Letní soustředění 2004 (XIII. ročník)
Hned následující den po odjezdu našich nejmladších členů z jejich letního sportovního tábora 2004 přivítal náš oblíbený „Sezimák“ skupinu mládeže a dospělých členů školy Tong-il České Budějovice. Účast byla letos poněkud nižší než vloni, protože část ubytovny byla rezervována pro studenty z EU. Z tohoto důvodu nezbylo letos bohužel místo nejen na řadu zájemců z jiných měst ČR a Slovenska, kteří s námi v minulých letech jezdili, ale dokonce ani na nemálo Tongiláků. Jinak by účast byla ještě hojnější než v minulosti.
Na programu bylo samozřejmě hlavně Taekwon-Do. Protože „velká“ tělocvična hned u ubytovny byla po předchozí akci tanečního oddílu proměněna v solidní kluziště a my jsme zrovna nechtěli nacvičovat lední revue, byly dopolední tréninky a některé rozcvičky přesunuty do poněkud vzdálenější tělocvičny, která je však poblíž jiného strategického bodu – jídelny. Dějištěm odpoledních tréninků společných pro všechny účastníky pak bylo, stejně jako každoročně, velké asfaltové hřiště zvané též „ pekáč“ či „gril“. Protože se soustředění letos konalo až ke konci prázdnin, museli se někteří z nás po letní tréninkové pauze věnované až na výjimky většinou „ležingu“ dostat do tempa. O to se bez problémů postarala „nejoblíbenější“ součást denního rozvrhu „večerní pohybová aktivita“ neboli „mučírna“. Hlavní náplní této kratochvíle byla, jak jinak, „zoologická zahrada“, kdy se po tělocvičně prohání, za děsu nahánějících zvuků, řada roztodivných stvoření, která by nezúčastněný pozorovatel jen těžko mohl považovat za pozemská a rozhodně by v nich nehledal jejich obyčejné a nudné předlohy.
Nedílnou součástí tréninků byla samozřejmě také vybíjená „všichni proti všem“ (ale i další hry). Tato tongilácká „kultovka“ (v některých případech snad i droga) je pro většinu účastníků nepostradatelná a nebylo by to pořádné soustředění, kdyby při této hře nesváděli někdy až fantastické souboje.
Hned v prvních dnech soustředění byl také turnaj v basketbalu, individuální záležitostí pak byl turnaj ve stolním tenise.
Do klání o basketbalový „trůn“ se tentokrát zapojily čtyři „našlapané“ týmy: Socani (Jan Chaloupka ml., Jan Šesták, Přemysl Šesták, Jirka Ciml a Radek Růžička), Torpéda (Lukáš Vaněk, Rostislav Kaňka st., Zdeněk Rubeš, Petr Pražák a Víťa Kavalír), Řízci (Vašek Pour, Petr Líbenek, Zdeněk Palivec, Jan Kejšar, Martin Macho a Vendula Králová) a Small Kills (Tomáš Švejkar, David Kraml, Michal Rotbauer, Rostislav Kaňka ml. , David Kraml, David Košek a Tomáš Jungwirth).
Turnaj se rozběhl na plné obrátky, každý zápas trval 2 x 10 minut a každý koš znamenal bod. Všechny týmy si pro „zahřívací kolo“ zvolily Small Kills. Toto družstvo se však rozhodně nevyplatilo podceňovat, poněkud nižší věkový i výškový průměr rozhodně vynahrazovali bojovností a odhodlaností nedat se lacino. Jedině tým Torpéd se dokázal ubránit všudypřítomným žáčkům (zlými jazyky byli dokonce nazývaní komáři) bez ztráty bodu. Zápas skončil 36:0 pro Torpéďáky. Proti ostatním týmům si „malí zabijáci“ vedli lépe, o čemž svědčí výsledky 3:22 v zápase proti Řízkům a 3:12 proti Socanům. Pak začalo jít takzvaně do tuhého, hra se zrychlila a lokty přiostřily. V dalších zápasech se střetli Socani a Řízci, utkání skončilo vítězně pro Řízky v poměru 14:3. Následoval zápas Socanů proti Torpédu, „Torpéďáci“ potvrdili své kvality a přesvědčivě zvítězili 20:5.
