V sobotu 24. srpna 2006 sešlo se na dvoře střední školy veterinární a zemědělské velká skupina účastníků letošního letního soustředění Tae kwon-do školy Tong-il České Budějovice. Z důvodu rekonstrukce jídelny, vyměnili jsme letos náš oblíbený „Sezimák“ za téměř šumavské městečko Volyni. To se nachází asi 12 kilometrů od Strakonic v malebném, ale poněkud strmém údolí řeky Volyňky. Volyně se, alespoň pokud vím, na první pohled všem líbila a mluvili o ní jako o pěkném a poklidném městečku. Tento příznivý dojem byl bohužel poněkud narušen nedělním večerním tréninkem nejstarších technických stupňů, kteří místo tradičního posilování měli na programu běh do přírody. Po návštěvě nezapomenutelné vesničky Nihošovice, o níž lze téměř bez nadsázky říci pohádkové „za sedmero horami“, už nám zdejší „zvlněný terén“ nepřipadal zdaleka tak okouzlující jako při příjezdu. Ale vezměme to popořadě. Po příjezdu jsme se ubytovali na zdejším internátu. Současně s námi zde bydleli také účastníci strakonického dudáckého festivalu z různých zemí, kteří se během dne, tak jako my, věnovali tréninku a ladění techniky. Nevím jak Vy, ale já zase pár let dudy slyšet nemusím. Po obědě a krátké informativní schůzce jsme se již naplno vrhli do tréninku Taekwon‑Do. Rozvrh byl tradiční: ranní rozcvička, dopolední a odpolední trénink a velmi oblíbený večerní posilovací či kondiční trénink, který byl tentokrát, kromě běhu, obohacen také cvičením s hudbou. Dějištěm všech tréninků byla pěkná a prostorná tělocvična zdejší školy, vzdálená asi 500 m od ubytovny. V plánu byly i tréninky venku, které dobře známe ze Sezimáku, ale bohužel, letos nám je počasí nedopřálo. Nedílnou součástí soustředění jsou i různé sportovní turnaje – tentokrát v basketbalu a stolním tenise. Do basketbalového klání nastoupilo 5 „nadupaných" týmů: „Šťastné 13“ (David Košek, David Kraml, Honza Šesták, Lukáš Klomfar, Tomáš Švejkar a Tomáš Jungwirth) „Houbaři“ ( Radek Růžička, Michal Rotbauer, Jirka Ciml, Verča Habrdová a Jarda Rynda ), dále tradiční účastník – tým našich přátel ze Zlína (Světlík, Žídek, Doležal, Míka, Černek, Hanák) „Dibley Family“ (2x Jakub Tomek, Kuba Kolář, Pepa Kolář, Martin Houštecký, Lukáš Mikula , Víťa Peržina, Martin Korbel a Lukáš Tóth) a nakonec tým, který tak dlouho nemohl najít jméno, až mu to zůstalo „No Name“ (Rosťa Kaňka, Víťa Kavalír, Vašek Pour, Lukáš Vaněk, Přema Šesták, Vendula Králová a Hanka Hanousková – vinou zranění pouze v roli morální podpory.Hrálo se 2×6 minut systémem každý s každým s tím, že dva nejlepší týmy z tabulky spolu svedou ještě extra finálové klání během závěrečného večera . Po odehrání 10 základních zápasů se na špici usadily týmy No Name a jen o skóre lepší Debly family před třetími Zlíňáky. Finále o tongilácký basketbalový trůn bylo skutečně strhující, ale štěstí nakonec více přálo týmu No Name a Debly family skončili po napínavém a vyrovnaném souboji druzí. Ping-pongovéhu turnaje se zúčastnilo 15 borců včetně tří odvážných žen, stupně vítězů však většinou obsadili ti velmi zkušení. Na bronzové příčky se probojovali Ondra Šustr a Víťa Kavalír, na druhém místě skončil Rosťa Kaňka a staronovým ping-pongovým králem Tong-ilu se stal Zdeněk Palivec. Další tradiční součástí letního soustředění jsou zkoušky na žákovské technické stupně. V pátek 1. září se ke zkouškám vedeným mistrem Hwang-Ho-Yongem, VIII. Dan, dostavilo celkem 27 kandidátů na vyšší pásky, včetně tří žadatelů o nejvyšší žákovský stupeň – 1. kup. I když někteří museli asi chvíli léčit své odřené uši od třiašedesátibodového hodnocení, celkově vzato to dopadlo dobře a všichni žadatelé byli úspěšní a získali vyšší technický stupeň. Gratulace !! Myslím, že mohu říci, že se nám letošní soustředění velmi vydařilo. Až na jednu drobnost se nikdo nezranil, přestože se cvičilo čtyřikrát denně plus množství doplňkových sportovních aktivit a soutěží. Po letní tréninkové pauze, v některých případech i tříměsíční, jsme se dostali zpět do tempa, super jsme potrénovali a zahájili mimo jiné i přípravu na novou soutěžní sezónu. Kromě toho jsme si užili spoustu legrace v tělocvičně, na hřišti, na internátu i v některých ze 14 Volyňských restaurací. Až nás přestane bolet celej člověk, začneme se určitě už těšit na příští soustředění. Doufám, že i letos si čekání zkrátíme tradičním jarním a podzimním soustředěním a příští rok se sejdeme ve stejně hojném počtu, včetně kamarádů ze Zlína. Takže Nashle za rok! PS. Všem děkuju za krásné přání k narozkám J Moc jste mě potěšili! DÍK Vendula