek (1.2.) se brzo rano vyrazelo do N.P. Torres del Paine, hned v buse jsem potkal dva Cechy, kluka s holkou, potkali jsme se pak cestou jeste nekolikrat v parku. Pred polednem sem byl v parku, katamaranem se nechal prevezt pres jezero Pehoe a sel do kempu Refugio Grey. Kemp lezi u jezera Grey, v mistech, kde se do jezera nori ledovec Grey. Podivana je to uchvatna, fakt bomba. Ono i ty samotny modrozeleny jezera, ostry stity hor s vrcholkama pokrytyma snehem stoji za to, ale ledovec je ledovec. Navic po celem jezere pluji obrovske kry, ktere se obcas s ostrym prasknutim odlomi od hlavniho ledovce a vydaji se na svou pout roztat. Jinak poprve jsem ocenil vykony Serpu v Himalajich na vlastni zada. Nalozena krosna i s vodou a malym batohem mela tak 25 kilo. Pochod s po rovine je otravnej, ale do kopcu je to vyslovene vrahovina. Do kempu to melo byt podle mapy, co nam dali strazci parku 3.5 hodiny cesty. Ze se nesmim divat na mapu jsem po prvnim dnu pochopil. Ne ze bych sel tak pomalu, to zdaleka ne. Ale jak jsme si pak overili znova s tema Cechama, kdyz jsme se zase potkali, ty casy na mapach musel udelat nejakej chilskej Emil Zatopek, kterej to navic bezel jen v kanadach a s flaskou piti v ruce. Jinak se to absolutne nedalo. Sel jsem to skoro pet hodin a zrubanej sem byl, jak kdyz po 12 hodinach vyfaraj hornici z dolu. Po prvnim dnu jsem taky pochopil, jak s vodou. Staci mit jednu flasku, netreba tahat vic vody. Kdyz vam dojde, proste si ji doplnite z nejblizsiho potoka. Delali to tak vsichni a nikomu nic nebylo, tak jsem se prizpusobil. Ono i v tom kempu vam z kohoutku tece voda, ktera je tam privedena z potoka:-). Jinak v kempu se vedle me utarili pro zmenu jini Cesi, 3 chlapi a jedna holka, co cert nechtel, ukazalo se, ze maka v CSOB, na retailu v Trutnove (nebo v Turnove, ted si nejsem jistej). Neni nad shledani dvou zamestnancu pod chilskymi velikany, zvlast, kdyz jeden z tech chlapu, co byli s ni, byl na banku vyslovene vysazenej. Ve dvou uz jsme ho ale udolali:-). Jinak kousek nad kempem (no kousek, asi 2 hodiny cesty), se tyci jeden vrcholek, ktery se jmenuje Cerro Ostrava (ma 1.566 m), takze timto zdravime vsechny do Ostravy:-)))).V sobotu jsem vyrazil na presun do dalsiho kempu az pred polednem, protoze rano prselo, podle mapy 5.5 hodiny, v praxi 6.5, uz jsem to cekal. Vecer opet rozbitej jak cikansky hracky. Kemp sice verejnej (jinak stoji 3.500 chilskych pesos, na nase cca 140 Kc), takze bezplatnej, tim padem ale bez sprch. Vedle tekla reka. Mohl jsem si vybrat, jestli dam prednost spodni casti kempu, ktera byla sussi, ale zase tam byly baños, neboli WC, ktere trosicku pretekaly (ne trosicku, ale poradne, ta misa sr….. pretekla doslova:-) nebo te horni, ktera byla podmacena od reky a byly tam hejna komaru. Nakonec vyhraly komari. V nedeli nas vzbudil regulerni dest, takze vystup do kempu Britanica nemel smysl, nebylo by nic videt, tak jsem v mokru a blate sbalil fidlatka (ono vlastne celych tech pet dni v parku bylo o tom, ze skladate a balite a zase stavite stan a mezitim furt jdete, akorat kdyz mate zrovna silu, tak se kochate tou nadherou okolo:-), hodil krosnu na zada a v desti vyrazil na dalsi streku. Podle