Po 5 zápasech bylo téměř rozhodnuto, 4. místo a nepopulární „bramborovou“ medaili získali Small Kills, na bronzovou příčku se probojovali Socani.
Zbývalo odehrát jen finále mezi dosud neporaženými týmy Řízků a Torpéd. Lepší skóre v předchozích zápasech favorizovalo „Torpéďáky“, bohužel štěstí jim nepřálo a k závěrečnému utkání museli nastoupit bez dvou zraněných hráčů, Lukáše Vaňka a Petra Pražáka. Finálové utkání přesto slibovalo velké drama a v předposlední den soustředění přilákalo na basketbalové hřiště množství diváků. Po prvním poločase byl boj vzácně vyrovnaný, ale na druhou polovinu chystali „Torpéďáci“ tajnou zbraň – Petra Pražáka, který se rozhodl přeci jen nastoupit do zápasu a podpořit svůj tým.
Bitva byla urputná i po přestávce, skóre bylo stále vyrovnané, nikomu se nepodařilo získat rozhodující náskok. Hvizd rozhodčího Jiřího Cimla ukončil zápas. Jak to vlastně dopadlo? Po napínavém a vyrovnaném zápase zvítězili Řízci rozdílem jediného koše 13:12 a odnesli si tak cenné vítězství v turnaji. Torpéda po velkém boji získala „jen“ stříbrné medaile.
Do turnaje ve stolním tenise se zapojilo celkem 16 borců. Na rozdíl od basketbalu může zde pořadí výrazně ovlivnit los, nejednou se stalo, že hlavní favorité byli osudem určeni už do předkola a jeden z nich byl z boje o medaile vyřazen už v samém začátku turnaje. Letos se však nic takového nestalo a většina favoritů potvrdila svou pověst a probojovala se na medailové pozice. Překvapením nebyl Tomáš Švejkar, který po dvou vítězstvích postoupil až do semifinále, kde podlehl jednomu z favoritů Zdeňku Palivcovi. O druhou bronzovou medaili se utkali Vašek Pour a Rostislav Kaňka. Utkání skončilo lépe pro Rosťu, Vašek získal bronz. K finálovému utkání se oba hráči sešli v poslední den soustředění. Po té, co se loni turnaj nestihl dohrát, má Tong-il letos opět pingpongového krále – Zdeňka Palivce. Stříbrnou příčku obsadil Rostislav Kaňka.
Součástí soustředění byly také zkoušky na vyšší žákovské technické stupně. Sítem přezkoušení tentokrát prošlo 23 žadatelů připravených předstoupit před mistra Hwang-Ho-Yonga, VIII. Dan, který zkoušky vedl. I když šlo většinou o kandidáty na nižší technické stupně, byl mistr s výkonem spokojen a všichni Tongiláci prošli zkouškami úspěšně. Gratulace!!!!
Po ukončení všech turnajů, úspěšném zvládnutí zkoušek i náročných tréninků čekala Tongiláky už jen poslední, ale za to velice příjemná součást letního soustředění: závěrečné slavnostní vyhlášení výsledků a posezení. Jídelna naplněná k prasknutí, stoly plné chlebíčků a dalších dobrot, dorty a medaile pro vítěze turnajů a pocit „přežili jsme“, to stačí k tomu, aby to byla oslava jak se patří. Navíc se datum shodoval s narozeninami našeho trenéra Rostislava Kaňky a to nemohlo zůstat nepovšimnuto. A tak po týdnu tajných příprav, do kterých se zapojili snad úplně všichni, byla sestavena „gratulační delegace“ (Víťa Kavalír) a oslava vylepšena o další stůl chlebíčků. Bylo jich na nás trochu moc, ale zvládli jsme to .
V neděli 22.8., když byly všechny tréninky odcvičeny, všechny pokoje vyprázdněny a uklizeny (v některých případech nadlidský výkon ) a poslední „vybika“ dohrána, jsme se „rozloučili“ se Sezimákem a odjeli domů, unavení, ale spokojení a hlavně v pořádku. Už teď se většina z nás těší na příští, již 14. ročník letního soustředění. Čekání však zdaleka nebude tak dlouhé, už za dva měsíce se sem vrátíme na čtyřdenní podzimní soustředění.
Vendula Králová, I. Dan