mapy to melo byt 6.5 hod, takze jsem spravne pocital tech 7-7.5hod. Az do asi dvou lilo, ocenil jsem goretexovou bundu a navleky na nohy, vsude blato a marast. Nekdy po jedne me dosla ctverice Chilanek, mlade holky, nalozeny mely skoro tolik co ja a jeste me v kopci predchazeli. Delal jsem si z nich srandu, jestli trenujou na olympiadu v Pekingu, pry jsou tak zvykle chodit. Je fakt, ze mely hulky, coz pri ceste do kopce je celkem dobra vec. Zatnul jsem zuby (resp. spravneji receno muzskou jesitnost) a drzel se v zavesu za nima. Musim rict, ze i diky jejich tempu jsem dalsi usek proti mape zvladl asi o pul hodiny rychlejc. Ale byla to rehole, jely jak sroubek. Rozdelili jsme se az u reky. Uz pred tim jsme museli prekonavat rozvodnene potoky a ricky, doted to ale dycky jakz takz slo, i diky goretexovym navlekum ke kolemu, ktere dole dobre prilehaj na boty jsem vsechno probehnul suchou nohou. Tahle reka uz se nedala. Regulerni prudka horska reka, tak 20 m siroka, uprostred ostruvek. Byly dve varianty – nekdo se vykaslal na prezouvani a sel to tak jak byl, bylo tam tak do pasu vody a akorat natazenej drat, ktereho jste se mohli drzet. Proste pocital s tim,ze takovych mist bude asi jeste vic, takze do bot stejne natece. Druha varianta, kterou volila vetsina lidi, byla, ze jste se prezuli do botasek nebo aspon sandalu, slikly do trenek a prebrodili to takhle, na druhe strane se zase oblekli a obuli. Vyhoda druhe varianty byla akorat v suchych kotnikovych botach, trenky se vam namocili tak jako tak. Jelikoz se mi nechtelo smirit ani s jednou variantou, bloumal jsem asi 150m dolu po prudu, az jsem nasel misto, kde se reka delila v kamenitem recisti na 4 proudy. Tady uz se dalo s trochou dobre vule a poradnou davkou stesi po kluzkych kamenech preskakat. Stesticko me opustilo u posledniho 4 ramene a jednou nohou sem tam zahucel az nad koleno, sice jen na par vterin, ale do boty stejne nateklo. Nastesti sem neztratil balanc, takze trenky a hlavne batoh se nevykoupali. Kdyz jsem se pak vyskrabal nahoru, tak Chilanky byly teprve na prostrednim ostruvku. Jinak taky tady u te reky prestalo prset uplne a udelala se absolutne modra obloha a zaclo prazit slunce, takze zbytek cesty byl v totalnim vedro. Do kempu Las Torres jsem prisel pred sestou, tak akorat zralej na to, postavit si stan, hodit rychlou sprchu a zalezt do spacaku. Po osme vecer, jakmile se slunce schovalo za stity hor, uz byla zase poradna kosa, takze jsem si caj a nudle uvaril ve stanu. Z bezpecnostniho hlediska to asi neni zrovna nejmoudrejsi, ale nemusel jsem vylezat za spacaku a zaroven si jeste trosku vytopil stan a vysusil boty. Skoleni a test na bezpecnost prace a pozarni ochranu koneckoncu v praci udelanej mam, ne?:-). Jinak zatimco doma spim tak 6-7 hodin, tady mi nedela problem spat 9-11 hodin:-)).To same jsem udelal v pondeli rano, pekne si zatopil ve stanu, udelal caj a ovesnou kasi. Bylo hezky, tak jsem vyrazil na celodenni vylet na vyhledku na 3 hlavni skalni veze tady v N.P. Torres del Paine. Tentokrat jsem sel jen s malym batuzkem a pripadal jsem si, ze bezim. S usmevem na rtech sem predchazel vsechny ty soumary, co se vlaceli s krosnou. Cesta smerem nahoru trva asi 4.5 hod, dolu jsem to pak sebehnul za tri. Mel jsem kliku, nadherne vyslo pocasi, takze skalni veze i jezirko pod nima byly nadherne videt. Zpatky v kempu jsem byl po ctvrte, jelikoz slunce porad prazilo (opalovaci krem Daylong Extreme 50 neni spatnej, ale nos to stejne odnesl, a to jsem dopadnul jeste relativne dobre, to slnko je fakt svina:-), tak jsem nabehnul do sprchy a udelal velke prani. V 17:15 jsem daval veci susit na slunicko, v 18:45 jsem to sbiral suche, akorat tlusty ponozky schnuly do pul osme. Celkem fofr. Vecer opet klada, takze jsem topil ve stanu plynovym varicem:-).Dneska uz to byla pohoda, volnym tempem rano vstat, v klidu posnidat, sbalit vsechny veci a i s krosnou urazit poslednich 10km (celkem mam za 11 dni nachozeno 170 km, z toho asi 65 v plne polni:-) k branam parku, kde jsem si stopnul bus do Puerto Natales. Sem sem prijel pred ctvrtou, jako prvni vyplnenil supermarket a udelal si poradnou veceri. Po jidle jsem jen v triku, kratasech a pantoflich (tady zadny vedro neni, zima, poprchava a fici vitr) vybehnul z hostelu, jelikoz jsem si vsimnul, ze vedle hostelu je kadernictvi a ja sem za tech 12 dni uz preci jen trosku zarostlej, uz mi to pada do oci:-). Kadernictvi sice bylo damske, ale me to nevadilo a tem panim taky ne. Posunkama jsem vysvetlil, ze potrebuju masinkou sjet hlavu, jestli mi ji pujci, tak to zvladnu i sam. Nakonec se toho jedna pani ujala, trvalo ji to, ze ja bych mel za tu dobu oholene hlavy tri, stalo me to asi stovku, ale byl jsem spokojenej a zakaznice v kadernictvi mely o zabavu postarano. Pak jsem jen zase prebehnul zpatky do hostelu rovnou do sprchy. Jo, to si tak nekdo umi vybrat hostel:-))))). Najezenej a osprsenej sem vyrazil do pristavu, pri prijezdu sem si vsimnul, ze tam stoji nejaka velka lod, a lode, vlaky, letadla,…..to je moje:-)))). V pristavu kotvil vyletni kolos z Norska, kdyz jsem kouknul na nazev, tak jsem tomu nechtel verit. Kdyz jsme v roce 2003 stopovali v Norsku za Narvikem na Nordkap, nejsevernejsi bod Evropy, tenkrat nas svezl namornik, ktery nam dal na pamatku fotku lodi, na ktere slozil. Fotka byla z Antarktidy, kam tenhle kolos jezdi na asi mesicni vylety, zatimco jeho sesterska lod Trollsfojrd jezdi okolo Lofot a Nordkapu) mam ji doma zvetsenou na zdi. Lod se jmenuje NordNorge, domovsky pristav Narvik a prave dneska kotvi v Puerto Natales v Chile. Skoda ze si nepamatuju to jmeno namornika, ktery mi psal na druhou stranu te fotky, bejval bych se dosel zeptat. No a pak uz jsem jen sednul na net a asi dve hodiny tohle pisu:-). Snad sem na nic duleziteho nezapomnel, fotek mam momentalne asi 450.Zejtra me ceka presun do El Calafate, coz uz ja zase opet v Argentine a vylet do N.P. Los Glacieros, takze je mozne, ze se zase cca tyden neozvu. Takze se mejte, vsechny vase maily jsem poctive prelouskal, stalo me to hodinu internetu navic, tj. 500 chilskych pesos, tj. na nase asi 19,- Kc:-))))).Honza Pondělí 11.2.2008Ahoj vsichni,
hlasim se, tentokrat uz ze severu Argentiny, z Puerto Iguazu. Nez jste nekolikrat skakli do prace a proflakali vikend, tak jsem se stihnul presunout o 4 000 km severneji k tesne hranici s Brazilii a Paraguayi.
Odjezd z Puerto Natales a prejezd do El Calafate v pohode, 4 hodiny jizda pres to nic, co tu vsude je. Ale tady uz to nic neni tak rovinate, sem tam se objevuji i kopce. Co je ale zajimavy, ze to pusty, holy, suchou travou porostly nic, je rozdeleno desitkama kilometru plotu, obcas je to nic rozdeleno plotem na jeste mensi nicy a ty na jeste mensi nicky. Vsechno dusledne ocislovane a popsane, koukal jsem, ze cedulky na plotech jsou po 50 metrech. To musela bejt hrozna pakarna, to tu stavet. Takova krasna studentska brigada uprostred niceho. Prechod zpet do Argentiny bez problemu, jen trocha papirovani a dlouha fronta, protoze se zrovna seslo 6 autobusu a fungovala jedina prepazka. Pri prechodu z Chile do Argentiny si nezapomente posunout hodinky o hodinu dopredu, jinak budete vsude chodit pozde. V El Calafate jsem byl v pul druhe, ve dve sem mel hostel a v pul treti sedel v buse do N.P. Los Glaciares, podivat se na jednu z nejvetsich atrakci tady, ledovec Perito Moreno. Je fakt obrovskej, uzasnej, skvelej…..plazi se z hor dolu do jezera v delce 15 km, celni strana je siroka 4 km, vysoka 50 – 55 m nad vodni hladinu. Byl jsem jak na vyhlidce nad ledovcem, tak i na lodi, co pluje po jezere az k nemu, resp. musi zustat min. 300 m od nej, protoze se z nej neustale odlamuji ledove kry, ktere s poradnym splouchnutim padaji do jezera a delaji trosku vlnky. Jinak tenhle ledovec naprosto popira teorii globalniho oteplovani, protoze neustale roste a zvetsuje se. Jinak to byl snad prvni park, kde vyzadovaly placeni argentinskym pesem, jinak neni vetsinou problem i v obchodech platit americkym dolarem, kurz je stejnej jak v bance nebo jen o malinininko horsi.
Ve Ct 7.2. jsem hned rano vyrazil busem do El Chaltenu, kde je druha cast narodniho parku Los Glaciares – north. Tady me potesili – vstup zdarma, dobrovolne prispevky vytany, mapy bez problemu v Aj. Ubytovani vyhodne. Vyhodne, co se tyce polohy, ne co se tyka ceny. Pokud jde o ceny, tak proti beznym cenam je El Chalten tak 4-5x drazsi. Napr. hodina internetu stoji v B.A. 2-4 arg. pes (1 Ar.peso = 6 Kc), v El Chaltenu 9 -12 ARS. A tak je to se vsim. Je to mlade mesto, ktere vzniklo teprve v roce 1985, postavene doslova z niceho na zelene louce. Argentinci to tu tenkrat postavili honem honem v obave z toho, aby nahodou si tu mesto nepostavili Chilani. Je ale krasne polozene v horskem udoli, obklopene horami, takzi pri prijezdu neni do posledni chvile videt. Jinak samo mesto hezke neni, neni tam nic zajimaveho, poslouzi Vam jen jako zakladna pro vylety. Jinak co se tyka vyhodnosti ubytovani (Hostel Pioneros del Valle, hned vedle je kancelar busove spolecnosti CalTur), tak o tom, ze to je opravdu protekcni mistecko sem se mohl presvedcit prvni den vecer. Hostel totiz slouzi zaroven jako zakladna pro protipozarni a armadni hlidky. Akorat ze vrtulnikove. Takze kdyz takhle vecer v kuchyni vecerite a najednou se nad barakem ozve hromovej rachot, vypada to, ze Chilani si prisli dobit tohle udoli zpatky, kouknete z okna a primo na zahrade pred hostelem posedaji vedle sebe tri armadni helikoptery. Do kuchyne nabehli kluci v overalech, sundali helmy, rukavice, dali si ten jejich mate caj, coz je plnej hrnecek drcene smesi do ktery lejou slzu vody a pak to pul hodiny cucaj, povecereli a sli na kute. Rano bylo zbytecne si davat budika, stejne bych ho v tom rachotu startujicich helikopter neslysel.. Jinak ty helikoptery asi pamatuji lepsi casy, ze vseho nejvic pripominaly ty transportni vrtulniky, co amici pouzivali v Koreji (v M.A.S.H.i) pro transport ranenych. A ty uz jsou stary jak hnedy uhli. Asi nejaka vyhodna koupe.
Prvni den jsem udelal vylet k lagune Torres, cca 20 km tura, druhy den tura k Lagune de los Tres, nad kterou se majestatne tyci hora Fitz Roy, 3 405 m vysoka, casty cil horolezeckych expedic. Cestou zpet od laguny jsem se chtel jeste podivat na jeden ledovec, ale nejak jsem se zamyslel a presel odbocku. Zjistil jsem to po hodine a kus chuze blbym smerem, takze nezbylo, nez se dalsi hodinu vracet zpet, zbytecne nachozenych 8 – 10 km. Ten den jsem jich podle krokomeru usel 33 a vecer uz byl preci jen "trosku" unaven. Hlavne kolena dostali zabrat, zaverecne stoupani ( a pak i sestup) k Lagune Torres je prakticky do 70 stupnoveho kopce v kamenite a piscite suti, takze udelate tri kroky a dva sjedete dolu. No a cesta dolu je o rozbiti si huby. Laguna samotna nic moc, mnohem lepsi je vyhled na cele udoli a reky a laguny v nem. Co se tyka map, tak zatimco Chilani meli casy na mapach pro sprintery, tady jsou casove udaje zase s velkou rezervou, ze se to da udelat za polovinu nebo 2/3 casu, co je uvedeno na mape (moji chuzi, jinak by to asi sedelo, stejne tak jit s krosnou). Vecer jen tak lehce se Svycarama do pul ctvrte do rana.
V sobotu jsem vstaval v sedm, ranni bus v 8 zpet do El Calafate. Tam sem byl v poledne a zjistoval busy do Buenos Aires. Bohuzel z Calafate nic primo nejede, musi se nejdriv do Rio Gallegos a pak az do Buenos Aires. Ceny se pohybuji okolo 110 – 150 USD, podle toho, v jakem dobytcaku jedete a jestli je to s jidlem nebo bez. Jinak bus to jede neuveritelnych 40 hodin. Naprosta vrahovina. Jelikoz byl cas, zasel jsem se zeptat do pobocky narodniho arg. leteckeho dopravce, Aerolines Argentinas, jestli by nebyla nejaka vyhodna letenka. Kupodivu byla, za 180 USD a letel jsem mohl v sest vecer. Asi uz starnu a lenivim, jinak bych urcite jel busem, takhle nebylo co resit. Cenovej rozdil zanedbatelnej, casovej znacnej. V pet jsem byl na letisti a v sest jsme startovali z El Calafate. Start uplne super, takhle prudce vzhuru jsem jeste nikdy nestoupal, zacinali jsme si v letadle pripadat jak astronauti na startu, ti pritom taky lezi na zadech. Navic s bezpecnosti se to tu moc neprehani, takze behem startu jsem ulickou videl az do kokpitu, piloti nezavirali vubec dvere. Bezpecnostni prohlidky taky nejsou tak prisne, bez problemu si na palubu vemete dvoulitrovku piti a nikdo vam nic nerekne. Asi sem jeste chemicke pokusy "kluku v kostkovanych satkach" nedorazili. Jinak ceho je tady v Argentine fakt hodne (krome prachu, ovci a suche travy), jsou Izraelci. Jsou jich tu stovky, mozna tisice, v kazdem hotelu, buse, na kazdem kopci narazite na ctverici, sestici… Bavil jsem se s jednema, vypraveli, ze po tom, co skonci v Izraeli povinnu vojenskou sluzbu (chlapi chodi povinne na 3 roky, zeny na 2 roky, neni problem narazit na holku, co vam vypravi, jak se ridi tank Merkava, tak spousta si jich chce tzv. procisti hlavu a cestuje. Podle toho, kolich jich tu je, tak to vypada, ze Izraelci zrusili armadu. A vsichni jsou tu tak na 3, 4, 6 mesicu, asi izraelska armada plati dobrej zold.
Ze ta letenka je fakt vyhodna jsem zjistil hodinu po startu. Za okenkem se mi ukazala zase Ushuaia, mesto, kde jsem pred 18 dny zacinal. Ono totiz to letadlo leti z El Calafate, ktere je cca 700 km na sever od Ushuaii a jenom 2 500 km od B.A. , leti nejprve dolu na jih, a pak zase zpatky na sever. Proste si date 1 400 km ve vzduchu navic. Tak jsem mel aspon moznost vychutnat si jeden start a pristani navic a dostat 2x najist a napit. V Ushuaie vsichni ostatni cestujici vystoupili, nikdo dal neletel. Byl to takovej divnej pocit, zustat uplne sam v celym letadle. Az jsem se sel zeptat dopredu, jestli to fakt leti dal a neodtahnou to nekam do hangaru. Nakonec me stejne vypakovala uklidova ceta, abych nezaclanel, dostal jsem plastovou kartu na tranzit a pustili me do letistniho prostoru bez kontrol.
V Buenos Aires jsme byli v jedenact v noci, nez vylozili bagly byla pulnoc, nejdebilnejsi cas na hledani noclehu v cizim velkomeste. Nakonec se mi podarilo uchytit v jednom hostelu, byl jsem tam v pul jedne, ze pry jedna postel bude volna v pul treti rano, nekdo odjizdi. Tak sem cekal dole v atriu, nejak se tam rozproudila zabava, mezinarodni slozeni Argentiky, Tureci, Americani, Kanadani, Cech. Najednou bylo pet rano a uz asi ani nemelo cenu jit spat. Tak jsem dal akorat sprchu a jel na Retiro bus terminal. Na terminalu jsem obesel okynka, prvni volnej bus do Puerto Iguazu jel v 18:56, tak jsem si koupil ten. Pak jsem Vam sel napsat mail, skoro cele, to co ctete, jsem napsal uz vcera, jenze se vyskytl nejaky problem. Nevim, jestli na serveru Seznamu, nebo na serveru tady v argentine, zkratka neslo nic poslat, ale ani ten rozepsanej mail ulozit. To me celkem nastavalo, nerad bych to psal cele znova. Nakonec jsem se domluvil s jednim mistnim Argenticem, mail si zkopiroval do Wordu, ulozili jsme to v PC, on se prihlasil na svuj mail, poslal mi wordovskej dokument s napsanym mailikem na muj mail, takze jsem to dneska jen otevrel, zkopiroval a dopsal dalsi den).
Jinak Retiro bus Terminal je megavelke busove nadrazi, cca 50 m na sirku, 400 na delku, tri podlazi a 76 odjezdovych stanovist.
A televize na mince. Hodine jedno peso (6 Kc) a muzete se 15 minut divat na telku. Cekal jsem tam cca od dvou do tech pul sedme, nez se slo k busu. Behem prvni hodiny a pul cekani se me pokusili dvakrat ukrast malej batoh. Vite jak to funguje, vsude se o tom mluvi, a stejne se nechate nachytat. Vedle si sedla takova starenka, vylozene jak babicka od Bozeny Nemcove. Brejlicky, tichej hlasek, rozklepane ruce, jestli pry nevim, jak je to z rezervaci listku. Presne v okamziku, kdy se na ni otocite asnazite se ji pomoc, tak uz je pripravenej manik, co vam z druhe strany lohne batoh a zmizi v davu a jste v pr….. Zachranil me zvyk secvakavat batohy popruhama, co vedou pres boky a prsa, k sobe, nebo aspon kolem nohy lavicky nebo vlastni nohy. Stejne mi ale tak 2 vteriny trvalo, nez jsem si uvedomil, ze to trhnuti lavickou znamena, ze nekdo odnasi muj batuzek. Bez nej bych byl uplne v pr….., jak Bata s drevakama…fotak, mobil, pruvodce…proste nejdul.veci krome pasu a penez, co mate u sebe. Uz jsem jen zahlidnul chlapika, nasraneho, ze se nechal nachytat, jak mizi v davu. Nerekli byste to do nej. Vubec nevypadal jako grazl. Hladce oholen, upravene vlasy, triko s limeckem, modre rifle a cerne spol. boty. Za tri ctvrte hodiny to zkusila pani s malym ditetem. Pak jsem s okolim prestal komunikova a uz jsem posilal do prdele preventivne uplne vsechny, co se me na neco zeptali (krome stejnych batuzkaru s krosnama jako ja). Rikam si, ze ono to islamske pravo saria, kdy se za kradez sekaji ruce, neni zas tak uplne spatna vec. To hlidani veci vas nakonec vycerpa vic nez horska tura.
Vlastni cesta busem uplna pohadka. Mel jsem kliku, zbylo na me misto uplne vepredu nahore. Tady jsou vsechny dalkove busy dvoupatraky, vlastni WC, kuchyne, TV, deky, polstare, maximalne polohovatelne sedacky, ze fakt skoro lezite. Jidlo lepsi, nez Aerolineas Argentinas. Zacalo se uzenym s bagetkou, k tomu salat z mrkve, oliv a tvrdeho syra, pak nejake krekry s calamadou, co pripominala zahustenou koprovku (a ja myslel, ze to tohle je vsechno, a on pak prisel hlavni chod, pak kureci rolka s nadivkou, prelite nejakou smetanou ci co a na zaver palacinka s ovocem, prelita cokoladou. Neni nad to, se v pul desate vecer poradne prezrat. Jedine, co me zklamali, ze nemeli pivo. Nealko bez problemu, pivo ne. Byl jsem tedy nucen se preorientovat a holt jsem pil vino. Nereknu Vam ani rocnik, ani jestli to byly jizni svahy, kaolinove podlozi nebo vonelo po jalovci, proste jedno bylo bily a druhy cerveny a meli ho dost.
Dneska v poledne jsme dorazili do Puerto Iguazu, behem pul hodiny jsme mel hostel a vyrazil k vodopadum Iguazu, jednem z nejvetsich na svete, dneska z argentinske strany, zitra bych se na to rad podival z braziske strany. Vodopady nadherne, fakt mega. Je tu ale taky poradne vedro (31 ve stinu, koukal jsem na teplomer u vchodu do parku) a poradna vlhkost vzduchu. Maj to tu celkem vymakany, takze na vsechny vyhlidky se bez problemu dostanou i maminy s kocarkem nebo lidi na vozicku. Akorat lidi, co nemaji radi vejsky, ty moc nepotesim. Vsechny chodniky jsou udelany z tech ocelovejch derovanejch rostu, co se z nich dela pozarni schodiste a casto vedou primo nad hranou vodopadu = propasti, takze se naklonite a koukate do prazdnoty pod sebou.
To uz je asi tak vsechno, vic me nenapadu, pujdu se vyprat, abych byl vecer svezi, shodou okolnosti jsem natrefil na hostel, kde se dneska porada nejaka barbecue party, grilovacka, muzika a tak, vstup na nase stovku a muzete snist, co chcete (takze jsem od obeda nic nejedl, doufam, ze to nebude nejaka bouda))).
Tak uz me fakt vic nenapada, mejte se fajn a koukejte uz najekeho toho prezidenta zvolit)).
Honza
Úterý 19.2.2008Ahoj vsichni, tak mesic dovolene v haji, dneska navrat zpet, to je v pr……:-)))))))). Patek jsem uspesne proflakal v urug. Colonii, to je fakt takove pohodove primorske mestecko, 30 000 obyvatel, chodci tam kupodivu maji na prechodech prednost, coz je s podivem, nebot tady v Argentine i v Brazilii nema chodec prednost ani kdyz sviti zeleny panacek a do vozovky se vrha na vlastni riziko. Navstivil jsem tam jeste nejake pamatky, Plazu de Torros, coz byvala arena na byci zapasy, ale mozna tak za Julia Caesara. Ted je v naprosto totalnim rozkladu, holt byci zapasy uz nefrci:-). Jo a vecer jsem byl u toho holice. To byla takova pohoda. Nejdriv mi pul hodiny mydlili to nic, co mam na hlave, pak to pomalu dalsi pul hodiny masinkou fidlali a pak znova pul hodiny myti hlavy, cele asi za 55,- Kc. Sem budu jezdit ke kadernikovi. A jeste jsem jako "prespolni" dostal magnetku na lednici:-))). V sobotu v poledne jsem se presunul rychlolodi zpet do Buenos Aires, opet bezproblemova hodinova plavba se spolecnosti Buquebus, ani nevite, ze jste na lodi, rady sedadel jak v letadle, ani to vubec nehoupalo, tak akorat ta voda za okny vam pripomene, ze jste na mori, resp. v miste, kde se setkava more a desitek km siroke usti reky Uruguay. No a zbytek, az do dneska jsem stravil v Buenos Aires. Co o nem napsat? Proste mega velkomesto. Nechutny vedro, nastesti vcera bylo aspon trochu pod mrakem, jinak to jeste prazilo jak na plazi. Aspon tu na rozdil od Mexico City ale neni smog a je tu krasne modra obloha. Jinak ulice jsou v pracovni dny prelidnene, hlavni trida, Av. 9 de Julion ma v nejsirsim miste 18 pruhu, rozdelenych 3 ostruvkama, ani jednou se mi to nepovedlo prejit na jeden zatah, bud ta zelena sviti tak kratce nebo chodim tak pomalu:-). Ale lidi to tu bezne prechazeji i na 3-4x:-). Taky jsem vyzkousel mistni metro, jsou tu asi 4 linie. Nevim, jestli sem si vybral tu nejhorsi nebo jsou takove vsechny, ale budme radi za metro, ktere mame v Praze, pri porovnani s tim nasi nebo napr. s Moskvou bych se tohle tady ani neodvazil nazvat metro. Pristup dolu je sirokej asi jako vchod do sklepa, eskalatory minimalne, pomoz si jak muzes, kdy treba vezes kocarek (nebo jsem jenom natrefil na spatne stanice, kdo vi). Vcera jsem se byl taky podivat ve ctvrti Recoleta, je tu velkej hrbitov slavnych lidi, hrobky nekterych pripominaji spis malej kostel nez hrobku. Samozrejme sem se sel podivat (jako dvacet tisic dalsich turistu ten den:-) na hrob Evy Peronove, alias Evity. Zajimave, uz jenom to najit, protoze je ulozena v hrobce sve rodiny a ne u "Peronu". Na dnesek uz je akorat objednan pred polednem odvoz na letiste Ezeiza, odkud mi to v sedm vecer leti do Parize. Snad piloti moc neponocovali (na Foxu bezel Vetrelec vs. Predator asi do pul druhe do rana:-))), nekoukali na letecke katastrofy a budou mit statnou ruku pri pilotovani, zitra vecer bych mel byt ve Vidni a ve Ct behem dne v CB. A v patek…..brrrrrrrr……..vubec mi to nejde napsat, prsty se tomu nejak brani…..v patek uz bych mel jit zase do prace, auuuuuuuuuuu:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))). Tak se vsichni mejte, moc dekuju za vsechny maily, co jste mi naposilali, vsechny jsem poctive precetl, omlouvam se tem, kterym jsem konkretne neodpovedel, snad nekdy priste:-). Honza